„Úvodní, bojovně znějící motiv třetí věty, vedený hlavně violoncelly a kontrabasy střídá velmi rychlá sólo pasáž klavíru, zlehka doplněná dechy a smyčci.“
„Druhou skladbou večera bylo orchestrální dílo Rimskij-Korsakova, které v sobě spojuje dva rysy typické pro ruskou hudbu a pro autora zvláště.“
„Že se jednalo o skutečně silně emotivní večer, bylo znát i na mimice a gestice jednotlivých muzikantů.“
Již na první pohled speciální koncert se odehrál ve čtvrtek 23. února, kdy se v Redutě s Moravskou filharmonií představila klavíristka Marie Šumníková, olomoucká rodačka. Ta, jak už napovídal název celého večera, interpretovala slavný Rachmaninovův Druhý klavírní koncert. Pod vedením hlavního hostující dirigenta Christiana Knüsela však zazněla i Šeherezáda Nikolaje Rimského-Korsakova.
Do posledního místa zaplněný a několik týdnů předem vyprodaný olomoucký sál Reduta již před samotným začátkem koncertu doslova elektrizoval slavnostní atmosférou. Tato energie se promítla i do hry orchestru. Úvodní část začíná sérií chromatických zvonivých tónů klavíru, které stupňují napětí, a nakonec vyvrcholí uvedením hlavního tématu houslemi, violou a prvním klarinetem. Zádumčivý, až ponurý úvod Rachmaninovova 2. klavírního koncertu se s pomalu zvětšující se dynamikou dostal do nádherného nástupu východně znějícího motivu smyčcové sekce s nebývale plným zvukem. Tato masa zvuku místy až přebíjela sólistku, která se však vlastní virtuózní hrou dokázala prosadit i přes orchestr. Druhé téma nejprve vysloví sólový klavír, lehký doprovod přichází z vyšších dechových nástrojů. Přechod, který sleduje chromatickou stupnici, nakonec vede k závěrečnému znovuuvedení druhého tématu, tentokrát s celým orchestrem v dynamice klavíru. Expozice končí rozjitřenou závěrečnou částí se stupňovitými arpeggii na stupnici Es dur v obou rukou. Důležitým okamžikem první věty, kromě závěrečné dramatizace s rytmickým motivem v houslích a melodickým ve violoncellech, bylo i precizní prolínání jednotlivých dechových nástrojů. V druhé větě se atmosféra díky mollovým akordickým rozkladům změnila zpět k vážnější, přičemž klavíristka předvedla dokonalou práci s dynamikou, a to i při těch nejsložitějších bězích. Hlavní téma nejprve uvádí flétna a poté ho rozvíjí rozsáhlé klarinetové sólo. Motiv přechází mezi klavírem a poté smyčci. Zazní část B, která se stupňuje až ke krátkému vrcholu soustředěnému na klavír. Následující, poměrně expresivní sólo pasáž zjemňuje. Přidávají se dechy, společně se smyčci je navrácen i hlavní motiv. Úvodní, bojovně znějící motiv třetí věty, vedený hlavně violoncelly a kontrabasy, střídá velmi rychlá sólo pasáž klavíru, zlehka doplněná dechy a smyčci. Ta je střídána melodickým, vznešeně znějícím motivem viol a dechů. Zlom přichází v podobě dramatické staccato hry houslí a perkusí, zatímco violoncella a kontrabasy hrají tremolo dlouhý hluboký tón. Sólistka tak dostává dostatek prostoru předvést úžasný výkon s velmi citlivou dynamikou, grácií a přesností. Větší prostor v této skladbě dostávají i kontrabasy, které předvádí náročnější hru v podobě rychlých figur. Silně emotivní vystoupení dovršil zaslouženě dlouhý potlesk ve stoje a srdečné objetí dirigenta a koncertního houslisty s viditelně dojatou sólistkou.
Druhou skladbou večera bylo orchestrální dílo Rimského-Korsakova, které v sobě spojuje dva rysy typické pro ruskou hudbu a pro autora zvláště. Oslnivou, barevnou orchestraci a zájem o Východ, který měl v dějinách carského Ruska velký význam, stejně jako orientalismus obecně. Název Šeherezáda odkazuje na hlavní postavu Šeherezády z Tisíce a jedné noci. Úvodní, dramatický motiv dechů a smyčců, znázorňuje přesvědčení Sultána Schariara, že všechny ženy jsou falešné a nevěrné. Přísahal, že každou ze svých žen po první manželské noci usmrtí. Sultánka Šeherezáda si však zachránila život tím, že svého pána po tisíc a jednu noc bavila fascinujícími příběhy, které vyprávěla. Sultán, pohlcený zvědavostí, odkládal popravu své ženy ze dne na den, a nakonec se svého krvavého slibu zřekl úplně. Ponurý basový motiv, který otevírá první část, představuje panovačného sultána. Hlavní téma zdůrazňují čtyři tóny klesající celotónové stupnice, přičemž po několika akordech v dechových nástrojích, připomínajících úvod Mendelssohnovy předehry Sen noci svatojánské, zazní i leitmotiv, který představuje postavu samotné vypravěčky Šeherezády. Toto téma je něžná, smyslná, klikatá melodie, precizně a citlivě interpretovaná houslistou a koncertním mistrem Patrikem Sedlářem, doprovázeným jemnou melodií harfy. To je následováno ústředním, precizně zahraným motivem hoboje, který je následně předáván fagotům a poté smyčcům. Závěrečná věta patří k nejdramatičtějším, nejemotivnějším a nejvášnivějším okamžikům díla. Až agresivní emoce jsou hudebně vykresleny silnou dynamikou, rytmickou rozmanitostí a postupným modulováním harmonie do vyšších poloh. Klidná coda na konci závěrečné věty představuje Šeherezádu, která konečně zvítězila nad srdcem sultána a umožnila jí získat klidný spánek. Skladba oplývá svůdnými orchestrálními barvami, svěžími a pikantními melodiemi, mírnou orientální příchutí, rytmickou vitalitou, a přímočarostí výrazu, kterou neomezují kvazisymfonické složitosti textury a struktury.
Že se jednalo o skutečně silně emotivní večer bylo znát i na mimice a gestice jednotlivých muzikantů, na kterých bylo vidno silného požitku jak ze hry své, tak svých spoluhráčů. Christian Knüsel vedl orchestr s hlubokým uměleckým citem a i z jeho projevu bylo patrné, že si koncert bezprostředně užívá. Každý jeho pohyb vypadal naprosto důkladně promyšleně, měl dopředu jasno o důležitosti dynamiky, výrazu, barvě i hlasitosti každého jednoho tónu, každého nástroje v tělese. Zároveň přitom působil naprosto přirozeně.
*******
Foto: Daniel Schulz
