„Předsedkyně a současně i někdejší rektorka JAMU, profesorka Alena Veselá na pódiu přála kvartetu hodně dalších úspěchů.“

„Pamětník, druhý houslista a profesor JAMU Adolf Sýkora zavzpomínal na začátky, které se všechny vázaly k Besednímu domu, který označil za rodný dům kvarteta.“

„Elizabeth Leonskaja zde překvapila ukázněností, byla součástí týmu se samozřejmostí a muzikantskou pokorou.“

Janáčkovo kvarteto oslavilo pětasedmdesát let činnosti koncertem pro brněnský Spolek přátel hudby, který si letos připomíná čtvrtstoletí existence. Spolu s kvartetem vystoupila klavíristka Elizabeth Leonskaja a společně přednesli Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. Soubor hrál také Janáčkův Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ a Smyčcový kvartet č. 1 Erwina Schulhoffa. Besední dům zaplnili především posluchači, kteří pamatují začátky i slavnou historii kvarteta, a ovace nebraly konce.

Spolek přátel hudby je jediným subjektem v Brně, který se systematicky věnuje pořádání koncertů komorní hudby a má celoroční promyšlenou dramaturgii. Nezapomíná na jubilanty, ale také nezapomíná na mladé, nadějné umělce, kteří už během studií dosáhli na významná ocenění. A to především díky své dlouholeté předsedkyni a současně i někdejší rektorce JAMU, profesorce Aleně Veselé. Ta se těší dobrému zdraví a ve svých devětadevadesáti (!) letech na koncert přišla a na pódiu přála kvartetu hodně dalších úspěchů. Současně z pódia ohlásila svoji rezignaci na předsedkyni Spolku a představila jako nového předsedu pana Emila Drápelu, dlouholetého klarinetistu Filharmonie Brno. Ten využil příležitosti k tomu, aby poděkoval paní profesorce a oznámil, že se stává čestnou předsedkyní Spolku. Situace dojemná, ale přinášející praktické změny.

Po této epizodě přišel na pódium druhý houslista a profesor JAMU Adolf Sýkora. Jako jediný pamětník, který spolu se třemi dalšími kolegy, kteří se už tohoto jubilea nedožili, spoluzakládal Janáčkovo kvarteto, zavzpomínal na začátky, které se všechny vázaly k Besednímu domu, který označil za „rodný dům“ kvarteta a hudbu smyčcového kvarteta za „nejčistší formu hudby“.

Po těchto oficialitách, které byly spíš emočního rázu, nastoupilo na pódium Janáčkovo kvarteto v současném složení. První housle Miloš Vacek, druhé housle Richard Kružík, viola Jan Řezníček a violoncello Břetislav Vybíral. A bez dalších řečí se vrhli do proudu hudby, která tryskala ze Smyčcového kvartetu č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka. První věta Adagio. Con moto byla poněkud nevýrazná, působila ostýchavě. Ale postupně se atmosféra uvolňovala a hráči podávali stále přesvědčivější výkony. Druhá věta Con moto byla energická a úderná, třetí věta Con moto. Vivo. Andante střídalo něžná piana prvních houslí s dravostí ostatních nástrojů, aby bolestná poslední věta Con moto. Adagio. Maestoso vyvrcholila do euforie a následně do ztracena.

Druhou skladbou, kterou kvarteto předneslo, byl Smyčcový kvartet č. 1 Ervína Schulhoffa. Ze zázračného dítěte z německé židovské rodiny, klavíristy, udělala aktivní účast v první světová válce levicově smýšlejícího člověka, a dokonce získal občanství Sovětského svazu, kam se chtěl i s rodinou odstěhovat. Nacisté ho předběhli a přestěhovali ho do koncentračního tábora ve Wülzburgu, kde zahynul. Smyčcový kvartet č. 1, který zazněl na tomto koncertě, je z roku 1924, tedy z doby, kdy skladatele ovlivňovala avantgarda. Věty 1. Presto con fuoco, 2. Allegretto con moto e con malinconia grotesca a 3. Allegretto giocoso, alla Slovaca jsou všechny taneční a hravé i dravé, s poněkud karikovaným odzemkem. Hudba je velmi zvukomalebná a i přes disonance melodická. Poslední věta Andante molto sostenuto je naopak snová a melancholická, s krásným melodickým sólem pro violoncello, které předává viole, první housle vpadají naříkavým sólem, přesto melodickým, a skladba končí diminuendem do ztracena. Ervín Schulhoff by si jistě zasloužil větší pozornosti ze strany dramaturgů komorních koncertů.

Po přestávce se přidala k Janáčkovu kvartetu klavíristka Elizabeth Leonskaja a společně přednesli Klavírní kvintet č. 2 A dur, op. 81. Krásná melodická a myšlenkově hluboká hudba Antonína Dvořáka z roku 1888 pohltila umělce i posluchače od první věty, Allegro ma non tanto, s violoncellovým melodickým sólem, které později převzala viola měkkou melodií. Spolupráce klavíristky s kvartetem byla příkladná, Elizabeth Leonskaja je v Brně známá z nedávného provedení Beethovenových klavírních koncertů společně s Filharmonií Brno, jako profilující se sólistka s mohutným rozpětím dynamiky. Zde překvapila ukázněností, kdy se dokázala stáhnout do pozadí, aby ve svých vstupech dynamicky přiměřeně vykoukla s melodií a poté se rychle stáhla. Byla součástí týmu se samozřejmostí a muzikantskou pokorou. Inspirovala svoje spoluhráče, kteří se vybičovali k maximálnímu výkonu, první housle se vypjaly k rozjasněné melodii a společně vytvořili krásnou, mohutnou hudební plochu.

Druhá věta Dumka, Andante con moto začíná měkkou, zadumanou melodií, kterou si předávají violoncello s violou za podkresu klavíru, aby je vystřídaly první housle s jásavou melodií. Třetí věta Scherzo – Furiant je ve svižném tempu a umělci si ho užívali za perfektní souhry a vypracované dynamiky i agogiky. Poslední věta Finale. Allegro je svižná a euforická a prověřila souhru kvarteta i klavíru zejména v accelerandu, které hnalo hudebníky do závěru. Obstáli na výbornou, výkony byly vyvážené, prodchnuté nadšením a muzikálním přednesem a skvělou souhrou výsostných umělců.

Po skončení koncertu utišil primárius Miloš Vacek ovace, aby sdělil překvapující informace. Nejprve oznámil, že se tímto koncertem rozloučil violoncellista Břetislav Vybíral, který už odchází do důchodu, ale kdo přijde na jeho místo, to si zatím nechal jako překvapení pro další koncert. A nakonec přišlo velké poděkování klavíristce. Elizabeth Leonskaja, která jezdila z Vídně na zkoušky, své spoluúčinkování věnovala jako dar Janáčkovu kvartetu k výročí. Obecenstvo odměnilo tuto neobvyklou informaci o velkorysém daru euforickými ovacemi. Následný přípitek a setkání s umělci ve foyeru Besedního domu bylo sice stísněné, neboť rekonstrukce a otevření prostoru restaurace v objektu je stále ještě v nedohlednu, ale o to více upřímné. Všichni přáli umělcům, aby se jim i nadále dařilo šířit jméno Brna a Leoše Janáčka ve světě v co nejlepší kondici a aby rozdávali radost z hudby. K tomu jim všichni přáli hodně zdraví, pohody a životní energie.

Foto: Spolek přátel hudby