„Filharmonie z Vratislavi přijela v plném obsazení a hráči zabrali celý prostor před oltářem. Zmnožení žesťů a perkusí avizovalo monumentální provedení.“

„Symfonie byla inspirována archeologickými nálezy v Súdánu, kde byla nalezena raně křesťanská svatyně, s texty ve staré řečtině, na kterou skladatel Łukaszewski napsal hudbu.“

„Text mohli posluchači sledovat v programu v češtině, ale bez synchronizace se zpívaným textem bylo velmi obtížné se ve skladbě orientovat.“

V kostele Panny Marie Královny v Mariánských Horách uvedla ve středu 21. září Vratislavská filharmonie spolu se Sborem Národního hudebního fóra v Polsku a se sólistou Jarosławem Brękem českou premiéru Symfonie č. 8 „Banganarti hymns“ Pawła Łukaszewského. Soudobé zpracování starých núbijských raně křesťanských textů, které byly objeveny v Súdánu, provedla filharmonie a sbor za řízení dirigenta Norberta Twórczyńského. Skladba vychází z fragmentů starých byzantských melodií prvotní církve a sólový bas Jarosława Bręka tu vystupuje v roli kantora. Vznikla tak pozoruhodná a působivá skladba s mnoha disonantními postupy, které vytvářely mnohovrstevnatý, barevný a emočně účinný monumentální celek.

Kostel Panny Marie Královny v Mariánských Horách je prostorný, půvabný a akusticky působivý, proto je vhodný ke konání koncertů vážné hudby, zejména té, která se váže ke křesťanské liturgii. Skladba, kterou přivezla polská filharmonie z Wrocławi, tedy z Vratislavi, byla pro zdejší provozování ideální.

Filharmonie z Vratislavi přijela v plném obsazení a hráči zabrali celý prostor před oltářem. Zmnožení žesťů a perkusí avizovalo monumentální provedení. O to se postaral mladý dirigent Norbert Twórczyński, který působí jako dirigent ve Štětínské filharmonii. Řídil náročný kus s entusiasmem a přehledem a vytvořil instrumentálně a dynamicky plastické a barevné dílo. Za orchestr se postavil Sbor Národního hudebního fóra, který je od této sezóny řízen uměleckým ředitelem Lionelem Sowem. Sbor je renomovaný a získal ocenění na mnoha prestižních vystoupeních, i svojí diskografií. V Ostravě se představil jako výsostně kompaktní a vyvážené těleso, s vyrovnanými hlasovými skupinami a s pečlivě technicky propracovaným provedením. Soprány dokázaly být zářivé i hladivé v pianech, alty a tenoři měli hutnost i lesk a hutné a znělé basy vytvářely mohutné zázemí. Stále disonantní postupy, průvleky a akordy, které se proplétaly spolu s orchestrem a táhly v nekonečných hudebních plochách, byly až nepochopitelně jisté a stabilní. To, že bylo dílo zpíváno ve staré řečtině, ještě umocňovalo jeho obtížnost a sbor si zaslouží o to větší obdiv.

Symfonie byla totiž inspirována archeologickými nálezy v Súdánu, kde byla objevena raně křesťanská svatyně z 12. až 14. století, s texty souvisejícími s postem, Květnou nedělí a Lazarovou sobotou. Jsou zachovány ve staré řečtině, na kterou skladatel Łukaszewski napsal hudbu. Dílo je rozděleno do čtyř částí, podle čtyř stran kaple, na kterých byl text napsán. 1. Chvalozpěv na Velký půst – Hymnus k postní době, 2. Dva kánony na Lazarovu sobotu, 3. Krátké chvalozpěvy na Květnou neděli, 4. Ódy na Velký půst. V textu se objevují klíčová slova, která se často opakují a na kterých je text postavený (Kyrie, Matka Boží, Spasitel, nestvořený, požehnaný…). Text mohli posluchači sledovat v programu v češtině, kde byly rozepsány jednotlivé části a verše, ale bez synchronizace se zpívaným textem bylo velmi obtížné se ve skladbě orientovat. Mezery v textu, které vznikly ztrátami v nápisech zvětráním, skladatel ponechal a vyplnil je opakujícími se motivy. Sólové vstupy basového zpěvu mezi jednotlivými částmi byly projekcí role kantora, obvyklé v byzantských zpěvech. Basbarytonista Jarosław Bręk se vstupů zhostil plným a tmavě zabarveným hlasem s důstojností a nadhledem.

Základem v každé části je ostinátní rytmus, na který se vrství zvukomalebné disonantní motivy. Zaujaly zářivé chvějivé smyčce, monumentální žestě, a především velký buben, podkreslující části tlumeným, stále se opakujícím rytmem. Nezůstaly pozadu ani mohutné tympány a originální atmosféru navodil na začátku čtvrté části starý dřevěný nástroj semantron, který v klášterech nahrazoval zvon. Je to soustava silných rezonujících desek, které vydávají nosný zvuk, překvapivě velmi podobný zvonu.

Vyznění díla mělo silný duchovní náboj, který dozníval v duších posluchačů ještě dlouho po koncertě. Přijetí publikem bylo vřelé a nadšené, polští hudebníci byli zahrnuti poděkováním a ovacemi.

*******

Foto: SHF / I. Korč