úterý, 27 září 2022 09:00

Lednicko-Valtický hudební festival ovládly balkánské inspirace

Autorka:

„Zahajovací koncert se odehrával pod záštitou a za účasti Její Excelence Ljiljany Pancirov, velvyslankyně Chorvatska v České republice, a za přítomnosti mnoha významných osob, které mají k regionu nějaký vztah.“

„Nejprve zněla hudba klasika, vídeňského skladatele Johannesa Brahmse. Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102.“

„Následovala skladba chorvatské skladatelky z přelomu 19. a 20. století Dory Pejačević. Symfonie fis moll, op. 41, monumentální dílo o čtyřech větách.“

 

DSC8514

 

Lednicko-valtický areál je místem na mapě Jižní Moravy, který má bohatou historii. Hudební festival do takových míst patří a byl zahájen v sobotu 24. září v jízdárně zámku Valtice. Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína se svým šéfdirigentem Robertem Kružíkem hrála společně se slovenským houslistou Daliborem Karvayem a chorvatským violoncellistou Videm Veljakem. Předvedli Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102 od Johannesa Brahmse a poté Symfonii fis moll, op. 41 chorvatské skladatelky Dory Pejačević.

Myšlenka přinést do míst Lednicko-valtického areálu a jeho okolí krásnou hudbu a vybudovat zde festival vznikla už před sedmi léty, kdy se zde konal festival poprvé. Letos je to tedy už sedmý ročník a koná se tentokrát ve znamení chorvatské kultury a představování chorvatských interpretů.

Po pádu Konstantinopole a později i Bělehradu do rukou osmanských Turků se křesťanské obyvatelstvo stěhovalo na sever a hledalo útočiště. Našli ho mimo jiné i na území lichtenštejnského panství, kde chyběly po husitských válkách ruce, které by obdělávaly zemi. Moravští Charváti brzy zdomácněli v obcích Poštorná, Charvátská Nová Ves, Hlohovec a dalších a byli pilnými a vděčnými poddanými.

 

DSC3355

 

V 19. století se dařilo romantickým představám o slovanské vzájemnosti. Chorvatští umělci studovali v Praze a šlechtická dcera Dora Pejačević studovala hudbu v různých evropských kulturních centrech. Přátelství se Sidonií Nádhernou z Borutína či vztah s básníkem Karlem Krausem ji přivedly k zájmu o českou kulturu, ze které čerpala inspiraci. Její hudební tvorbu zařadili pořadatelé na program prvního večera.

Zahajovací koncert se odehrával pod záštitou a za účasti Její Excelence Ljiljany Pancirov, velvyslankyně Chorvatska v České republice, a za přítomnosti mnoha významných osob, které mají k lednicko-valtickému regionu nějaký vztah. Zámecká jízdárna byla ideálním místem pro setkání takového množství lidí, které soužití Moravanů a Charvátů zajímá a nějak spojuje.

Filharmonie Bohuslava Martinů ze Zlína přijela se svým šéfdirigentem Robertem Kružíkem a sólisty byli Dalibor Karvay, houslista ze Slovenska a koncertní mistr Vídeňských symfoniků, a Vid Veljak, violoncellista z Chorvatska, který je členem Dubrovnického symfonického orchestru. Program uvedl moderátor Ondřej Kepka. Vzdálenost publika od orchestru v obrovském sále vyřešili organizátoři promítáním na velké plátno na boku sálu, takže každý mohl zblízka sledovat nejen dirigenta, ale i jednotlivé hráče při jejich sólových výstupech.

 

DSC8469

 

Nejprve ovšem zněla hudba klasika, vídeňského skladatele Johannesa Brahmse. Koncert pro housle, violoncello a orchestr a moll, op. 102. Vznosné akordy zahájily dílo a pak už vstoupily do proudu hudby housle, následovány violoncellem a oba nástroje vedly spolu dialog, housle s jasnou a stříbrnou barvou a violoncello poněkud tlumenější, měkčí, přesto nosné. První věta Allegro ve svěžím tempu naladila publikum a po jejím skončení se někteří dali do spontánního potlesku. Dirigent Robert Kružík to přešel s klidem a pokračoval dál větou druhou, Andante, s širokou melodií a barevností orchestru, kterou do konce dovedlo něžné piano houslí, které dodýchávalo melodii. Další potlesk už byl o něco slabší a ihned ustal, když dirigent pokynul k poslední větě, Vivace non troppo. Zde nastoupil motiv violoncella s orchestrem, který převzaly housle a orchestr dovedl do fortissima. Violoncello předvedlo dramatické téma, které vyvrcholilo v plénu a v dialog s houslemi. Oba nástroje měly prostor pro rozvinutí svých témat na pozadí orchestru, který dirigent držel v pianu do doby, než akcelerovala hudba do mohutného závěru v plénu, podporovaného tympány. Zde už byl potlesk mohutný a nadšený. Musel následovat přídavek, sólisté si vybrali Passacagliu od norského skladatele Johana Halvorsena, kterou napsal pro housle na téma Georga Friedricha Händela. Sólisté se představili jako skvěle sehraná dvojice se smyslem pro krásný tón a dramatičnost.

Po přestávce se vrátili na pódium hráči Filharmonie Bohuslava Martinů ve větším obsazení, zejména v dechové sekci a posíleny byly i perkuse. Následovala skladba chorvatské skladatelky z přelomu 19. a 20. století Dory Pejačević, Symfonie fis moll, op. 41. Monumentální dílo o čtyřech větách, první věta Andante maestoso – Allegro con moto, ta předznamenala charakter celého díla. Zpěvné části, které byly příležitostí pro první housle Ivany Kovalčíkové, která jimi dokázala vykouzlit něžné a zpěvné plochy spolu s orchestrem, se vracely, narůstalo accelerando v plénu do fortissima, aby se opět zklidnily a znovu se vzepjaly. Druhou větu Andante sostenuto zahájilo tklivé, ale důrazné sólo anglického rohu, které převzaly postupně hoboj, klarinet i fagot, aby spěly spolu s orchestrem do fortissima, podepřeného pevnými lesními rohy. Třetí věta Scherzo: Molto allegro přinesla rychlý taneční motiv na tři doby a okořenila ho xylofonem, crescendo v plénu vystřídalo sólo violoncella a lesního rohu, které přineslo pevné, osudové téma, na které navázaly rozjásané smyčce. Poslední větu Allegro appassionato zahájil vpád celého orchestru, který vystřídala klidná a sladká melodie v houslích. Následovalo další vzepjetí celého pléna do fortissima, což se opakovalo několikrát, vždy silněji a naléhavěji, až do mohutného finále, burácejícího všemi nástroji žesťovými i bicími, fortissimo tympánů i činelů vygradovalo dynamický efekt do maxima, což vybudilo i reakci publika, které bouřilo nadšením a ovacemi.

Filharmonie Bohuslava Martinů se projevila jako silný a dynamický orchestr, schopný plastické dynamiky a pod vedením šéfdirigenta Roberta Kružíka, který ji vedl přesnými a jasnými gesty s pečlivě vypracovanými dynamickými kontrasty a vlnami, hrála s maximálním soustředěním a nadšením. Byl to velmi silný a inspirativní zážitek, který předznamenal celý festival a nasadil velmi vysokou kvalitativní úroveň.

 

0005

 

Foto: Pavel Kristián Jr.

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.