pátek, 01 únor 2019 11:05

FOK a Albrecht Mayer se postarali o vrcholný zážitek

Autor:

„Albrecht Mayer boří ustálené normy a se zvukem přímo kouzlil.“

„Williamsův Koncert pro hoboj a orchestr je velmi působivý.“

„V žádné jiné symfonii není Beethoven tak lyrický a poetický jako v Pastorální.“

 

DSC5739

 

Pietari Inkinen, šéfdirigent Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, se dlouhodobě snaží o vysokou uměleckou úroveň orchestru. K tomu patří i hra pod taktovkou významných dirigentů a hra se špičkovými sólisty. Inicioval proto i pravidelnou spolupráci s Berlínskými filharmoniky, díky které mohli Pražané osobně zažít třeba houslistu Daishina Kashimota, kontrabasistu Janne Saksalu nebo flétnistu Matthieua Gauci-Ancelina. Ve středu 30.1. se ve Smetanově síni představil další ze špičkových členů Berlínských filharmoniků – hobojista Albrecht Mayer.

Hoboj není nástroj, který by nějak zvlášť přitahoval skladatele. Koncertů pro hoboj je pramálo a když se sem tam nějaký koncert objeví, koncertní sály zcela jistě nepraskají ve švech. S jednou výjimkou. Tou je Albrecht Mayer. Dokázal něco, co žádný hobojista před ním – stal se hvězdou. Nedostatek partů pro hoboj vyřešil tím, že si nechává transformovat pro tento nástroj skladby, které jsou psány pro jiné nástroje. Boří ustálené normy – má ostrý jazyk a je při tom vtipný, často si své koncerty moderuje sám, vystupuje v televizi i rozhlase, odhodil frak a na pódium chodí v běžném obleku, máte tak trochu dojem, že právě vystoupil z tramvaje a zapomněl si utáhnout kravatu, vystupuje s formacemi, v nichž by nikdo hoboj nečekal, ať už je to dechovka, jazz nebo big band, i v klasické hudbě má neuvěřitelné rozpětí od baroka až po soudobé skladatele. Přidáte-li k tomu famózní techniku, pak není divu, že je to hobojista, který vyprodává sály, je ověnčený cenami a významný německý výrobce dechových nástrojů, založený roku 1875, Gebrüder Mönnig, po něm dokonce pojmenoval hobojovou řadu. V Praze jsme Albrechta Mayera naposledy slyšeli před třemi lety, kdy provedl s PKF - Prague Philharmonia českou premiéru Hobojového koncertu maďarského skladatele Frigyese Hidase.

 

DSC5721

 

Pro koncert s FOK si vybral aranžmá pro hoboj a smyčce Náhrobek Couperinův od Maurice Ravela. Ten skladbou složil jako hold velkému francouzskému varhaníku a cembalistovi Françoisi Couperinovi i jako vzpomínku na své umělecké přátele, kteří padli v 1. světové válce. Původně to byla šestidílná klavírní suita, která kopíruje barokní instrumentální suitu (proto ten Couperin), kterou potom Ravel zpracoval i do orchestrální podoby. A z této orchestrace vychází i transkripce pro hoboj a malý smyčcový orchestr, kterou jsme teď slyšeli v Praze. Zvuk hoboje Albrechta Mayera je mimořádně zpěvný, bohatě nuancovaný, citově zabarvený. Jeho navázání na orchestr bylo příkladné. Prokázala to třeba fuga, kde dialog hoboje a orchestru byl mimořádný, stejně jako mezi prvními houslemi a hobojem v rigaudonu.

Ralph Vaughan Williams je anglický skladatel, varhaník, sběratel lidových písní, ve Velké Británii mimořádně vážený, mimo ní málo známý.  Za svůj dlouhý život, zemřel v roce 1958, kdy mu bylo 86 let, napsal 9 symfonií, 6 oper, 13 baletů, 18 koncertů a množství opusů pro smíšené, mužské i ženské sbory, vojenskou i filmovou hudbu, plno drobných skladbiček. Jeho popel je uložen ve Westminsterském opatství. Skladbu studoval na Trinity College v Cambridgi a poté se zdokonaloval u Maurice Ravela. I když ho Ravel ovlivnil (Vaughan Williams si zamiloval francouzskou hudbu), nakonec šel svou vlastní cestou. Koncert pro hoboj a orchestr je velmi působivé neoklasicistní dílo, na poslech vděčný a od hobojisty vyžadující skvělou techniku. Vaughan Williams je mistrem působivé instrumentace a rozlehlých melodických oblouků, kterým poskytl prostor především v první větě – rondu pastorale. Mayer se zvukem přímo kouzlil. Menuet a musette, druhá věta, byla skladatelsky více francouzská než od většiny francouzských skladatelů. Menuet, to bylo krásné rokoko na dvoře Ludvíka XIV., musette zase radostná zábava někde na francouzské vesnici. Sólista i orchestr zdůraznili pomalé výměny mezi měkkým legato a ostrým staccatem. Finále, třetí věta, začalo v ostrém tempu, aby se vrátilo k poklidnému pastorálnímu rytmu. Ač se to nezdá, konečná kadence vyžaduje špičkově technicky vybaveného hráče a Albrecht Mayer ji zvládl vskutku virtuózně.

 

DSC5732

 

Poněvadž obecenstvo bouřilo, mělo nárok na přídavek. I v tomto případě to nebyl opus psaný přímo pro hoboj, ale aranžmá pro hoboj a smyčcové kvinteto kantáty Johanna Sebastiana Bacha Ich hatte viel Bekümmernis (BWV 21), a to její první části Sinfonia. Primáriem kvinteta složeného z hráčů FOK byla Rita Čepurčenko, koncertní mistr 1. houslí. Aranžmá bylo skutečně povedené, až neočekávaně, byl to plnokrevný Bach v instrumentaci, o níž by to málokdo řekl. Budiž Albrechtu Mayerovi dáno k dobru, že objevuje zcela nové polohy děl, které jsme si zvykli slýchat v jiné podobě. Navíc v provedení, které je famózní.

 

DSC5753

 

Na pastorální opus Ralpha Williamse nádherně navázala Symfonie č. 6 F dur Pastorální Ludwiga van Beethovena. Musím se přiznat, že tuto symfonii miluji a je pro mne ze všech Beethovenových symfonií ta nejkrásnější. V žádné jiné není Beethoven tak lyrický a poetický, v žádné jeho symfonii jeho hudba tak nehladí duši. Samozřejmě je plno výkladů zvukomalebnosti, i když sám skladatel se takovému výkladu dost bránil. Nicméně nakonec nechal i jednotlivým částem, jichž je pět, popisné názvy.

Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK hrál pod taktovkou Tomáše Braunera, který musel zaskočit za onemocnělého šéfdirigenta Pietari Inkinena. Brauner pojal symfonii přesně podle Beethovena požadavku na méně zvukomalebnosti a více pocitů. Dokladem byla druhá věta, v níž je díky štěbetání ptáků často potlačováno hlavní téma věty. To dirigent nedopustil. Zvuk orchestru byl velmi kompaktní, trochu mi vadily v první větě ostré přechody, které bych očekával spíše až ve čtvrté větě, kde by už byly na místě. Výrazné bylo legato smyčců, lehoulince se vznášely tóny při sólech dřevěných nástrojů, dobře zahrály žestě. Bylo vidět, že si dirigent i orchestr dali záležet na detailním propracování každé části. V páté větě po pastýřské písni Beethoven chce vyjádřit radostné a vděčné pocity po odchodu bouře. Láskyplné a vděčné pocity měli i posluchači koncertu. Zažili špičkového sólistu, hudební díla v nové instrumentaci i Pastorální symfonii Ludwiga van Beethovena, která jim jistě zněla v duši ještě dlouhou po skončení koncertu.

 

DSC5858

 

Foto: Petr Dryc

Aleš Bluma

Novinář, muzikolog, historik. 

Rodák z Brna, studoval historii, češtinu, hudební vědu a další obory. Více než tři desetiletí strávil v zahraničí, kde převážně působil v oblasti řízení mimo humanitní sféru. Po roce 1990 byl i zpět ve vlasti nejprve manažerem a pak později mimo jiné redaktorem časopisu Ekonom a Literárních novin, kde psal o vědě a kultuře. 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.