„Atraktivitu provedení dotvořily citlivé dozvuky ve finále skladby. Génius Prokofjevův byl ve skladbě citován třemi takty Sonáty pro housle a klavír.“

„Miloš ORSON Štědroň, bohatě vybaven rodovou tradicí, je hudebník, jak se obvykle říkává, renesanční šíře.“

„Brahmsovo trio opět v sestavě s houslemi. Čtyřdílná kompozice závažného obsahu ve třetí větě potěšila očekávaným stylovým vědomím a uměřeností.“

Na programu podvečera 128. koncertní sezony Českého spolku pro komorní hudbu, který se konal v úterý 14. února v Sukově síni Rudolfina, hrálo Brahms Trio Praha hned dvě skladby žijících domácích autorů. Zazněly v první půlce koncertu, druhá byla věnována stěžejnímu dílu repertoáru souboru z katalogu autora, jehož jméno ansámbl nese. Úvodní skladbou bylo dílo hojně publikovaného autora, klarinetisty Aleše Pavlorka s názvem Hudba pro trio „in memoriam S. Prokofjev“ komponované v roce 2010 pro pražské Brahmsovo trio. Jeho premiéru hrál soubor ve stejném roce na Festivalu moderní hudby v Řezně.

Pavlorek je aktivním autorem. Jen v devadesátých letech minulého století obdržel řadu ocenění. Například v, dnes už legendární soutěži pro mladé skladatele Generace nebo první cenu v soutěži Českého rozhlasu 3 Vltava roku 2006. Jeho skladby má na repertoáru Stadlerovo klarinetové kvarteto, jehož členem do nedávna byl. Řadu let působil také jako klarinetista Filharmonie Zlín, dnes ve zmíněném městě působí jako pedagog. Do soutěže Pražského jara z roku 2015 zadal skladbu ClarionPré, Janáčkova filharmonie Ostrava zase uvedla světovou premiéru jeho skladby Sblížení protikladů na festivalu Janáčkův máj. Další jeho skladby zazněly v programech Bratislavského hudebního léta či na Forfestu Kroměříž. Ve své Hudbě pro trio „in memoriam S. Prokofjev“ ctil autor náladu zakódovanou v titulu, počínaje meditativním úvodem s osudově kladenými akordy, jakož i celkovou strukturou patnáctiminutové hudby. Soubor se pohyboval v pulzujícím plánu s prudkými akcenty v proměnlivé dynamice. Atraktivitu provedení dotvořily citlivé dozvuky ve finále skladby. Génius Prokofjevův byl ve skladbě citován třemi takty Sonáty pro housle a klavír.

Soubor hrál ve složení Ondřej Vrabec (lesní roh), Xenie Dohnalová (housle), a Daniel Wiesner (klavír). Pro další skladbu programu došlo na podiu Sukovy síně k proměně. Houslistku k interpretaci světové premiéry skladby Instinkty pro lesní roh, violoncello a klavír Miloše Orson Štědroně vystřídal violoncellista Ivan Vokáč. Profil komponisty, který pokračuje v linii znamenitého moravského rodu Štědroňů, jehož členové obohatili století české hudební scény v oboru hudební vědy, kompozice, hudebního divadla, populární hudby či pedagogiky. Zmíněnou dynastii založil učitel a kapelník František, jeho pokračovatelem byl Bohumír, hudební vědec, klavírista a pedagog na brněnské konzervatoři, ale současně i vyučující na pražské akademii či Masarykově univerzitě v Brně. Dalším nositelem proslulého jména je synovec předešlého, Miloš, rovněž hudební vědec, významný pedagog a komponista, povědomý nejvíce hudbou ke hře Balada pro banditu. Muzikologickou tradici dále nese kdysi hudební redaktorka Českého rozhlasu a nyní předsedkyně Nadace Bohuslava Martinů Stanislava Střelcová a konečně i sám Miloš nejmladší. Vzpomeňme také zpěváka v oboru populární hudby Jiřího Štědroně. Miloš, aby byl v rodové linii rozeznatelný, zvolil tedy, jak uvádí programová knížečka vydaná ke koncertu, pro sebe umělecké jméno Orson. Tam dokonce čteme, že „ORSON“ se správně píše velkými písmeny a neskloňuje se! Znamená totiž „or son“ pro odlišení od svého otce. Výraz můžeme z anglického jazyka přeložit jako „nebo syn“.

Miloš ORSON Štědroň, bohatě vybaven rodovou tradicí, je hudebník, jak se obvykle říkává, renesanční šíře. Vybaven konzervatorním studiem klavíru a univerzitním vzděláním kompozice a muzikologie v Brně a v Praze, je činný v oboru instrumentální i operní hudby. Ke svým scénickým dílům si píše vlastní texty a je žádaným autorem na půdě divadelních domů v Brně, Zlíně i v pražském Národním divadle, které uvedlo jeho operu Don Hrabal. Je držitelem ocenění kompoziční soutěže Generace z roku 1996, rozhlasové Mezinárodní tribuny skladatelů v Paříži z roku 2006. Má Cenu Alfréda Radoka, Cenu divadelní kritiky i dalších kvalitních ocenění. V lednu tohoto roku uvedla Česká filharmonie jeho trombonový dvojkoncert Bimetal, sóla měli Robert Kozánek a Lukáš Moťka, dirigoval Tomáš Netopil. Přítomná Štědroňova skladba v programu Českého spolku pro komorní hudbu s titulem Instinkty, vznikla na objednávku ředitele České filharmonie Davida Marečka pro prozaickou záležitost. Zamýšlena byla jako hudba pro mladé interprety v rámci projektu, který zhatila pandemie covidu. Pro další koncertní život skladatel opus přepracoval. Pražské Bramhsovo trio hrálo dvoudílnou skladbu Instinkty nonšalantně, postupně vtahujíce posluchače do tajností partitury. Nástupu violoncella sekundovaly signály a motivy lesního rohu, jimiž se oba nástroje častovaly až do nástupu piana, které kolegy skrylo pod svá dynamická křídla. V důmyslně organizované spleti hlasů, z nichž každý si vedl svou, dospěla první část k předvídatelnému finále dlouze drženým tónem lesního rohu. Druhá, neméně poutavá část skladby rostla augmentací a minimalizováním melodických motivů s pregnantním akcentovaným úderem klaviatury. Provedení artistního díla činilo dojem cizelování a oplývalo zvukovou vzrušivostí. K provedení finální skladby programu nastoupilo Brahmsovo trio opět v sestavě s houslemi. Čtyřdílná kompozice závažného obsahu ve třetí větě potěšila očekávaným stylovým vědomím a uměřeností, se zřetelem k sousedství soudobých skladeb. Romantická emocionalita, svěží pulzující běh scherza a půvabná hra s agogikou ve finale byly samozřejmou devizou unikátního, i když ne ojedinělého ansámblu. Se sympatickou ideou nekončící „nutnosti posouvání repertoárových hranic“, tvoří soubor raritní pozici v koncertním dění zvláště neustálým podněcování novinek. Ve svém repertoáru mají již sedm dedikovaných kompozic, mezi nimi i dnes již provedené Instinkty nebo třeba dvojdílnou kompozici Probuzení perel Jiřího Pazoura z let 2004–2008, komponovanou na objednávku pražského Brahmsova tria.

Foto: Petr Chodura