„Händelovi se podařilo vytvořit bohatou barevnou instrumentální plochu, prokládanou a doplněnou sborovými částmi, které hýří dramatičností.“

„Tenkrát bylo publikum zvyklé na pěvecké hvězdy, naopak zde Händel dal hlavní dramatickou úlohu sboru, zatímco kratší sólové vstupy zpívají členové sboru.“

„Výsledkem byl koncert, který byl výjimečný jak svým dramaturgickým obsahem, tak i provedením a patří neoddiskutovatelně k vrcholům Svatováclavského hudebního festivalu.“

V neděli 18. září v rámci Svatováclavského hudebního festivalu v Evangelickém Kristově kostele v Ostravě znělo oratorium Georga Friedricha Händela Izrael v Egyptě, HWV 54. Interpretace se zhostily soubory renomované, Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 a dirigent Václav Luks. Spolu s nimi zpívali sólisté Tereza Zimková – první soprán, Helena Hozová – druhý soprán, Henriette Gödde – alt, Juan Sancho Martinez de Carvajal – tenor, Tomáš Šelc – první bas a Tadeáš Hoza – druhý bas. Provedení bylo výsostně profesionální a kvalitní a obecenstvo ho dokázalo odměnit nadšenými ovacemi ve stoje.

Oratorium Izrael v Egyptě bylo pro ostravské publikum premiérou, a to premiérou velmi úspěšnou. O takovém přijetí si mohl Georg Friedrich Händel nechat jen zdát. V jeho době dílo příliš nadšení nevzbudilo, proto ho autor ještě několikrát přepracovával, až se ustálilo v podobě dvoudílného oratoria. Kdo ví, tenkrát bylo publikum zvyklé na pěvecké hvězdy, naopak zde Händel dal hlavní dramatickou úlohu sboru, zatímco kratší sólové vstupy zpívají členové sboru. V tomto případě až na dva zahraniční pěvce, kteří členy sboru nejsou. Händel tak předběhl svoji dobu a vytvořil dílo plné dramatičnosti a efektů.

Text je převzatý z Bible a pravděpodobně výběr provedl Händel sám. Jedná se o exodus Izraelitů z Egypta. Händelovi se podařilo vytvořit bohatou barevnou instrumentální plochu, prokládanou a doplněnou sborovými částmi, které hýří dramatičností, a daří se mu v orchestru vytvářet mohutné a věrohodné zvukomalebné plochy. První díl má třináct částí. Úvodní zahajuje recitativ tenoru; Juan Sancho Martinez de Carvajal ho podal zvučným, i když užším hlasem, který se v chrámu dobře nesl. Útrapy Hebrejců líčila německá altistka Henriette Gödde, která už vystoupila se souborem několikrát. Není divu, neboť její alt je barevný a plný a má příjemný, kovový témbr. Spolu s ní nastoupil sbor s plným a vyrovnaným zvukem.

Další vyprávění v recitativu patřilo opět tenoru, který ohlásil první ránu egyptskou. Sbor pokračoval v jejím líčení lehkým fugatem, které přinášelo napětí a očekávání dalšího. Altová árie předznamenala žáby, kterým patřil spěchající rytmus a barevné koloratury, stejným způsobem byl líčen dobytčí mor a následné neštovice. Další egyptskou ránu líčil sbor, ve svižném a spěchajícím tempu zahájily úderné hlasy mužů, kterým odpovídaly štěbetavé hlasy ženského sboru a líčily havěť, která se snesla na Egypt, a orchestr odpovídal zvukomalebným doprovodem. Napětí v hudbě se stále zvyšovalo a přišlo krupobití, které houstlo jak v orchestru, tak ve sboru, zejména se prosadily hutné basy. V hudbě staccato líčilo padající krupobití, hojně se dostaly ke slovu bicí nástroje a výsledek byl velmi působivý.

Kontrastně působila další část, pomalá až depresivní, postupně jednotlivé hlasy sboru odevzdaně líčily neproniknutelnou egyptskou tmu. Napětí pokračovalo další fugou a úsečným rytmem s vítěznými soprány ve výškách, které popisovaly pomstychtivě pobíjení všech egyptských prvorozených. Tříčtvrteční rytmus další části s jasnou melodičností a pastorální náladou oznamoval vyvedení Izraelitů z Egypta. Radost Egypťanů z odchodu vyjadřovala fuga sboru s precizní dikcí. Izraelity u Rudého moře a jeho rozdělení líčila další sborová fuga s rychlými koloraturami. Finále prvního dílu nastolilo sugestivně instrumentální i pěveckou iluzi bouře, ve fortissimu a s bubny v rychlém tempu a s náhlým odsazením.

Druhý díl, který má dalších osmnáct částí, už napsal Händel jako radostný a optimistický, orchestr nastoupil mohutnými akordy a sbor zpíval úderně a plně, aby přešel do radostné fugy s koloraturami. Dalším číslem je oslava Hospodina sopránovým duetem, kterého se ujaly členky sboru. První soprán Terezy Zimkové svítil a jásal, druhý soprán Heleny Hozové, poněkud tmavší a kulatý, mu odpovídal a barevně se příjemně doplňovaly. Oslava Boha byla velebná, v pomalém tempu s dynamickými vlnami a plochami pro plný sbor a pro fugu s proplétajícími se hlasy. Pokračoval duet pro dva basy, které rovněž vystoupily ze sboru. První bas zpíval Tomáš Šelc pevným, hutným a otevřeným hlasem, part druhého basu připadl Tadeáši Hozovi, jehož hlas je barytonově ostřejší, jasnější a dobře znělý. Obdivuhodné koloratury se prolínaly ve svižném rytmu, ve kterém Hospodin uvrhl do Rudého moře faraonovo vojsko a orchestr instrumentačně líčil jeho zkázu. Pád egyptských do hlubin líčili nejprve tenoři s alty, pak basy a naposled se přidaly soprány, vše v tajuplném vykreslení děje. Sbor následně radostně velebil Hospodina v polyfonní části další fugou. Laskavost Hospodina je dále oslavována sladkým tématem v houslích a altovým vstupem, který je následován tenorem v duetu. Hlasy spolu barevně ladily a dávaly do přednesu výraz.

Další část je vybuzením bojeschopnosti Izraelitů proti Kanaáncům. Odpovědnost za výsledek boje opět připisuje sbor Hospodinovi a v orchestru i sboru je opět zvukomalebně vyjádřena bojechtivost rytmizací. Altová árie spolu s houslovým sólem, pozitivem a kontrabasem nastoluje zklidnění pevným zvukem. Impozantní, široké plénum orchestru s fanfárami oslavuje Hospodina a pokračuje tenorovou árií do monumentálního finále. Nejprve radostný sbor ve fortissimu s fanfárami, následuje tenorový recitativ a líčí Miriam prorokyni, aby tím připravil jásavé sopránové sólo Terezy Zimové a cappella. Vpadá sbor a zpívá ve fortissimu slávu Hospodinovi rychlou a velmi přesně artikulovanou fugou. Sbor spolu s orchestrem ústí do monumentálního proudu, který se valí jako mohutná povodeň.

Dirigent Václav Luks provedl obdivuhodné dílo, které bylo ve své době nedoceněno, a zdá se, že teprve dnes ho posluchač může plně chápat. Orchestr Collegium 1704 i sbor Collegium Vocale 1704 spolu se sólisty zde dostali příležitost se vzepnout k vrcholnému výkonu, což se jim bezezbytku podařilo. Výsledkem byl koncert, který byl výjimečný jak svým dramaturgickým obsahem, tak i provedením a patří neoddiskutovatelně k vrcholům Svatováclavského hudebního festivalu.

*******

Foto: SHF / I. Korč