„Ardaševova hra je nesmírně kultivovaná, precizní a přitom brilantní.“

„Zvuk orchestru byl ve forte plný a v pianu měkký.“

„Symfonie vyzněla díky nakažlivému entuziasmu šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho strhujícím způsobem.“

Nevšední dramaturgie prvního koncertu řady Platina definitivně odstartovala sezónu Plzeňské filharmonie. Byla uvedena Sinfonia Tapkaara japonského autora Akiry Ifukubeho a první klavírní koncert fis moll Sergeje Rachmaninova s Igorem Ardaševem u klavíru. Plzeňskou filharmonii řídil její šéf Chuhei Iwasaki.

Hostem galavečera byl plzeňský biskup Tomáš Holub a velvyslanec Japonska Hideo Suzuki. Ti měli spolu s ředitelkou orchestru Lenkou Kavalovou také úkol uvést na světlo nové CD orchestru s názvem Japonsko-české inspirace, na kterém jsou zaznamenána díla Leoše Janáčka a Akiry Ifikubeho.

V první polovině večera zazněl ve svrchovaném podání Igora Ardaševa Koncert pro klavír a orchestr č. 1 fis moll Sergeje Rachmaninova. Přestože se na našich pódiích objevuje spíše Rachmaninovův druhý, eventuelně třetí klavírní koncert, sólista přesvědčil o kvalitách i tohoto díla. Igor Ardašev vystupoval díky pozvání Plzeňské filharmonie v Plzni už poněkolikáté. Nezapomenutelný zážitek připravil posluchačům Smetanovských dnů v březnu na svém recitálu a i nyní si lze na YouTube kanálu orchestru připomenout jeho výkon v Rapsodii v modrém George Gershwina z doby covidových restrikcí. Pro sezónu 2022/2023 je jmenován rezidenčním sólistou orchestru.

Ardaševova hra je nesmírně kultivovaná, precizní a přitom brilantní. Tón Steinwaye se nesl do posledních řad sálu jak v pomalých částech, tak v technicky exponovaných. Rovněž zaujal svou promyšlenou pedalizací, kdy pro něj nebylo problémem podržet důležité a vyčistit nepotřebné. Chuhei Iwasaki vedl orchestr jako rovnocenného nositele hudebních myšlenek díla a přesvědčil dokonalou souhrou se sólistou i ve změnách temp.

Zajímavým dramaturgickým nápadem, kterých má koncertní sezóna v Plzni ale připraveno více, bylo zařazení díla japonského skladatele Akiry Ifukubeho do druhé poloviny večera. Zatímco na novém CD je záznam jeho Japonské suity, na koncertě zazněla jeho Sinfonia Tapkaara. Ifikube je znám především jako autor více než 250 filmových hudeb. V poznámkách k programu, jejichž autorkou byla Lenka Bočanová, se posluchači blíže dočetli o autorovi a jeho díle. „Ve své sinfonii z r. 1954 se nechal inspirovat tanci a písněmi původních obyvatel ostrova Hokkaidó Ainuů. Tapkaara je název tance zasvěceného přírodě a zemi, jímž příslušníci kmene odháněli zlé duchy, a naopak přivolávali strážné duchy.“

Symfonie je třívětá. První část Lento molto – Allegro doslova nenechala posluchače oddechnout. Zajímavé a složité rytmy, nápaditá bohatá instrumentace (včetně harfy, baterie bicích nástrojů, anglického rohu, basklarinetu, kontrafagotu) zastřešená jakousi sonátovou formou a také začátkem i koncem „in d“. Následující Adagio má představovat vzpomínku na období dětství, které autor strávil ve městě Otofuke. Přestože se zdá, že věta začíná neúplnou sestupnou stupnicí As dur v harfě se sólem prvního flétnisty (vynikajícím způsobem zahrál Jakub Klögner) a končí v f moll, autor používá charakteristické pentatonické stupnice – vzestupnou Ryo a sestupnou Miyako-Bushi. V této větě je třeba vyzdvihnout detailní práci dirigenta s orchestrem na tvorbě každé fráze a také nádherný měkký zvuk smyčcových skupin. Třetí věta mi osobně svou rytmickou složkou vzdáleně připomněla styl tvorby Bély Bartóka. Začíná opět rytmickým úvodem. V průběhu se uplatní několikrát sólo koncertního mistra – na tomto koncertě skvěle hrála Olga Alicja Osmolinska. Celá symfonie vyzněla díky nakažlivému entuziasmu šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho strhujícím způsobem. Zvuk orchestru byl ve forte plný a v pianu měkký.

*******

Foto: filharmonie Plzeň