„Maestro Christian Thielemann modeloval svou nesmírně pestrou škálou gest velmi nuancovitě každou frázi, propojení motivů, témat a vrstev…“

„Na rozdíl od Vídeňských filharmoniků užívali orchestrální hráči v Berlíně často a intenzivně ve své technice vibrato, ale skvěle kompaktně.“

„Ve skvostné a mnohovrstevnaté architektuře znění krásně dýchaly fráze.“

V době velké návštěvnosti německé metropole, která láká zájemce z různých zemí světa na své kouzelné adventní trhy na mnohých náměstích Berlína, vystoupili ve svém domovském sále ve dnech 15. až 17. prosince 2022 Berlínští filharmonikové se sopranistkou Camillou Nylund a s Maestrem Christianem Thielemannem. Společně nastudovali Čtyři poslední písně Richarda Strausse. Světoznámý orchestr s proslulým dirigentem představili před vyprodaným sálem i operní hudbu Richarda Wagnera a Hanse Pfitznera. S publikem se rozloučili Preludiem a fugou Es dur pro varhany, BWV 552 Johanna Sebastiana Bacha, která zazněla v orchestraci Arnolda Schönberga. Interpretace skladeb byla mimořádná.

Třetí adventní program z nabídky klasické hudby Berlínských filharmoniků navázal na předchozí koncerty s dirigenty Tuganem Sochijevem a Andrisem Nelsonsem, kteří přizvali ke svým koncertům jednoho ze sólistů. Nejdříve se představil francouzský violoncellista Bruno Delepelaire a posléze, po boku Andrise Nelsonse, britsko-japonská klavíristka Mitsuko Uchida. Maestro Christian Thielemann pozval po dohodě s vedením tělesa ke svému programu sopranistku Camillu Nylund, pro kterou bylo ctí zpívat opět dílo Richarda Strausse s Berlínskými filharmoniky.

Koncert 17. prosince 2022 řízený Christianem Thielemannem patřil k vrcholným momentům Berlínských filharmoniků v době adventu. Bývalý hudební ředitel Hudebních slavností v Bayreuthu, dlouholetý umělecký šéf Salcburského velikonočního festivalu, jehož letošní sezóna je desátá a současně předposlední na postu šéfdirigenta Saské státní kapely v Drážďanech, spolupracuje se slavným německým orchestrem už od roku 1996. Program z děl Johanna Sebastiana Bacha, Richarda Wagnera, Richarda Strausse a Hanse Pfitznera byl dramaturgicky velmi dobrý.

Před vyprodaným sálem Berlínské filharmonie zahájil orchestr koncert Předehrou z opery Parsifal Richarda Wagnera. Dirigent, který je v odborných kruzích považován za specialistu nejen na skladatelova díla, ale i kompozice Gustava Mahlera a Roberta Schumanna, přistoupil k předehře i k následujícímu orchestrálnímu kusu Kouzlo Velkého pátku ze třetího aktu stejné opery s nesmírnou precizností.

Z historického pohledu je velmi zajímavé, že Berlínští filharmonikové zařadili Předehru z opery Parsifal do svého repertoáru už krátce po její bayreuthské premiéře 28. července 1882, kdy operu ve Festivalovém domě hudebně nastudoval Hermann Levi. V Berlíně zazněla Předehra poprvé 23. října 1882 pod taktovkou Franze Wüllnera, se kterým orchestr uvedl už 22. ledna 1883 také Kouzlo Velkého pátku. Na repertoár se oba kusy vrátily nyní po nastudování Andrise Nelsonse, který je s Berlínskými filharmoniky provedl před šesti lety v německé metropoli.

Maestro Christian Thielemann modeloval svou nesmírně pestrou škálou gest velmi nuancovitě každou frázi, propojení motivů, témat a vrstev, které ve Wagnerově opeře Parsifal jsou i významově mnohoznačné. Předehru i Kouzlo Velkého pátku interpretoval orchestr úžasně.

Na rozdíl od Vídeňských filharmoniků, kteří v rámci každé sezony hrají Wagnerovy opery ve Vídeňské státní opeře, užívali orchestrální hráči Berlínských filharmoniků často a intenzivně ve své technice vibrato, ale skvěle kompaktně. Krásný byl v Berlíně pevný, jednotný a měkký souzvuk tělesa, prodchnutý vnitřním stabilním pulsem a napětím při provedení skladatelovy romantické hudby. U druhého kusu vynikla nejen velká šíře barev, ale i křehké dramatické vyjádření s působivou emocionalitou.

Na Wagnerovu hudbu navázala mistrovská vokální kompozice Čtyři poslední písně Richarda Strausse, kterou skladatel uzavřel v roce 1948 svou obdivuhodnou tvůrčí dráhu. Na premiéře zazněla skladba 22. května 1950 v Royal Albert Hall v Londýně s Philharmonia Orchestra pod taktovkou Wilhelma Furtwänglera a se sopranistkou Kirsten Flagstad. Berlínští filharmonikové dílo poprvé hráli 22. září 1957 s dirigentem Karlem Böhmem a se sopranistkou Lisou Della Casou. Tentokrát se vrátili ke své repertoárové kompozici po sedmi letech od jejího nastudování dirigentem Gianandreou Nosedou a sopranistkou Camillou Nylund.

Proslulá finská pěvkyně Camilla Nylund opět s radostí přednesla za doprovodu světoznámého orchestru písně plné lyriky a dramatických aspektů spjatých obrazně se životem člověka a jeho skonem, který ve Straussově pojetí zůstává symbolicky otevřený. V písních Jaro – Září – Při usínání akcentovala pěvkyně noblesně a s jasným vokálem poezii Hermanna Hesseho, držitele Nobelovy cenu za literaturu. V poslední písni Ve večerních červáncích komponované na text Josepha von Eichendorffa poněkud odtažitě přistoupila k interpretaci, která ovšem v podání orchestru byla znamenitá. Ve skvostné a mnohovrstevnaté architektuře znění krásně dýchaly fráze. A nejen ve Straussově díle, ale i v dalších skladbách programu.

Program obohatily vzácně uváděné orchestrální předehry ke každému ze tří aktů opery Palestrina Hanse Pfitznera. Dílo z let 1912 až 1915 inspirované životem vrcholného představitele renesanční hudby, italského skladatele a varhaníka Giovanniho Pierluigiho da Palestriny, bylo uvedeno na premiéře 12. června 1917 v Divadle prince regenta v Mnichově, kde operu hudebně nastudoval Bruno Walter. V podání Berlínských filharmoniků s Christianem Thielemannem vyzněly všechny tři předehry stylově, hravě a s kontrastními detaily napříč sekcemi velmi efektně. Zejména první z nich vynikala zajímavým prolnutím epochy soudobé kompozice 20. století s renesanční reminiscencí zpestřenou použitím dórského modu církevní tóniny hojně užívané v dobové chrámové hudbě.

Posléze se orchestr hudebně vrátil do epochy barokní hudby, která ve své moderní orchestraci byla rovněž prodchnuta epochou 20. století. Arnold Schönberg se rozhodl v roce 1928 pro složení orchestrálního aranžmá slavné skladby Johanna Sebastiana Bacha Preludium a fuga Es dur pro varhany, BWV 552. Barokní dílo z roku 1739 obdařil sytými a diferencovanými barvami, přičemž dbal na jasnost melodických linií. Orchestr skladbě vtiskl lesk, lyričnost a slavnostní atmosféru. Nastudování děl, která s výjimkou poslední skladby dirigoval Maestro zpaměti, ocenili posluchači dlouhými ovacemi vestoje.

Adventní nabídku orchestrální hudby završí Berlínští filharmonikové ve dnech 21. a 22. prosince 2022 se zářným mladým finským dirigentem. Santtu-Matias Rouvali stane za pultem tělesa a po jeho boku vystoupí ze sólistů věhlasný islandský pianista Víkingur Ólafsson. Velký zájem posluchačů z různých zemí světa je přirozeně zaměřen také na silvestrovský program, který se tradičně uskuteční ve dnech 29. až 31. prosince 2022. Tentokrát bude světoznámý orchestr hrát pod taktovkou svého šéfdirigenta Kirilla Petrenka za účasti slavného německého tenoristy Jonase Kaufmanna. Silvestrovské gala Berlínských filharmoniků nabídnou i vybraná česká kina.

Foto: Stephan Rabold, Monika Rittershaus