KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Charismatický Eugene Tzigane v Rudolfinu english

„Schönbergovo zaujetí žánrem valčíku bylo setrvalé, později vypracoval úpravu několika proslulých Strausových valčíků. Jede kupříkladu o díla Růže z jihu, Lagunový nebo Císařský valčík.“

„V aktuální vsuvce do programovém letáku ke koncertu píše, nejspíše autorka původního textu, Lucia Maloveská, že “jde o delikátní, příjemné melodické skladby vídeňského stylu, připomínající tak trochu „schubertovský ländler“.

„Po přestávce koncertu byla na programu Symfonie č. 5 c moll op. 67 Ludwiga van Beethovena Osudová.“

Nedělního večera dne 26. února 2023 se ve Dvořákově síni Rudolfina konal další podnik z 29. koncertní sezóny PKF – Prague Philharmonia, tentokráte s překvapením. Místo ohlášeného dirigenta Dominga Hindoyana, který onemocněl, nastoupil k dirigentskému pultu Eugene Tzigane. A ten sáhl samozřejmě do programu koncertu, nikoli ovšem dramaticky, ale i tak překvapivě.

Místo Webernovy Symfonie op. 21 vytáhl z odkazu Arnolda Schönberga na světlo ramp neuvěřitelnou partituru Valčíků pro smyčcový orchestr pravděpodobně z roku 1897. To bylo autorovi 23 let a teprve se začínal hudbě profesionálně věnovat. Jeho první číslované dílo je z roku následujícího, jsou to Dvě písně pro baryton a klavír op. 1. Schönbergovo zaujetí žánrem valčíku bylo setrvalé, později vypracoval úpravu několika proslulých Straussových valčíků. Jde kupříkladu o díla Růže z jihu, Lagunový nebo Císařský valčík. Theresa Muxenederová, kdysi prozatímní ředitelka Centra Arnolda Schönberga ve Vídni, je podepsána pod informativním textem k partituře Valčíků pro smyčcový orchestr se závěrečnými slovy: „O tom, že se valčíky s gassenhauerovskými kvalitami nejlépe skládají ve Vídni, lze slyšet z okouzlujících deseti pokusů mladého autodidakta z roku 1897“. V aktuální vsuvce do programovém letáku ke koncertu píše, nejspíše autorka původního textu Lucia Maloveská, že “jde o delikátní, příjemné melodické skladby vídeňského stylu, připomínající tak trochu „schubertovský ländler“. Přesně tak je orchestr pod taktovkou Tzigana zahrál. Jako elegantně promenádní hudbu bez výrazných „echt wienerisch“ charakteristik straussovského a lannerovského rodu, s minimálním kontrastem mezi deseti články valčíkového řetězce. Líbezně se tvářící užitková hudba, nezatížená inspirací ani atraktivitou populárních motivů pouličních nápěvků, byla vkusnou introdukcí celého koncertu. Schönberg zde originálně naložil s vídeňskou zlatou inspirací, podobně jako kdysi Fryderyk Chopin podle svého poetického cítění. Dramaturgicky se zde ovšem, vůči následujícím skladbám programu, setkávaly dvě dimenze. Orchestr se rozehrál k pěknému výkonu v následujících Variacích na Haydnovo téma opus 56a Johannesa Brahmse. Otevřela je očistně vlídná serenádově pohodová harmonie dechů. Dirigent tu vedl ansámbl v příznivých dynamických a tempových kontrastech, řekl bych s jistou náruživostí a charismatickou přitažlivostí své osobnosti v jisté klasické uměřenosti. (Oproti šéfdirigentovi orchestru Vuillaimovi, který soustavně převychovává ansámbl k vypjatým výkonům stonásobným portfoliem své cheironomie).

Stejně stylově pojaté provedení vyrovnalo emoční hladinu romantického díla, z níž vkusně vystupovaly lesní rohy či osvěžující hbité flétny. Po přestávce koncertu byla na programu Symfonie č. 5 c moll op. 67 Ludwiga van Beethovena Osudová. Tzigane vedl ansámbl v agogicky poutavém plastickém nasazení ve zvýrazněných kontrastech. Po rušných až vzrušujících pasážích se skvěle znějícími lesními rohy s motivem osudu vyvažoval orchestr napětí úvodní věty volnějším vedením melodiky v následujícím Andante. Zde se vkusně a majestátně uvedly hluboké smyčce, jinde fagoty, pizzicato smyčců, sólo tympánů a kontrafagot, pozouny a skvělá pikola ve finální větě. Majestátní tempo odlehčoval dirigent pravidelnou rytmikou, dojem romantického provedení navozoval výraznější proměnami tempa. Orchestr znamenitě provedl přechod do finále a psychologicky vybraně uzavřel symfonii proslulou kadencí očistného finale z pravzoru legendární katarze antické tragédie.

Foto: PKF / Ivan Malý

Rafael Brom

Rafael Brom

Hudební publicista

Dlouholetý hudební redaktor stanice Český rozhlas Vltava, kde působil od počátku osmdesátých let přes třicet let. Byl od začátku i u vysílání stanice Český rozhlas D dur, kde dodnes přispívá k tvorbě programu. Dále publikoval v Týdeníku Rozhlas a v hudebních časopisech. Absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze s vidinou práce v oblasti organologie, rozhlasová praxe ale převážila nad badatelskými úmysly. Je mu blízká historie a stavba smyčcových hudebních nástrojů, vedle obligátního seznámení s hrou na klavír v rámci studií získal základy hry na violoncello a trubku. Otec hrával na pozoun a obeznámení s žesťovými nástroji mu vyneslo možnost strávit vojenskou službu jako hráč na lesní roh ve vojenském dechovém orchestru. Od poloviny devadesátých let se díky nabídkám mezinárodní rozhlasové výměny častěji setkával s hudbou vídeňské valčíkové rodiny Straussů, což vedlo roku 1999, jubilejním roce stého výročí úmrtí Johanna Strausse syna, k přímému kontaktu s vídeňskou straussovskou společností, archivem knihovny města Vídně a potomky rodiny. Léta připravoval rozhlasové pořady i články s touto tématikou. Deset let moderoval přímé přenosy Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků a moderoval i přenosy koncertů Rozhlasových symfoniků. Ze sportovních aktivit mu zůstala obliba sledování přenosů kolektivních sportů, tenisu a lehké atletiky. Příležitostně se vrací do přírody, má rád psy a obdivuje koně. Spolupráci s hudebním portálem KlasikaPlus.cz považuje za přirozené a přátelské pokračování své profese.



Příspěvky od Rafael Brom



Více z této rubriky