„Láskyplnou pomalou část vyzpívala Diana Chausheva s veškerým citem své patnáctileté duše, v rychlých větách zas udivovala bezchybnou technikou.“

„Zvuk Lombardiho trubky byl podmanivý, hráč se mazlil s dynamikou i zpěvnými melodiemi. Mladý Ital má dar strhnout publikum.“

„V první větě Richard Kollert zaujal sebevědomou hrou, zpěvným tónem i inspirovaným frázováním s orchestrem. Celkově byla jeho hra plná energie, jistoty i citu pro melodii a rytmus.“

Čtyři mladí hudebníci se utkali v pátečním finále Dvořákovy rozhlasové mezinárodní soutěže pro mladé hudebníky Concertino Praga. Dlouhý večer korunovalo oznámení výsledků. A během čekání na ně nikdo z trpělivých návštěvníků nepochyboval o tom, že vavříny si odnese Bulharka Diana Chausheva.

Když na pódium vešla drobounká Diana Chausheva, mělo auditorium za sebou už tři vystoupení. Je pochopitelné, že jistá únava po takřka třech hodinách poslechu se projevila. Ovšem s prvními takty publikum zpozornělo. Soutěžící zvolila Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll Maxe Brucha a byli jsme svědky svěží prožité interpretace se silným osobním nasazením. Dokonce mě napadlo, že za pár míst zahraných s odzbrojujícím drajvem by se nemusely stydět ani Janine Jansen či Vilde Frang. Láskyplnou pomalou část vyzpívala s veškerým citem své patnáctileté duše, v rychlých větách zas udivovala bezchybnou technikou. Předvedla zaujatý soustředěný výkon, ozdobený krásným sametovým tónem jejích houslí. Možná svým výkonem inspirovala i Symfonický orchestr Českého rozhlasu, který sólisty za řízení Roberta Jindry doprovázel celý večer. Rozhodně v souhře se sólistkou a citlivosti doprovodu podal nejlepší a nejohleduplnější výkon. Chausheva hraje na housle od šesti let, je vítězkou mnoha mezinárodních soutěží pro mladé houslisty.

Jako druhého nejlepšího finalistu ocenila porota vedená klavíristou Pavlem Gililovem italského trumpetistu Filippa Lombardiho. Student konzervatoře Claudia Monteverdiho v Bolzanu zahrál Koncert pro trubku a orchestr Es dur Josepha Haydna a Koncert pro trubku a orchestr f moll německého autora Oskara Böhmeho (1870–1938). Vskutku druhý nejlepší výkon večera! Mladý trumpetista se zejména v Haydnovi ukázal jako bravurní hráč se smyslem pro stylovou interpretaci (zvolil jiný nástroj než v následující skladbě), bylo až úlevné poslouchat, s jakou jistotou vytváří čistý lesklý tón a s lehkostí krouží trylky. Soustavné a nepoučitelné tleskání publika mezi větami po celý večer (sic!) tentokrát nejen rušilo, ale i lehce vyvádělo z konceptu samotné hráče. Trubka je krásný, ale také zrádný nástroj. Stačí menší nepřesnost ve výškách, a už to hráče lehce rozhodí. To se stalo v Böhmeho skladbě, která jinak vyzněla velmi pěkně, zvuk Lombardiho trubky byl podmanivý, hráč se mazlil s dynamikou i zpěvnými melodiemi. Mladý Ital má dar strhnout publikum a v Rudolfinu to prokázal.

Třetí místo a ocenění pro nejlepšího českého účastníka získal třináctiletý Richard Kollert. Mladý houslista pochází z hudební rodiny, jeho otec Jiří je klavírista, bratr Eduard je už etablovaným houslistou a klavíristou. Pilný mladík si už vydobývá své jméno na hudebním poli, úspěch mu přinesly televizní soutěž Louskáček či Virtuosos Talent Show. Bravuru, jistotu a vynikající techniku také předvedl v Koncertu pro housle a orchestr d moll Arama Chačaturjana. A s rozsáhlou skladbou, která trvá více než čtyřicet minut, se vyrovnal technicky i výrazově obdivuhodně. Lámala jsem si však hlavu, proč zvolil dílo, u něhož lze po celou dobu těžko udržet pozornost. V první větě sólista zaujal sebevědomou hrou, zpěvným tónem i inspirovaným frázováním s orchestrem. Kadenci zahrál suverénně, celkově byla jeho hra plná energie, jistoty i citu pro melodii a rytmus. V nástupu pomalé věty s exotickými motivy zaujaly dechy SOČRu, dirigent Robert Jindra vedl orchestr tak, aby mohla vyniknout procítěná hra orchestru. Po až ryčném začátku třetí věty, v němž se ovšem mladý interpret neztratil, následovala dlouhá věta, kdy posluchači přicházelo na mysl, že skladatel si asi nevěděl rady, kam skladbu dovést a jak ji ukončit. Richard Kollert se snažil, seč mohl, nenechat upadnout pozornost publika, ale bohužel mu Chačaturjan v zapeklité třetí větě příliš nepomohl. Přesto publikum třináctiletého chlapce ocenilo vřelým potleskem, vědomo si všech nástrah, které tento koncert přináší.

Pro finálový večer, v němž má účastník přesvědčit porotu o svých kvalitách, nebyl nejvhodněji zvolen ani Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll Sergeje Rachmaninova, který přednesl patnáctiletý bulharský klavírista Victor Vichev. Také on je ověnčen úspěchy z mezinárodních soutěží, má zkušenosti ze sólových vystoupení s orchestry. Kvůli rozevláté symfonické roli orchestru musí klavírista opravdu omračovat v těch slyšitelných pasážích, které mu v tomto díle skladatel přisoudil. Nemohu úplně tvrdit, že se to mladému Bulharovi podařilo. Jeho výkon působil poněkud matně, ovšem je pravda, že dirigent dal orchestru až příliš velký dynamický prostor na úkor mladého klavíristy. Ten však v plochách, kdy byl slyšet, prokázal své schopnosti – zářivou prstovou techniku, cit pro gradaci fráze i melancholické zabarvení výrazu. Ani on svým vystoupením nezklamal.

Jak bylo řečeno na začátku, pořadí oceněných věrně odráželo jednotlivá vystoupení během večera. Ceny budou mladé muzikanty jistě motivovat k tomu, aby se dále rozvíjeli. V následujícím týdnu se rozjedou do jižních Čech, aby se na tradičním koncertním turné představili i mimopražským posluchačům.

Foto: MHF Dvořákova Praha / Petra Hajská