„Režie inscenace Tomášem Ondřejem Pilařem je vynikající. Umí maximálně využít unikátní prostor na návsi v Holašovicích celou řadou detailů.“

„V situační komice se mohl dobře režisér opřít o výrazové a herecké schopnosti zvolených tvárných představitelů hlavních rolí.“

„Inscenace působila neobyčejně divadelně přesvědčivě svým dynamismem, vzácnou celkovou spontaneitou, přirozeně vytvářeným humorem.“

Opera Jihočeského divadla zařadila na svůj letní program provedení Smetanovy Prodané nevěsty v unikátním, památkově chráněném  prostředí obce Holašovice. V sobotu 20. srpna pod taktovkou Davida Švece a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře vystoupili v hlavních rolích Ivana Veberová s Petrem Bergerem. Spontánní a vtipné představení navíc obohatily zbrusu nové blatské kroje.

Kvůli mimořádně nevlídnému počasí 19. srpna muselo být zrušeno první představení Prodané nevěsty v unikátních Holašovicích, městečku v blízkosti Českých Budějovic. Nad druhým představením 20. srpna doslova visel Damoklův meč druhého zrušení, leč stal se zázrak. Po cestě autem z Budějovic neustále pršelo, vše vypadalo beznadějně. Po příjezdu, zaparkování na vyhrazené louce, kde již stálo mnoho aut, náhle déšť přestával, až zcela ustal. Kdybych byl nábožensky založen, snad bych řekl, že Pán Bůh nedopustil, aby se Smetanova národní opera, tak báječně připravená režijně v mimořádném prostředí, ani jednou nekonala… Po celé představení nekápla ani kapka vody! Až po dojezdu zpět začalo pršet, dost intenzivně, po celou noc… Takže se opravdu stal v malebných Holašovicích malý zázrak.

Opera Jihočeského divadla je v tomto létě mimořádně pracovitá. Po úspěšných deseti představeních Händelova Mesiáše na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově představila Smetanovu populární operu Prodaná nevěsta – na návsi unikátní vsi Holašovice.

Holašovice jsou velmi ceněnou památkou, s typickými barokními štíty selských domů ze šedesátých let 19. století, defilují na seznamu UNESCO od roku 1998. Je výtečným až geniálním nápadem uvést právě zde Smetanovu komickou operu Prodaná nevěsta, dílo ryze národní a zároveň světové, navíc poprvé v nově vytvořených nádherných blatských krojích! S tímto nápadem přišel nový šéf Opery Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař, dílo režijně nastudoval, přizval si do své inscenace velmi zajímavé pěvce, u dirigentského pultu stanul nový šéfdirigent orchestru JD – David Švec. Atraktivní, zcela nové dobové blatské kostýmy vytvořila výtvarnice Dana Haklová. V kvartetu hlavních rolí díla se představili Ivana Veberová, Peter Berger, Zdeněk Plech a Aleš Voráček.

Hovořit o Bedřichu Smetanovi a jeho vpravdě skvostné Prodané nevěstě by se mohlo jevit jako nošení sov do Athén, zdá se nám to být samozřejmostí, že jde o dílo mimořádné. A přece… Nedá mi to nepřipomenout, že všech dokončených osm oper Smetanových jsou vynikající kompozice, dramaticky neobyčejně vystavěné, formou koncízní, od jeho prvních Braniborů až po Čertovu stěnu. Přes tento obecněji uznávaný fakt v odborném světě, ohledně až vzácné vyrovnanosti kvality operních děl Smetanových, jakou nenacházíme snadno u jiných světových autorů, je zajímavé si uvědomit, že se jedná v převaze o opery komické, nebo alespoň o díla s optimistickým obsahem a vyústěním. Tragický je vlastně jediný Dalibor. Ten trochu způsobil i častá porovnávání s Wagnerem, s jeho odkazem, vznikaly až absurdní spory v české hudební historii. Podstatu nám museli akcentovat uznávaní němečtí muzikologové. Totiž poukazem na skutečnost, že Smetanova operní tvorba, její podstata, leží především v oblasti komické opery. Významný Němec – Kurt Honolka – vynáší Smetanu v tomto žánru na vysoký piedestal nejlepšího skladatele komických oper po Lortzingovi, vyzdvihuje Prodanou nevěstu coby vůbec nejlepší komickou operu „severně od Alp“ – po zmíněném slavném autorovi komických oper. Sám Gustav Mahler se chopil čile děl Smetanových a uváděl je ve Vídni jako šéf Dvorní opery. Prodaná nevěsta se záhy po české premiéře rozletěla do hudebního světa a její role mají nastudovány přední světoví operní pěvci. Připomenu, že i jinak průměrný řemeslník slova, jakým byl Karel Sabina, vytvořil libretem Prodané nevěsty své osobní nejlepší a opravdu mimořádné dílo! Že je dodnes silně aktuální, ukázal i nesmírně spontánní ohlas publika na představení Jihočeského divadla v Holašovicích 20. srpna 2022! A hudba opery? Doslova gejzír melodií, jak již poukázal světový tenorista Fritz Wunderlich, mimochodem unikátní Jeník na nahrávkách!

Režie inscenace Tomášem Ondřejem Pilařem je vynikající. Umí maximálně využít unikátní prostor na návsi v Holašovicích celou řadou detailů, zdůraznil ve vedení sólistů a v uchopení půdorysu díla vše podstatné a nebál se jít do celé řady výborných gagů, do situačního humoru, na který publikum reagovalo neobyčejně spontánně! Po tolika „Prodankách“ v životě snad mohu říci, že již samo patřičné vyzdvižení určitých částí Sabinova textu vedlo až k výbuchům smíchu v auditoriu! Publikum si totiž mnoha neobyčejně vtipných míst v textu opery obvykle nepovšimne. A ono jen stačí určité momenty (Kecal, Principál) pozastavit, trvat na zřetelné deklamaci textu a jeho výrazu, dát mu patřičný prostor. A účinek na publikum až překvapí! Abych se ale neschovával za publikum, sám jsem se určitými místy bavil naprosto upřímně, ono prostě moc záleží na jeho uchopení.

Zásadní proměnnou inscenace byly kostýmy, které vytvořila výtvarnice Dana Haklová. Studovala blatské kroje poctivě a podrobně přímo v Soběslavi, dala si obrovskou práci s autenticitou návrhů a jejich realizací. Výsledek je výborný a originální. Ladí dokonale s kulisami, které tvoří štíty domů jihočeského selského baroka ze šedesátých let 19. století. Krom zmíněného důrazu na přirozenost situační komiku u pana režiséra Pilaře je to jeho neobyčejný smysl pro až filmové rozehrání prostoru, se spoustou vytvářených detailů.

V situační komice se mohl dobře režisér opřít o výrazové a herecké schopnosti zvolených tvárných představitelů hlavních rolí.

Vynikající Mařenkou – rolí de facto titulní – byla plzeňská sopranistka, narozená na jihu Čech – Ivana Veberová. Od minulého roku ještě vizuálně omládla, zeštíhlela, což je obdivuhodné. Její pěvecký a výrazový standard je vysoko posazen. Mařenku zpívá báječně, je jí moc dobře rozumět, neboť nedeformuje vokál „í“ jako řada jejích oborových kolegyň, dosáhla v této roli mladodramatického oboru neobyčejné technické jistoty v nejvyšších sopránových polohách (držené vysoké „c“ v duetu s Jeníkem je jí radostí a samozřejmostí, režie ho může využít k až neuvěřitelně vtipnému situačnímu humoru). Výraz se sopranistce zračí v její přirozené mimice přesvědčivě ve všech situačních proměnách.

Jejím partnerem v roli Jeníka byl výborný slovenský tenorista Peter Berger. Viděl jsem ho několikrát v Litomyšli se souborem Národního divadla a vždy mne mile překvapil, roli Smetanova Dalibora odvedl s bezvadně vypracovaným frázováním. V roli Jeníka přesvědčil pěvecky i jevištní flexibilitou, byť s mikroportem měl trochu problémy hned v počátku, ale i v reakcích na Kecala s mužským sborem ve druhém dějství (vysoké „h“ o lásce jako jediné radosti), kde zpíval zcela bez funkčního mikroportu, nefungoval mu, ale prostor i tak obsáhnul. V duetu s Kecalem již mikroport zase fungoval, a tak následující klíčová árie Jeníka vyzněla noblesně, s výrazovou naléhavostí. Pro roli Jeníka je spinto tenor Petera Bergera svým témbrem jako stvořený.

Kecalem jevištně báječně přesvědčivým a pěvecky disponovaným je basista Národního divadla v Praze Zdeněk Plech. Jadrný bas velkého formátu, srovnatelný s jeho legendárními předchůdci v pražském Národním divadle, je v této nesnadné roli neobyčejně přesvědčivý, mnohdy působil na jevišti až coby dominantní pěvecká a herecká osobnost. Pěvecky ve dvou oktávách rozsahu suverénní, herecky je neobyčejně tvárný a dovede skvěle vynést vtip obsažený v textu. Panu Plechovi mikroport spolehlivě fungoval, na rozdíl od Jeníka a jiných sólistek, takže mu bylo rozumět bezvadně každé slovo. Ale nejen rozumět, on umí vynést každičkou drobnou pointu v textu tak báječně, že se publikum bavilo jako na starých českých filmových komediích. Jeho smysl pro přirozenost humoru jsem moc oceňoval! Bravo!

Vděčnou buffo tenorovou roli Vaška ztvárnil pěvecky s naprostou jistotou Aleš Voráček, má tuto partii dobře herecky zažitu z řady interpretací a vytváří ji s nadhledem, herecky uměřeně, bez zbytečných komických nadsázek. Je zajímavé, že krom této inscenace o talentovaném pěvci málo slýchám, jeho hlas je svěží, témbrově příjemný, rozsahově naprosto jistý.

Dvojici zdánlivě menších rolí opery – Principála a Esmeraldy – představovali Lukáš Randák a Zuzana Benešová. Oba výborně inscenátory zvolení! Lukáš Randák je z rodu Principálů, jejichž uchopení role ji umocňuje natolik, že zůstává v paměti dlouho po představení. Je disponován pěvecky, od mnoha mnou viděných Principálů se liší prostým faktem, že nepřehrává, nejde na pódium s předsevzetím „dělat humor“… Umí bezvadně zdůraznit patřičná slůvka vtipného textu, čímž jeho výstupy zaujmou přirozeným vtipem. Známé přeřeky Principála ve vstupním monologu opravdu vyvolají salvy smíchu v publiku, ač pěvec je vůbec v projevu nevnucuje, jen je řekne s patřičným pozastavením a důrazem. V jeho pojetí se Principál stává vlastně velkou rolí, perfektně vyzdvihl onu Sabinovu geniální myšlenku: „Skoro všichni lidé jsou víceméně komedianti, jenže ne každý svou komedii tak dobře prováděti umí, jako my, jako my!“ Jak je ta myšlenka aktuální! A publikum si toho tentokrát dobře povšimnulo a spontánně zareagovalo! Bravo!

Esmeralda Zuzany Benešové byla pěvecky i představitelsky výborná, tohle duo bylo neobyčejně divadelně tvárné a přesvědčivé.

Role rodičů ztvárnili pěvci Alexandr Beň (Krušina), Kateřina Hájovská (Ludmila), František Zahradníček (Mícha), Miroslava Veselá (Háta). Ale nezanikla ani v nejmenším ani figurka Indiána, kterého divadelně výrazně ztvárnil Jakub Hliněnský.

Orchestr Opery Jihočeského divadla dirigoval nový šéf orchestru David Švec. Orchestr je opět ozvučen, jako je zvykem v přírodním prostředí (proto mají sólisté mikroporty), je umístěn vpravo od přírodního jeviště, čili na rozdíl od Českého Krumlova je dobře pro publikum viditelný. Zda byl také viditelný pro sólisty, ryze prakticky z auditoria vzato, nejsem si tak jistý, asi jak kdy… Pozornost při daných vzdálenostech je nutná větší než v budově divadla, více bych tuto otázku ponechal stranou. Byli pěvci velmi exaktní v souhře a rytmu, jiní ne tak dalece. Dirigent David Švec volil tempa hybná, ale zcela úměrná, logická, promyšlená, ani v náznaku samoúčelná! V divadle bych jen tleskal tomuto tempickému pojetí, včetně sympatické hybnosti a zrychlení určitých finálních úseků – pro tento prostor zřejmě však někdy trošku náročných na větší pozornost ansámblu, sólistů i sboru.

Sbor Opery JD připravil spolehlivě sbormistr Martin Veselý. Výborně si vedl mladý Baletní soubor JD, přesvědčoval publikum neobyčejnou chutí tvořit, ba až „nakažlivou“ ve všech atraktivních tanečních číslech díla (choreografie Světlana Mládková). Do inscenace byl vhodně začleněn i DPS Jitřenka, který režisér využíval výborně prostorově, inscenaci tak nikde nechyběl typický dynamismus pojetí, neustálý pohyb. Však publikum kolem mne neustále otáčelo hlavami jako při tenisovém utkání, zatímco já, profesionálně deformován, jsem sledoval netypicky často orchestr a dirigenta, takže publikum mělo natočené hlavy doleva, já zase víc doprava…

Výborná inscenace v režijním uchopení. Působila neobyčejně divadelně přesvědčivě svým dynamismem, vzácnou celkovou spontaneitou, přirozeně vytvářeným humorem. Jak jsem již naznačil v textu, dlouho nepamatuji, že by se publikum tak živě na opeře bavilo situačním humorem. Smetana to vyhrál na plné čáře, prokázal, jak je živý a aktuální, když se takhle – bez zbytečných a nelogických experimentů – dovede interpretovat.

Nová inscenace v atraktivních dobových blatských krojích by se měla stát tradicí, je v tom úžasný propedeutický efekt, ten pravý, nefalšovaný. Řada rodin s dětmi v publiku to jasně dokazovala. Bylo vyprodáno do posledního místečka. A jen tak ťuknu v závěru – bylo by krásné, kdyby takto byla uváděna s Prodanou nevěstou i Dvořákova Rusalka v Českém Krumlově, v podobně skvělé režii pana Heřmana. Buďme šťastni, že tato dvojice českých populárních oper světového významu je přenášena z generace na generaci jako neměnná kulturní hodnota. Abych v závěru zcela odboural možný nechtěný patos, ocituji slova našeho výborného profesora dějepisu na gymnáziu: „Kultura je určující pro národ. Co je vlastně národ bez vlastní kultury? Jen česky mluvící lid…“

Foto: ilustrační – Petr Zikmund