pondělí, 26 září 2022 13:28

Varhanní recitály FOK zahájeny Markusem Eichenlaubem

Autor:

„Eichenlaub rozvíjí bohatou koncertní činnost a uskutečnil v poslední době souborné provedení varhanních děl Johanna Sebastiana Bacha, Césara Francka a deseti symfonií Charlese-Marii Widora.“

„S romantickými varhanami ve Smetanově síni si velmi dobře rozuměl. Málokdy můžeme tento cenný nástroj slyšet v takovém bohatství barev od tichých poloh až k mohutnému plenu.“

„Úprava Schubertovy Ave Maria Sigfridem Karg-Elertem originál proměnila tak zásadně, že vyzněla místy jako nechtěná parodie a zařazení do programu bylo víc než problematické.“

 

002

 

V koncertní sezóně 2022/2023 byly naplánovány tři recitály pořádané Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK jako sobotní varhanní matiné, na romantické varhany ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Některé z nich byly naplánované už na dobu před dvěma roky, ale kvůli covidové epidemii se uskutečňují až nyní. K nim patří i odložený recitál vynikajícího německého varhaníka Markuse Eichenlauba, v současné době varhaníka ve slavném románském dómu ve Špýru a pedagoga na Hudební univerzitě v Saarbrückenu, který zazněl 24. září.

Eichenlaub rozvíjí bohatou koncertní činnost a uskutečnil v poslední době souborné provedení varhanních děl Johanna Sebastiana Bacha, Césara Francka a deseti symfonií Charlese-Marii Widora. S cennými romantickými varhanami německé firmy H. Voit z Durlachu u Karlsruhe ve Smetanově síni si velmi dobře rozuměl a v rejstříkování využil znamenitě jejich barevné přednosti ve všech polohách od tichých až po přívaly zvuku v plenu celého nástroje. Jeho zvuková představivost byla neuvěřitelně nápaditá a detailně propracovaná. Málokdy můžeme slyšet varhany ve Smetanově síni v takovém bohatství barev. K tomu je nutno přičíst vysoce muzikální projev, který činí Eichenlaubovu hru velmi sdělnou a poslouchatelnou. Varhany přímo zpívaly a technická suverenita byla samozřejmostí.

Dramaturgie FOK si s posluchači poněkud zalaškovala. V celkovém programu osmaosmdesáté sezóny byli v rámci Eichenlaubova vystoupení uvedeni také Engelbert Humperdinck, Petr Eben a František Musil, ale na matiné nezazněli. Exkurze do české hudby mohla být velmi zajímavá a Humperdinckovy varhanní skladby jsou zde naprosto neznámé.

 

003

 

Úvod programu obstarala romantická varhanní úprava Ciaccony d moll pro sólové housle Johanna Sebastiana Bacha z pera Arna Landmanna. Romantická byla tím, že upravovatel patrně nevěřil originálu kompozice a dopisoval různé doplňující hlasy a zesiloval akordy podle vlastního uvážení. Tato „medvědí“ služba zněla zvukově i při pečlivém vypracování jednotlivých variací velmi romanticky a přenesla posluchače do 19. století, ze kterého jsme se zatoužili vrátit ke střízlivému a geniálnímu Bachovu originálu.

Colloquio con le Rondini (Rozhovor s vlaštovkami) nejvýznamnějšího italského skladatele a varhaníka přelomu 19. a 20. století Marca Enrica Bossiho byl inspirován františkánskou tematikou. Skladba z jeho pozdního skladatelského období střídá pohyblivé „vlaštovčí“ motivky s lyričtějšími plochami. Nápaditě narejstříkované a s chutí zahrané intermezzo převedlo matiné k Pièce héroïque Césara Francka z jeho středního tvůrčího období. Často hraného díla se Markus Eichenlaub suverénně zmocnil, nápaditě střídal hrdinské a lyrické polohy a vystupňoval skladbu k mohutnému závěru.

Závěr svého vystoupení věnoval interpret skladateli a varhaníku Sigfridu Karg-Elertovi. Tento vrstevník a následovník Maxe Regera využíval novoromantické chromatické postupy, ale jako Reger také rád barokní skladatelské formy. Úpravy jeho krásného, ale svatebními síněmi a pohřby zcela zprofanovaného Ave Maria Franze Schuberta se zmocnil zcela neuctivě. Měnil svévolně harmonii a v jejích třech opakováních první sloky vždy s jinou varhanní stylizací a v jiné tónině spolu s částečnými změnami melodie dokázal pouze dobovou podmíněnost této úpravy, která si zaslouží být v našem století odsouzena k zapomenutí.

 

004

 

Další skladba Sigfirda Karg-Elerta Homage to Händel je formálně ciacconou na basovém podkladu. Skladatel chtěl ukázat na řadě variací, co všechno lze s obměňováním tématu v doprovodných hlasech dokázat, ale skladba postrádá větší tah. Výstavba díla působí nastavovaně už tím, že téma je při jednotlivých variacích stereotypně tonálně uzavíráno a při další následující variaci znovu otvíráno. Přes veškerou sympatickou snahu interpreta skladba vyzněla značně staticky a zdlouhavě.

Celé matiné proběhlo v polostínu a nedostatečně osvětlený sál působil značně ponuře, takže obecenstvo nemohlo vůbec ocenit zajímavou secesní výzdobu sálu.

 

005

 

Foto: ilustrační - archiv interpreta, Georg Knoll, archiv KlasikyPlus

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog.

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.