„Cabani zasadili příběh Rusalky do protikladů současného světa a použili snad všechny zásadní artefakty, které ho charakterizují. Nevyhýbali se přitom ani vtipným konsekvencím, které operu okořenily, ani naturalistickým scénám.“

„Opera je zarámována do stylu detektivky. V lese u jezera je v průběhu předehry nalezena mrtvola muže, kterého odváží sanitka. Na závěr je stejná scéna, jen policista zatýká Rusalku.“

„Recenzované představení 11. ledna 2023 dirigovala asistentka Marka Ivanoviče, Anna Novotná Pešková, která překvapila profesionalitou a pohotovostí a dokázala dát orchestru plasticitu, hutnost a barevnost.“

Soubor opery Moravského divadla v Olomouci uvedl pohádku Antonína Dvořáka a Jaroslava Kvapila Rusalka. Premiéra byla v pátek 16. prosince 2022 a vzbudila velké diskuse. O ty se postaralo svým režijním pojetím režisérské duo Šimona a Michala Cabanů. Oproti tomu hudební nastudování dirigenta Marka Ivanoviče konvenovalo Antonínu Dvořákovi a na repríze 11. ledna 2023, která obsazením odpovídala 1. premiéře, překvapila vedením orchestru jeho asistentka, mladá dirigentka Anna Novotná Pešková. V titulní roli Rusalky se představila Barbora Řeřichová, v roli Prince Jakub Rousek a ve dvojroli Cizí kněžna a Ježibaba Alžběta Vomáčková.

Cabani zasadili příběh Rusalky do protikladů současného světa a použili snad všechny zásadní artefakty, které ho charakterizují. Nevyhýbali se přitom ani vtipným konsekvencím, které operu okořenily, ani naturalistickým scénám, které ji srážely do depresivních poloh. Opera je zarámována do stylu detektivky. V lese u jezera je v průběhu předehry nalezena mrtvola muže, kterého odváží sanitka. Na závěr je stejná scéna, jen policista zatýká Rusalku. Na počátku působí rámec divně, na konci z něj až mrazí.

Rusalka zasazená do současného světa překvapivě funguje. Žínky jsou krásné dívky s příjemnými hlasy, které ladí – Helena Beránková, Lucie Skácelíková, Petra Zindler – a jsou i pohybově kultivované. Pokud jim to ovšem dovolí ploutve, které mají na nohou a karikují jejich chůzi. Vodník, o kterém režiséři v programu tvrdí, že je vlastně hlavní postavou pohádky, je starý podivín, zkoušející nové technologie. Na psacím stole má počítač, na očích PlayStation, pro sledování virtuální reality, se kterým dokonce zpívá a který půjčuje během děje Rusalce. Ke konci je z něho otrhaný bezdomovec na invalidním vozíku, kterého opatrují sestřičky – žínky. Jiří Přibyl ho obdařil nejen nadhledem a sugestivností, ale především znělým basem. Překvapivé je, že Ježibaba, kterou představuje Alžběta Vomáčková, je současně nejen Cizí kněžnou, ale i pečovatelkou Vodníka, možná i jeho ženou a nejspíš byla také kdysi krásnou žínkou. Dobrým nápadem bylo udělat z ní doktorku, plastického chirurga, která přeměňuje Rusalku na člověka. Dramatický hlas Alžběty Vomáčkové zní dobře v roli Ježibaby. Part Cizí kněžny zvládá v závěru s vypětím všech sil, ale se ctí. V kostýmech Karolíny Srpkové není Rusalka žádná pohádková princezna, naopak je podaná ve stylu disco. Dostává obnošenou sukni, halenku, sáčko a netuší, jak si to obléknout. Vypadá komicky a stává se terčem posměchu tří mladých dělníků, kteří se podělili o part Lovce. Vojtěch Pačák, Vojtěch Poštulka a Petr Martínek vytvořili přesvědčivou nadrženou partu. Princ je princem jen v představě Rusalky. Ve skutečnosti je to primitivní předák, a u psacího stolu s počítačem vyplácí dělníkům mzdu. Jakub Rousek je herecky přesvědčivý, nehraje si na milujícího svůdníka, je to poživačný a dokonce i surový muž, který neváhá Rusalku přimět k sexu násilím. Jeho návrat k jezeru je hysterický. Polyká pilulky po hrsti a fetuje, umírá nikoli v náručí, ale na zemi a Rusalka jen bezmocně přihlíží. Jeho devízou je znělý, zvonivý tenor s přirozenými výškami, poněkud užší, ale nosný, se spolehlivou technikou. Rusalkou je Barbora Řeřichová, která dojímá křehkým, bezmocným zjevem i dojemnými piány s kantilénovou pěveckou linkou. Forte jsou poněkud ostřejší, ale v duetech s Princem to naopak vytváří barevně kompaktní zvuk. Není divu, že stabilní stěžejní pár tvoří i na jevišti olomoucké opery.

Režie zasáhla do libreta opery. Pro dosažení většího spádu a přesvědčivosti vypustila některá čísla, kterých je sice škoda, ale i tak trvá opera víc jak tři hodiny. Škrtli především ikonickou árii Ježibaby Čury mury fuk a komický výstup Hajného s Kuchtíkem, ze kterých se staly pouze epizodní figurky. Přesto je potřeba pochválit Daniela Kfelíře za poctivý a dobře znějící výkon, stejně jako Markétu Zahnašovou v roli Kuchtíka – Kuchtičky. Její hlas je ještě útlý a někdy nejistý, ale předpokládá slibný vývoj.

Největší překvapení je režijní pojetí dění na zámku, které režie zasazuje do neurčitého společenského prostoru v zahradě. Vzadu tušíme raut, vpředu jsou tři domečky, ze kterých se vyloupnou toalety. Vodník postupně otevírá dveře a vedle jedné mísy najde na zemi zhroucenou Rusalku. Sedá si na mísu vedle ní a hladí jí po vlasech.  „Ubohá Rusalko bledá…stokrát bys byla člověkem…” Je to silné, dojemné a vůbec to neuráží. Ještě citlivěji přistupuje režie k otázkám sexu. Rusalka to vše sleduje pomocí PlayStation, protože na jevišti je její dvojnice, která vše předvádí. Princ Rusalku nejprve zfackuje. S cizí kněžnou je vše přece jednodušší. Ocitají se v zadním plánu jeviště a provozují sex – „…běda, kdo člověka pozná….” , pláče Rusalka. Ve třetím jednání visí nad jezerem figury živých žínek. Vzadu sedí bezdomovec a přehrabuje staré šatstvo. Vodník.  „…necitelná vodní moci…” Rychlá přestavba přiveze přístřešek na zastávku autobusu. Zde jsou mladí s mobily a Rusalka. „ …odešla jsi do světa…” Zpívá sbor. Vodník jako bezdomovec zpívá svoji nejdémoničtější árii. „…koho že zradila? Já sám ji zradil… Pomstím se, pomstím!”

Když pak hledá Princ Rusalku, plete se do toho Cizí kněžna. „…miláčku znáš mne, znáš…” Zpívají najednou obě. Princi v rauši se ženy zjevně pletou. Proto mu nevadí, že  „…umírám šťasten ve tvém náručí…”  Zpívá vleže na zemi, umírá, přičemž Rusalka jen přihlíží, stejně jako sbor. Přijíždí záchranka, lékař konstatuje smrt, policista zatýká Rusalku.  „…lidská duše Bůh tě pomiluj…” Zpívá v poutech. Nyní už nejsme v pohádce, ale ani v reálném dramatu. Tento posun je hlavní charakteristikou inscenace, drama v přímém přenosu.

Podstatnou roli v inscenaci má orchestr. Nastudování dirigenta Marka Ivanoviče je citlivé a ctí Dvořákovu hudbu, orchestr hraje obdivuhodně přesně a bez kazů (odpustíme-li drobné nepřesnosti), dokáže ve forte vykouzlit dramatickou atmosféru, dává prostor pěvcům, které nepřehlušuje, naopak citlivě dokresluje. Na recenzovaném představení 11. ledna 2023 dirigovala asistentka Marka Ivanoviče, Anna Novotná Pešková. Šlo o její premiéru a ihned překvapila profesionalitou, pohotovostí i schopností dát orchestru plasticitu, hutnost a barevnost. Mladá dirigentka a sbormistryně spolupracuje s mnoha českými i moravskými operními scénami, včetně Národního divadla v Praze. Ve zmíněný večer prokázala, že je velkou hudební nadějí.

Inscenace se odehrává na scéně Šimona Cabana, která je jednoduchá i výtvarně působivá. Přestavby se velmi rychle odehrávají před zraky diváků. Jezero je vidět v zrcadle, které nad ním visí z provaziště a odráží v sobě dění na jevišti. Palác, to je jen několik bílých šálů, které visí až k zemi a hraje zde stále i psací stůl s počítačem. Má ho Vodník, Ježibaba i Princ. PlayStation ve formě brýlí nakonec Vodník vymění za virtuální helmu. Střet přírodních bytostí s člověkem je zde velmi názorný a tvrdý. Inscenaci provází ve velké míře balet, ačkoliv pompézní polonéza se nekoná a tři páry tanečníků jsou na scéně přítomné někdy i nepochopitelně. Například ve scénce tréninku pánů u tyče. Je tu mnoho meziaktní hudby, která je naplněna mimickými akcemi, protahujícími děj. Choreografie Dominiky Malenovské je nápaditá a přímo součástí děje.

Olomoucká inscenace Rusalky je dobrým příkladem, jak je možné z ikonické klasiky vytvořit pravdivé, sdělné dílo, které zůstává svým a přesto promlouvá současným jazykem. V hledišti bylo přítomných hodně mladých diváků, kteří se živě o díle, o přestávce mezi sebou bavili a bylo evidentní, že je zpracování zasáhlo. A kupodivu oslovilo kladně i většinu staršího publika. Jen málokdo byl pohoršen. Nebylo proč. Respektování poslání díla bylo zjevné a opera přitom všem neztratila nic na myšlenkové hloubce, ale ani na emočním zásahu. Nakonec přece jen zvítězila Rusalka!

Foto: MdO – ilustrační ze zkoušky, Fb divadla – z premiéry