„Pro mnohé rodiny je Novoroční koncert příležitost, jak jít na kulturu společně a pro mnohé je to dokonce nezrušitelná tradice. Už to ale dávno není jen přehlídka obou řad Slovanských tanců Antonína Dvořáka, jak tomu bylo kdysi.“

„Varšavský koncert pro klavír a orchestr, jehož autorem je britský skladatel Richard Addinsell (1904 – 1977), hrál čtyřiadvacetiletý klavírista Matouš Zukal. Druhá cena loňské soutěže Pražského jara a cena Nadace Gideona Kleina pro nejlepšího českého účastníka dává jasně najevo, že je tu vycházející klavírní hvězda.“

„Dirigent Robert Kružík měl zvukovou plochu Bolera Maurice Ravela přesně dynamicky vystavěnou, postupoval velmi pomalu s neustále se zvyšujícím napětím a neomylně drženým rytmem se stále se opakujícím motivem, který občas ozvláštnily vkusně přibarvené glizy, na kterých se v závěru ”pochutnaly” trombony.“

Filharmonie Brno pořádá novoroční koncerty od svého založení v roce 1956 a od té doby vynechala jen jednou, kdy tuto tradici přerušila covidová pandemie. Pod taktovkou Roberta Kružíka zaznělo 1. ledna 2023 Italské capriccio Petra Iljiče Čajkovského, symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany a Varšavský koncert pro klavír a orchestr Richarda Addinsella, který přednesl Matouš Zukal. Po přestávce slyšelo publikum Rumunský koncert György Ligetiho a večer ukončilo efektní Bolero Maurice Ravela nabité energií, která zvedla celý sál ze sedadel.

Novoroční koncerty jsou oblíbeným kulturním zpestřením končících vánočních svátků a ideální možnost pro milovníky krásné hudby, jak slavnostně zahájit nový rok. Pro mnohé rodiny je to příležitost, jak jít na kulturu společně, a pro mnohé je to dokonce nezrušitelná tradice. Už to ale dávno není jen přehlídka obou řad Slovanských tanců Antonína Dvořáka, jak tomu bylo kdysi, dramaturgie se snaží o pestřejší náplň a letos sáhla po efektních kouscích. Jednotící linkou mezi skladbami je skutečnost, že se jedná o inspiraci autorů skladeb hudbou jiných kultur, než byla jejich vlastní.

Petr Iljič Čajkovskij a jeho Italské capriccio byla sázka na jistotu. Svěží, melodické a energické dílo o třech větách (Andante un poco rubato – Pochissimo piú mosso – Allegro moderato) zahájily fanfáry trubky a postupně se přidávaly ostatní žestě a hudba vplouvala do závažného a noblesního proudu. Ohnivá tarantela, jiskrná a vábivá melodie a úderná poslední, část přinášela sebevědomou radostnost. Symfonická báseň Richard III. Bedřicha Smetany zněla mohutně a hrdinsky a následoval Varšavský koncert pro klavír a orchestr, jehož autorem je britský skladatel Richard Addinsell (1904 – 1977), autor především filmové hudby. Tato skladba je zajímavá svým použitím ve filmu Dangerous Moonlight (Nebezpečný měsíční svit), která je součástí příběhu. Hudba vrací postupně paměť smyšlenému polskému hudebnímu skladateli, který ji ztratil v důsledku prožitých válečných hrůz. Hudba je sestavená z částí, které připomínají jiná díla (Čajkovskij, Rachmaninov i náladový romantický klavír alla náš Jiří Malásek). Skladba je vytvořena tak, že klavír působivě koresponduje s orchestrem a vytváří emotivní výpověď. Klavírního partu se ujal čtyřiadvacetiletý Matouš Zukal. Druhá cena loňské soutěže Pražského jara a cena Nadace Gideona Kleina pro nejlepšího českého účastníka dává jasně najevo, že je tu vycházející klavírní hvězda. Ve skladbě samé pro klavír ale je jen málo ploch, kde by mohl pianista rozvést své umění. Proto je pochopitelná i motivace výběru přídavku, který nabídl publiku. Skladba Ohňostroj Clauda Debussyho z cyklu Preludia je perlivá a barevná a navíc – co lepšího k oslavě Nového roku zahrát! Pianistova lehkost, virtuozita, pohotovost a smysl pro barevnost oslovila publikum, které ho odměnilo nadšenými ovacemi.

Po přestávce přednesl orchestr Filharmonie Brno Rumunský koncert (Concert Romanesc) Györgyho Ligetiho (1923-2006), maďarského skladatele pocházejícího z rumunské Transylvánie. Skladba je prodchnuta lidovým folklórem, který autor dokáže využít k efektním tématům. 1. Andantino zahajuje unisono smyčců, které se rozvíjí do nostalgické melodie, 2. Allegro vivace je úderný, ohnivý cikánský tanec, 3. Adagio ma non troppo je v zásadě “halekačka”, kde si odpovídají jednotlivé nástroje a v hlavní roli jsou tu lesní rohy. Jeden volá z orchestru (Nicolas Perez) a druhý mu odpovídá z lóže v hledišti (Milan Mrazík). Poslední věta 4. Molto vivace je příležitost pro trubku (Jan Broda), kterou podkresluje houslový vítr. Houslové sólo koncertního mistra (Pavel Wallinger) je extrémně náročné jak technicky, tak především rytmicky divokým a složitým motivem, kterého se houslista zhostil excelentně. Následovaly jednotlivé dřevěné nástroje, které se předháněly ve virtuózních vstupech – za všechny flétna Martiny Venc Matušínské, hoboj Anikó Kovarikné Hegedüs, klarinet Emila Drápely, fagot Jozefa Makaroviče a ostatní nástroje, které se prolínaly a podněcovaly k vyšším výkonům. Vše se potkalo v jednom širokém proudu hudby, který se slil do širokého oblouku. Dirigent Robert Kružík dokázal tohle zpěněné spřežení udržet a hnal ho v crescendu do finále.

Poslední skladbou, která v ten večer zazněla, bylo Bolero Maurice Ravela (1875-1937). Francouzský skladatel impresionismu si v této “prskavce” pohrál s barvami jednotlivých nástrojů a s jejich kombinacemi, aby na jednom, stále se opakujícím motivu, dokázal vytvořit fascinující barevnou zvukovou paletu. Dirigent Robert Kružík měl zvukovou plochu přesně dynamicky vystavěnou, postupoval velmi pomalu s neustále se zvyšujícím napětím a neomylně drženým rytmem se stále se opakujícím motivem, který občas ozvláštnily vkusně přibarvené glizy, na kterých se v závěru ”pochutnaly” trombony. Závěrečná baterie bicích vyvrcholila skladbu v hudebním ohňostroji za ohlušujícího jásotu publika. Emoční hody nebraly konce a Nový rok začal v Janáčkově divadle skutečně opulentně!

Foto: Jakub Joch