„Bedřich Smetana, o kterém jste se učili, napsal takovou skladbu o Lomnici a o mně, jmenuje se Z domoviny.“

„Koncert byl určitě pozoruhodnou kulturní událostí, překračující regionální dosah, svým způsobem unikátní pak byla sama trojice vystoupení Ivana Ženatého.“

„Současný Podkrkonošský symfonický orchestr se zrodil v roce 2007 z hráčů některých lomnických formací a má od počátku své sídlo v nedalekých Semilech.“

Kdysi mi Jaroslav Krček v Lomnici nad Popelkou řekl, že velké osobnosti světa hudby se světovou kariérou se vracejí po létech domů. Platí to i pro celou řadu umělců „lomnického hudebního hvězdného nebe“, jak nazývám mimořádnou kumulaci hudebníků narozených tomto v malém podkrkonošském městečku – vedle Ivana Ženatého, jemuž je věnován tento příspěvek, sem patří tamní rodák Jaroslav Šonský, rovněž houslista, hudební pedagog a hudební manažer, žijící ve švédském Norrköpingu (a ovšem nyní i v Praze), bratři Zdeněk a Jiří Zahradníkovi, sopranistky Jana Stehr-Prskavcová a Marie Fajtová a další.

Ivan Ženatý, nejvýznamnější český houslista své generace, houslový virtuos a hudební pedagog na prestižních hudebních školách v Německu (Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech), Dánsku (Det Kongelige Danske Musikkonservatorium v Kodani) a Spojených státech (Cleveland Institute of Music, Meadowmount School of Music v New Yorku), oslavil své šedesátiny – narodil se 2. února 1962 – v rámci MHF České doteky hudby recitálem s názvem Fantazie mého života ve Smetanově síni Obecního domu, přeloženým z původního termínu 6. ledna na 22. června. A na podzim tohoto roku se ve třech vystoupeních vrátil do svého rodného města.

První dvě z nich souvisela s oslavami devadesátého výročí základní školy v Lomnici nad Popelkou ve dnech 23. a 24. září 2022, kdy někteří z jmenovaných vystoupili ve dvou večerech v koncertním sále zrekonstruovaného lomnického zámku (pátek) a v Tylově divadle (sobota). V pátek zahrál Ivan Ženatý s komorním orchestrem Martinů Strings Prague pod vedením Jaroslava Šonského Houslový koncert a moll Johanna Sebastiana Bacha a kompletní Čtvero ročních období Antonia Vivaldiho (všech dvanáct vět čtyř koncertů bylo náplní druhé části večera, zatímco úvodní skladbou byla Serenáda č. 2 HB 216 Bohuslava Martinů). Působivé bylo podání klasické skladby, kromě toho, že byla publiku předložena s minimálními prodlevami mezi jednotlivými částmi, tedy prakticky v jednom tahu, také tím, že sólista (jak to ostatně posluchači znají z některých jiných příležitostí) hrál některé části orchestrálních partů s ostatními hudebníky, čímž bylo dosaženo nebývalé kompaktnosti, v kontrastu k neuvěřitelné dynamice, tedy protikladu forte a pianissima (na to je zajímavé upozornit vzhledem k tomu, že hudební kritika občas poukazuje právě na někdy záměrně vyrovnanou, neexpresívní dynamiku houslové hry Ivana Ženatého).

Slavnostní ráz pátečního koncertu podtrhla skutečnost, že Jaroslavu Šonskému a Ivanu Ženatému tento večer předali zástupci města čestné občanství „za rozvoj kultury a mezinárodní spolupráce a za zásluhy o šíření dobrého jména Lomnice nad Popelkou“.

V sobotu, hlavním dni oslav, vystoupili v bohatém večerním programu Slavnostního koncertu absolventů lomnické školy oba houslisté v samostatných sólových výstupech, Ivan Ženatý s klavíristou Stanislavem Boguniou a Jaroslav Šonský s německou klavíristkou a cembalistkou Gesine Tiefuhr, která působí i v Šonského komorním orchestru. Ivan Ženatý hrál skladbu (kontextuální už názvem) Z domoviny Bedřicha Smetany (na jevišti v rozhovoru s Jaroslavem Rudišem a Petrem Pýchou, kteří večer moderovali, uvedl vtipně: „Bedřich Smetana, o kterém jste se učili, napsal takovou skladbu o Lomnici a o mně, jmenuje se Z domoviny“), Jaroslav Šonský Sonátu op. 9. č. 3 D dur „Le tombeau“ francouzského barokního skladatele Jeana-Marie Leclaira.

16. listopadu se na pódium zámeckého sálu vrátil Ivan Ženatý s Podkrkonošským symfonickým orchestrem, který můžeme rovněž zařadit do řečeného lomnického hudebního nebe, už proto, že představuje poslední podobu orchestrální hry v regionu, kterou můžeme sledovat v kontinuitě neuvěřitelných sta let v Lomnici nad Popelkou. Výčet má svůj počátek ve dvacátých letech minulého století – od někdejšího místního komorního orchestru, „univerzálního orchestru“ zaměstnanců firmy A. P. Šlechty, řízeného soukromým učitelem J. Nalezínkem (přesné datum vzniku zatím neznáme, jeho podoba je zachována na jediné fotografii). Poté se objevuje první těleso s názvem Podkrkonošský symfonický orchestr (doplňované atributem Zdeňka Fibicha), založené v roce 1954 Jiřím Matlasem, s nímž Ženatý ostatně činil ve dvanácti letech své první sólové kroky, a paleta dalších, menších souborů, vzniklých v mezidobí po rozpadu velkého orchestru a svými členy i různě provázaných (například ředitelka LŠU Marta Klapková, učitelka Ivana Ženatého, hrála v prvním i druhém PSO či, ovšem na violoncello, v souboru Collegium musicum „Český ráj“ Jiřího Zahradníka). Současný Podkrkonošský symfonický orchestr se zrodil v roce 2007 z hráčů některých lomnických formací (ovšem i oni se scházeli ze širokého okolí) a má od počátku své sídlo v nedalekých Semilech.

Do programu koncertu, vystavěného dle textu programu „jako vzpomínka na »starý« PSO Jiřího Matlase“, a v němž proto zazněly pod taktovkou Josefa Kurfiřta skladby Antonína Dvořáka, Julia Fučíka, Bedřicha Smetany a Zdeňka Fibicha, zařadil Ivan Ženatý Beethovenovu Romanci pro housle a orchestr F dur, kterou právě kdysi s předchůdcem nynějšího PSO hrál, a – jako vrchol večera – Houslový koncert g moll Maxe Brucha. Ten měl nyní semilský orchestr už před lety v repertoáru, sólový part tenkrát hrála Jaroslava Petrásková a při nové realizaci na dalších místech nyní Diana Kolláriková (Skotskou fantazii od téhož skladatele hrál Ženatý na svém červnovém jubilejním koncertu ve Smetanově síni).

Koncert byl určitě pozoruhodnou kulturní událostí, překračující regionální dosah, svým způsobem unikátní pak byla sama trojice vystoupení Ivana Ženatého, který si před posledním z nich odskočil z Toronta, Filadelfie a New Yorku do rodného Podkrkonoší (či naopak z Nového světa do Německa, na Moravu a do Prahy a Lomnice nad Popelkou) – a to ve dvojím smyslu, totiž i symbolickým návratem zpět v čase a ke kořenům. Nicméně to není jediná epizoda Ženatého letošních (celoročních) návratů „ze světa domů“. Příznivci hry vzácného houslisty s úchvatnou krásou tónu, mimořádnou hloubkou i lehkostí hry, s velkolepou vzrušenou a až živočišnou dramatičností se ovšem mohou těšit na další příležitost ještě v tomto roce: Slavnostní zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby ve Velkém sále zámku Mělník 16. prosince 2022 s programem ze skladeb Bohuslava Martinů a Maurice Ravela v podání Pražského komorního orchestru, kde Ženatý zahraje Mendelssohnův Koncert d moll pro housle a smyčcový orchestr, jedno z nejkrásnějších děl houslové literatury.

Jan K. Čeliš

Foto: Z koncertu 16.11. v Lomnici nad Popelkou – Jan K. Čeliš