„Rokokově odění mladí pěvci navozovali před koncertem zpěvem Mozartových árií kouzelnou atmosféru.“

„Koncert s názvem Návrat Amadea se nesl v duchu filmu Amadeus, který se kdysi točil právě ve zdech zdejšího zámku. Jako vzpomínka na něho zazněla Mozartova díla.“

„V dobré náladě a s euforií skončila akce, která týden vnášela do zámku i do celého města Kroměříže radost z úspěšného mládí a z krásné hudby.“

Léto máme zafixované jako dobu odpočinku a relaxace, ale není tomu tak vždy a pro každého. Umělci jsou zvláštní lidé a hudebníci zejména. Když se jim naskytne příležitost hrát, zmocní se jich jakési nevysvětlitelné puzení a nadšení. A v případě Letní hudební akademie v Kroměříži tomu nebylo jinak. V období od 12. až 20. srpna se letos konal už její pátý ročník. Učebny Konzervatoře P. J. Vejvanovského a ZUŠ Kroměříž se naplnily mladými umělci, kteří s nadšením využili možnost absolvovat intenzivní výuku ve svém oboru u špičkových lektorů a poté se pochlubit svými výkony na koncertech, které se konaly pro veřejnost.  Jako ten závěrečný, Návrat Amadea. 

Vyvrcholením akce byl závěrečný koncert ve Skleníku Květné zahrady, plně vyprodaný i přes to, že vrchol léta se hlásil jak horkem a dusnem, tak deštěm. Hodinu před zahájením posledního koncertu byly naplánovány v zákoutích Květné zahrady hrané árie z Mozartových oper v režii Magdaleny Švecové. Rokokově odění mladí pěvci navozovali zpěvem Mozartových árií kouzelnou atmosféru, ale jen tam, kde nepršelo, protože déšť se o slovo přihlásil. Skleníková atmosféra byla dokonalá a dala se srovnávat se saunou, pro účinkující i pro publikum. Přesto vládla slavnostní atmosféra, zejména pro účastníky, kterým byly uděleny ceny akademie. Večer uváděl ředitel České filharmonie David Mareček a jeho syn Lukáš. Lesk dala večeru také účast dvou ministrů, ministra financí Zbyňka Stanjury a ministra kultury Martina Baxy, pod jehož záštitou se koncert konal.

Koncert s názvem Návrat Amadea se nesl v duchu filmu Amadeus, který se kdysi točil právě ve zdech zdejšího zámku. Jako vzpomínka zazněla Mozartova díla. Energický vstup obstarala PKF – Prague Philharmonia, která vznikla z popudu dirigenta Jiřího Bělohlávka jako Pražská komorní filharmonie. Pod taktovkou Tomáše Netopila, který má vznik Letní akademie v Kroměříži na svědomí, vtrhla ve fortissimu do velkého prostoru skleníku Květné zahrady předehra k opeře Don Giovanni. Dirigent si pohrával s dynamickými kontrasty a dal předehře švih. Následovala Koncertantní symfonie pro housle, violu a orchestr Es dur KV 364, dílo téhož autora, které kombinuje symfonii a koncert, a především dává do souzvuku dva nástroje, jejichž kombinace není obvyklá. Viola zde má významný part a spolu s houslemi vytváří krásný melodický dvojhlas a dialog. Fedor Rudin – housle a Pavel Nikl – viola dokázali nejen prosadit zvuk svých nástrojů, ale i komunikovat s orchestrem, který jim byl oporou. Třívětá skladba – Allegro maestoso, Andante a Presto – byla přerušována potleskem po každé větě, což svědčilo o nadšení publika, ale také o jeho neinformovanosti.

Po přestávce teprve došlo na „řeči“. Je přirozené, že se vítají vzácní hosté, děkuje se sponzorům i účastníkům. Zvlášť, jde-li o první vážné, tedy páté, výročí. Děkuje se těm, kteří Akademii zakládali. Byli to zejména Jana Kubáčová, ředitelka akademie, a její manžel Michal a manželé Křivánkovi, Václav Křivánek jako ředitel konzervatoře a Ivona Křivánková jako ředitelka ZUŠ Kroměříž. Je možné si představit lepší spojení? K tomu je potřeba vyzvednout i roli uměleckého ředitele, kroměřížského rodáka a dnes věhlasného dirigenta Tomáše Netopila, který slavnostní večer řídil.

Druhá polovina večera patřila Antonínu Dvořákovi, velkému obdivovateli Wolfganga Amadea Mozarta a snad největšímu českému melodikovi. Skladba Klid lesa pro violoncello a orchestr, op. 68 nepotřebuje vizuální dokreslování, přesto se jí ho dostalo. Potemnělý sál a projekce barevných obrazců z kaleidoskopu vypadaly hezky, ale zcela se v tom vizuálně utopila sólistka, violoncellistka Michaela Fukačová. Navíc neviděla na noty, což se pokusil moderátor David Mareček napravit, ale už bez úspěchu. Přesto se umělkyně díky své skvělé paměti neztratila ani ve skladbě a už vůbec ne akusticky. Její nástroj zněl měkce, přesto pevně a nosně, krásný tón vykresloval poetickou náladu. K ní měl přispět i balet tří dívek, které nesly tlusté, zažehnuté svíce, a dva chlapci. Prošli zezadu uličkou mezi diváky a jejich tanec se odehrával pod pódiem. Jak a co to bylo, nevím ani já, ani ostatní lidé v sále, nebylo vidět zhola nic. Škoda, myšlenka pěkná, ale vyšla naprázdno. Druhou skladbou bylo Rondo pro violoncello a orchestr g moll, op. 94, které následovalo vzápětí. Odlehčenou, přesto vroucí melodii a jímavý zvuk violoncella podpořil procítěný výraz orchestru.

Po krásném výkonu violoncellistky následovalo udílení cen. Opět se ujali slova David a Lukáš Marečkovi, ale zrazoval je zkreslující mikrofon. Účastníci kurzů ale dobře věděli, komu z nich ceny náležejí, stejně tak ti, kteří seděli v první polovině sálu.

A kdo byl tedy oceněn? Zvláštní cenu Akademie dostala pěvkyně Nina Krížová z konzervatoře v Bratislavě, cenu předával ministr financí. Další ocenění dostal violoncellista Nikita Ruzhavinskiy, student JAMU, a to z rukou manželů Křivánkových, a dirigent Tomáš Netopil předal cenu Mateji Pčolinskému za hru na housle u Fedora Rudina. Za zpěv dostala cenu Adriana Banasová, členka opery SND v Bratislavě, a předával ji ministr kultury Martin Baxa.

Poslední část večera patřila pěveckému umění – a ne ledajakému. Nejprve vystoupil basbarytonista Adam Plachetka, kterého nemohl přehlušit ani orchestr ve fortissimu, když se jako hrabě Almaviva rozhořčoval v árii z Figarovy svatby „Hai già vinta la causa“. Jako Fiordiligi se představila v árii „Come Scoglio“ z opery Così fan tutte Kateřina Kněžíková, jejíž neochvějnou hlasovou techniku a jímavou barvu pevného a blyštivého sopránu nemohly ohrozit ani velké intervalové skoky, ani pro soprán vražedné hloubky. Následovala árie Figara „Se vuol ballare“ z Figarovy svatby a poté duet Zuzanky a hraběte Almavivy „Crudel! Perché finora farmi languir cosi?“ z téže opery. Oba manželé se v duetu rozdováděli a strhli publikum, které se dožadovalo pokračování. Nemohlo to být nic jiného, než duet Zerliny a Giovanniho, „Là ci darem la mano“, snad nejsladší duet z Mozartových oper. V dobré náladě a s euforií skončila akce, která týden vnášela do zámku i do celého města Kroměříže radost z úspěšného mládí a z krásné hudby.

O kroměřížské akademii čtěte také reflexe Opravdu silný ročník, Klaudová a Netopil v barokním repertoáru nebo Jubilant a laureáti, RozhovorPlus s mladým houslistou Markem Pavlicou a článek Letní hudební akademie Kroměříž pětiletá, postcovidová, podnětná a velmi osobní v rubrice ReportážPlus. 

*******

Foto: LHAK