středa, 02 listopad 2022 12:56

Prague Philharmonia Quintet s Ivanem Klánským – souhra, jak má být

Autorka:

„Komorní večery PKF – Prague Philharmonia probíhají v atmosféře takřka domácích koncertů.“

„Beethovenův Kvintet pro klavír a dechové nástroje Es dur byl do podrobností propracovanou interpretací s dokonale vyhranými frázemi, melodickými oblouky, s vědomím důležitosti každé noty.“

„Téma horny v podání Mikuláše Kosky znělo jiskřivě, zlatavě, a přitom jemně, Jan Brabec propůjčil klarinetu tón nadmíru přitažlivý.“

 

000

 

Na druhém koncertě komorní řady PKF – Prague Philharmonia v této sezoně vystoupil soubor Prague Philharmonia Quintet s klavíristou Ivanem Klánským. Jádrem zajímavé dramaturgie byli francouzští autoři, které doplnila skladba Ludwiga van Beethovena. Už tradičně se koncert konal v prostorách Profesního domu Matematicko-fyzikální fakulty, v pondělí 31. října také tradičně do posledního místa zaplněný.

Prague Philharmonia Quintet byl založen v roce 2007 z podnětu sólistů dechové sekce PKF – Prague Philharmonia. Hraje ve složení Jan Brabec (klarinet), Jiří Ševčík (flétna), Vladislav Borovka (hoboj), Václav Fürbach (fagot) a Mikuláš Koska (lesní roh), který nahradil zesnulého hornistu Jana Musila. S klavíristou Ivanem Klánským spolupracuje dlouhodobě. Francouzský esprit večera se odvíjel od první skladby – Divertimenta pro dechové kvinteto a klavír, op. 6 Alberta Roussela (1869–1937). Bohatý život autora, který se začal nejprve na moři, pokračoval pozdějším studiem skladby a vyvrcholil pedagogickou činností (mezi jeho žáky patřil nejen Erik Satie, ale i Bohuslav Martinů), se odrazil i v jeho skladbách, které tvoří oblouk od impresionismu k neoklasicismu. Z jeho komorní tvorby v pondělí zaznělo zmíněné Divertimento pro dechové kvinteto a klavír z roku 1906. S prvními takty hoboje se však očekávaný impresionistický závan proměnil v pozoruhodný rytmicko-melodický příval s hravými i snovými pasážemi, v nichž se linky hráčů prolínaly a vzájemně doplňovaly.

 

001

 

Eugène Bozza, skladatel žijící v letech 1905 až 1991, je podle slov hobojisty Vladislava Borovky oblíbeným autorem hráčů na dechové nástroje díky svým impresionistickým až jazzovým názvukům. Jeho dílo zahrnuje pět symfonií, řadu oper, baletů, koncertů a sborových kompozic. Bývá přirovnáván k Igoru Stravinskému a Dariovi Milhaudovi. Na koncertě zazněla jeho desetiminutová kompozice Kontrasty II pro hoboj a fagot o sedmi krátkých částech z roku 1977. Jsou to kraťoučké hudební skvosty, které ještě povyšuje umění obou interpretů. Ani ve výrazných, exponovaných částech se Vladislav Borovka ani Václav Fürbach nepředvádějí na úkor svého partnera, naopak dávají si navzájem prostor pro vyznění kvalit nástroje a hry svého kolegy a v souhrách jsou dokonalí. V jedné z částí stvoří noblesní dvorskou melodii, v jiné dá hoboj prostor fagotu, aby předvedl, jak krásně tento velký nástroj zní. V předposlední části zase ustoupí do pozadí fagot, aby vynikla exoticky zabarvená melodie hoboje.

Co napsat o provedení Kvintetu pro klavír a dechové nástroje Es dur, op. 16 Ludwiga van Beethovena? Skladba šestadvacetiletého skladatele z roku 1796, dílo pro klavír, hoboj, klarinet, lesní roh a fagot, byla v podání zkušených členů Prague Philharmonia Quintet a Ivana Klánského do podrobností propracovanou interpretací s dokonale vyhranými frázemi, melodickými oblouky, s vědomím důležitosti každé noty. Provedení zaujalo přesností, intonační jistotou, z klavíru se neozývaly tóny, ale hrsti sypajících se perliček, dynamika byla tak tvárná, nástupy všech hráčů tak měkké… Zaujal mě hornista Mikuláš Koska nesmírně jemným tónem, artikulací a sametovým zvukem. Slyšet, s jakou radostí i hravostí všichni pánové rozvíjejí Beethovenova témata, jak přirozeně souzní poslední klavírní trylek s ostatními nástroji, bylo čiré blaho.

 

003

 

Pětiminutová Fantazie pro flétnu a klavír Gabriela Faurého z roku 1898 je půvabná snivá skladba, v níž vynikla lehkost hry Jiřího Ševčíka i virtuozita Ivana Klánského. Dobrým krokem bylo zařazení skladby Les confidences d’un joueur de clarinette, op. 141 francouzského skladatele Charlese Koechlina (1867–1950). Skladba o čtrnácti částech z roku 1934 pro klarinet a lesní roh byla původně napsána pro film, který však nebyl realizován. Na pondělním koncertě zazněl výběr devíti částí. Posluchači dostali příležitost vychutnat si krásné zvukové propojení obou nástrojů, souhru Jana Brabce a Mikuláše Kosky, na jehož hře jsem znovu obdivovala bohatost výrazových rejstříků, lehkost, něžnost i průraznost tónu. Jan Brabec, vynikající klarinetista, se zaskvěl v sólové části, oba muzikanti pak excelovali v části poslední, kde rozehráli všechny možnosti svých nástrojů a doslova obecenstvo rozehřáli. Téma horny znělo jiskřivě, zlatavě, a přitom jemně, Jan Brabec propůjčil klarinetu tón nadmíru přitažlivý.

Závěr večera patřil vtipnému odlehčenému dílku Jeana Françaixe (1912–1997) L’heure du berger pro dechové nástroje, napsanému v roce 1947. Osmiminutová skladba s podtitulem Musique de Brasserie vznikla na počest renomované pařížské restaurace a popisuje tři typy různých návštěvníků pařížských restaurací a kaváren. Jsou to Staří krasavci, Lehké ženy a Nervózní děti. Na malé ploše ukázali hudebníci, co všechno se svými nástroji dokážou – vyjádřit vtip, humor, ironii, nadhled, ponořit se do vážnosti, vypíchnout frivolnost (klarinet Jana Brabce), a to všechno s neokázalým potěšením a bravurou.

 

004

 

Na závěr si tentokrát dovolím poznámku mimohudební. Komorní večery PKF – Prague Philharmonia probíhají v atmosféře takřka domácích koncertů. Abonenti jsou jim po léta věrní, znají se navzájem a všechny spojuje skromná a obětavá dramaturgyně orchestru i této řady Martina Sermain. Její hudební rozhled se odráží nejen v kvalitních a neznámé informace přinášejících programových textech, ale i v poutavém průvodním slově. Na závěr si jen málokterý návštěvník nechá ujít příležitost se s paní Sermain rozloučit a poděkovat za pěkný večer. Tyhle komorní koncerty jsou vskutku hudebními salony a na ten další se můžeme těšit už příští týden – v pondělí 7. listopadu, kdy zahrají houslistka Hana Kubisová, violoncellista Teodor Brcko a klavíristka Slávka Vernerová.

 

002

 

Foto: Facebook PKF – Prague Philharmonia

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.