KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Cesta rozkvětu života. Marie Zahrádková-Esslová u svatého Jakuba english

„Stěžejními částmi programu byly čtyři improvizace nazvané poeticko-filosoficky Zahrada zrození, Zahrada života, Zahrada smrti a Zahrada věčnosti.“

„V improvizacích Marie Zahrádková ukázala své umění v nejlepším světle. Byla stručná a forma jejích improvizací byla velmi jasná a přehledná.“

„Viernův Carillon de Westminster zakončil její vystoupení.“

Další z řady koncertů, který se konal ve čtvrtek 18. srpna, přivítal u svatého Jakuba v Praze Marii Zahrádkovou-Esslovou. Tato varhanice je výrazným talentem mladé generace. Studovala varhanní hru na konzervatoři v Českých Budějovicích u Miroslavy Svobodové a na pražské AMU u Jaroslava Tůmy. Své vzdělání si ještě doplnila na Vysoké hudební škole ve Stuttgartu u Jürgena Essla. Zvítězila na mezinárodní varhanní soutěži Josefa Gablera v Ochsenhausenu a na improvizační soutěži Lions Club ve Stuttgartu. Na svých koncertech zajímavým způsobem kombinuje pečlivě vybraná díla varhanní literatury s vlastními improvizacemi tak, aby tvořila smysluplný celek zcela podle svých představ.

Tak tomu bylo i na Mezinárodním varhanním festivalu u svatého Jakuba. Její vystoupení bylo nazváno Cesta rozkvětu života a stěžejními částmi programu byly čtyři improvizace nazvané poeticko-filosoficky Zahrada zrození, Zahrada života, Zahrada smrtiZahrada věčnosti. Jejich názvy mají volnou spojitost s biblickými obrazy. Mezi jednotlivé improvizace zařadila různé skladby varhanní literatury podle svých představ o návaznosti jednotlivých čísel. Ke škodě věci posloužily někdy jen jako spojovací můstky. Výběr tvořily sice kompozice renomovaných autorů, ale intepretace nepřihlížela v první řadě k jejich hudební kvalitě, ale aby odpovídaly myšlenkové koncepci. Marie Zahrádková jistě spoléhala na vnímavé obecenstvo, ale jen menšina z nich měla v ruce program, ve kterém si mohli přečíst zaměření jejího koncertního vystoupení a názvy jejích improvizací. Převážně meditativní vyznění koncertu v tiché a jemné dynamice bylo zvukově málo kontrastní a mohlo zapůsobit na zvlášť vnímavé jedince, ale na běžné návštěvníky festivalu patrně už méně.

Zahájila Bachem. Jeho Preludium a fuga d moll BWV 539 je sestavena z Preludia pouze pro manuál, Fuga je varhanním přepisem fugy ze Sonáty g moll pro sólové housle. U fugy je patrné u „rozsekané“ polyfonie, že není původně psaná pro varhany. Interpretace postrádala větší artikulační zřetelnost.

Další vloženou skladbou mezi improvizace byl Felix Mendelssohn-Bartholdy a jeho původně klavírní Variations sérieuses d moll ve varhanní úpravě Marie Zahrádkové. Skladatel jako znamenitý klavírista i varhaník ovládal dokonale stylizační postupy u obou nástrojů. Z úpravy interpretky byla klavírní stylizace velmi patrná a varhany ji proti klavíru poněkud znepřehlednily. Je otázkou, zda nebylo možno zvolit raději nějakou vhodnou Mendelssohnovu skladbu varhanní, jejichž velký výběr byl k dispozici.

K významným skladatelům přelomu 19. a 20. století, píšícím pro varhany, patří Max Reger. Z jeho rozsáhlého díla bylo zvoleno spolehlivě zahrané Basso ostinato z opusu 129, které posloužilo pouze jako spojovací článek mezi dvěma improvizacemi právě tak jako skladba Jürgena Essla Reple corda (Naplň srdce), které trochu ublížilo umístění v programu mezi improvizace podobného charakteru.

Carillon de Westminster Louise Vierna zazněl na závěr koncertu. Dalo se očekávat, že Marie Zahrádková skladbu využije k efektnímu zakončení svého vystoupení, ale určitá interpretační zdrženlivost během celého koncertu se projevila i zde mírnějším tempem a opatrnějším přístupem v závěru skladby.

Vrcholem večera byly Improvizace. První z nich, Zahrada zrození, se pohybovala v dlouhých, ležících, sugestivně působících, nehybných disonantních akordech, občas oživených nepatrným pohybem. Druhá, Zahrada života, byla vyjádřením neustálého pohybu v jednohlasém rychlém postupu na manuálech v celém rozsahu od basu až po nejvyšší tóny. Dosud improvizace využívaly zvukově jemné rejstříky do mezzoforte, až Zahrada smrti zabouřila energickým plenovým začátkem ostrých intervalů, aby se v průběhu zklidnila až do závěrečného pianissima. Zahrada věčnosti byla charakterem podobná Zahradě zrození. Byla výstižně statická a téměř nekončící. Zde Marie Zahrádková ukázala své umění v nejlepším světle. Byla stručná a forma jejích improvizací byla velmi jasná a přehledná. Nikde nepodlehla nemoci některých improvizátorů, kteří nevědí, kdy skončit, a přitom toho chtějí ještě tolik ukázat. Rádi ji zase v Praze uslyšíme.

Foto: Zdeněk Chrapek, Fb festivalu

Jan Hora

Varhaník a hudební pedagog

Vystudoval Pražskou konzervatoř, hudební fakultu AMU ve třídě Jiřího Reinbergera a vzdělání si rozšířil ještě na Franz-Liszt-Hochschule ve Výmaru. Je laureátem bachovských soutěží v Gentu (1958) a v Lipsku (1964). Koncertoval ve všech zemích Evropy, v USA a Japonsku, spolupracoval s mnoha špičkovými orchestry, podílel se mimo jiné na řadě nahrávek Janáčkovy Glagolské mše. Vyučoval v letech 1965 – 2016 na Pražské konzervatoři, v letech 1977-2014 zároveň na AMU, od 1995 jako profesor varhanní hry. V současné době působí na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové. Často je zván do porot mezinárodních varhanních soutěží. Jeho repertoár zasahuje do všech stylových epoch se zvláštním zaměřením na českou varhanní tvorbu. Pro firmu Vixem nahrál varhanní skladby A. Dvořáka, J. B. Foerstera, L. Janáčka, B. Martinů, M. Kabeláče a A. Háby a staré české mistry J. Zacha, K. B. Kopřivu a J. K. Kuchaře.



Příspěvky od Jan Hora



Více z této rubriky