„Dramaturg koncertu Beno Blachut mladší citlivě zařadil především duchovní skladby a komorní, písňový repertoár.“
„Sympatickou součástí programu byly skladby českých a slovenských autorů 20. století i současnosti.“
„Nenápadnou, avšak zcela neopomenutelnou hvězdou večera byla pak klavíristka Iryna Roměnska, dlouholetá korepetitorka Národního divadla.“
V rámci nepravidelné koncertní řady dalo první únorovou sobotu pražské Národní divadlo prostor svému dlouholetému opernímu sólistovi, trojnásobnému držiteli Ceny Thálie a mimo jiné také významnému pedagogovi HAMU Ivanu Kusnjerovi. Mimořádný koncert nazvaný Ivan Kusnjer a jeho žáci se konal v prostoru kostela sv. Anny, který od roku 2004 využívá mezinárodní duchovní centrum Pražská křižovatka Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97.
Atmosféra tohoto netradičního prostoru jednoznačně ovlivnila i program koncertu. Přesto, že by se od avizovaných sólistů a vzhledem k přehlídkovému charakteru takovéhoto večera dal očekávat repertoár složený spíš efektních operních kusů, dramaturg koncertu Beno Blachut mladší citlivě zařadil především duchovní skladby a komorní, písňový repertoár. Posluchači tak měli možnost slyšet mimo jiné vybrané Dvořákovy Biblické písně, árii z jeho Svaté Ludmily, dvě čísla z kantáty Svatební košile a jednu píseň z cyklu V národním tónu. Ze světového repertoáru zazněl slavný duet Panis angelicus Césara Francka, árie Vidit suum dulcem natum z Pergolesiho Stabat Mater, tři písně Franze Schuberta (Spanilá mlynářka) a dva písňové kusy z pera Richarda Strausse. Sympatickou součástí programu byly skladby českých a slovenských autorů 20. století i současnosti – Jaroslava Křičky (Jaro pacholátko), Petra Ebena (Písně z Těšínska), Luboše Sluky (Písně renesanční) a Juraje Filase (Vyznania básníka).
Toto programové složení dalo vyniknout osobitému projevu každého z účinkujících a vedle interpretačních kvalit jednotlivých pěvců nastínilo i pozitivní pedagogický vliv Ivana Kusnjera na jeho současné i bývalé svěřence. Z původně plánovaných třinácti žáků, se nakonec vedle hlavního protagonisty představilo devět osobností, které vystoupily v tomto pořadí Eliška Gattringerová, Kristýna Kůstková, Katarína Mikšíková, František Zahradníček, Lucie Silkenová, Pavel Švingr, Václav Lemberk, Lukáš Bařák a Vít Nosek. Je zjevné, že Kusnjerovi na jeho žácích záleží, a tak je chtěl při této mimořádné příležitosti předvést v tom nejlepším světle, což se mu také podařilo.
Výše popsané dramaturgické zaměření koncertu lehce narušilo jen úvodní číslo ‒ Prolog z Leoncavallových Komediantů v podání hlavního protagonisty večera. Tento vstup nebyl v tištěném programu, ale zpěvák jím vhodně doplnil mírně zredukovaný program, který ovlivnily zdravotní indispozice čtyř jeho žáků. Zároveň tak nastínil vazbu na (Národní) divadlo a operní repertoár, který je jemu i jeho žákům vlastní, a zpívaje „Poichè siam uomini di carne e d'ossa“ („Protože jsme lidmi za masa a kostí“) uvedl i atmosféru večera, který se následně odehrával v odlehčeném, přístupném a lidsky hřejivém duchu. K tomu přispělo i Kusnjerovo spontánní průvodní slovo, jímž na několika místech v průběhu večera oznámil změny v programu, ale také s humorem komentoval svou pěveckou formu, odpovídající věku i ročnímu období. Zároveň jako skutečný profesionál převzal improvizovaně některá čísla (Dvořákovo Ave maris stella a tenorový part v duetu Hoj, má panenko, tu jsem již! ze Svatebních košil) za indisponované umělce.
Jeho žáci předvedli technicky vyrovnané profesionální výkony, pěvecky se blýskli především skvělý Václav Lemberk jako citlivý písňový interpret v Schubertově cyklu Spanilá mlynářka a naprosto mimořádní Eliška Gattringerová (Pergolesi, Franck, Dvořák: V národním tónu) a Lukáš Bařák (Strauss, Eben), kteří k technické samozřejmosti svojí interpretace přidali působivý emoční náboj a publiku tak obsah interpretovaných skladeb předali s ještě větší naléhavostí a intenzitou. Významně tím přispěli k celkovému vyznění koncertu.
Nenápadnou, avšak zcela neopomenutelnou hvězdou večera byla pak klavíristka Iryna Roměnska, dlouholetá korepetitorka Národního divadla, která všechna čísla doprovázela citlivě, s láskou a se samozřejmou lehkostí hodnou klavírní hvězdy světového formátu.
Foto: ND
