úterý, 02 srpen 2022 10:00

Tůma, Bach a Christeindl v Českém Krumlově

Autorka:

„Letošní varhanní matiné bylo věnováno výhradně Johannu Sebastianu Bachovi. Už samotný autor a interpret byli lákadlem pro hudbymilovné posluchače, a tak není divu, že čtrnáct dní před koncertem bylo vyprodáno.“

„Tůma se nedal zlákat možností zahájit koncert velkolepým vstupem v silném zvuku, naopak první část zahrál zvukově velmi úsporně, s principálem ve čtyřstopé poloze.“

„Má dar posluchače svojí muzikou oslovit a strhnout. Své plné tvůrčí soustředění na formu, registraci, artikulaci, barvu akordů, na práci s časem, prostorem, vnímavost pro barvy rejstříků, ladění – to vše nám opět nabídnul v plné míře.“

 

3

 

Jedenatřicátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově 2022 se už přehoupl do své poslední třetiny a nabídl opět významná jména, zajímavé programy, unikátní prostředí a skvělé výkony. Jednou z lahůdek bývá už tradičně nedělní varhanní matiné, které letos nabídlo hudbu Johanna Sebastiana Bacha v podání našeho předního varhaníka Jaroslava Tůmy.

Poslední červencový den přislíbil příjemné slunečné počasí a možnost strávit nedělní dopoledne v kostele Božího těla a Panny Marie Bolestné. Barokní kostel takzvaného podvojného kláštera bratří a sester Řádu svatého Františka se honosí varhanami, které jsou jedněmi z nejstarších u nás i ve střední Evropě. Nutno zmínit ještě další zvláštnost – nástroj je za oltářem, což mělo praktický důvod: okolnost, že na kůru, který byl propojen s klášterem, byla panská oratoř. A také byl za oltářem prostor pro řádové hodinky (denní modlitby řeholníků), pro nácvik zpěvu a scholy společně s varhaníkem. Stavitel, znamenitý Nicolaus Christeindl, žijící v letech 1635 až 1697, byl činný v jižních oblastech Čech a Moravy. Nástroj je zachován téměř v původním stavu, procházel jen drobnými opravami. Poslední větší oprava proběhla kolem roku 1985 a zásluhou varhanáře Vladimíra Šlajcha z Borovan dvaadvacetirejstříkové dvoumanuálové varhany s pedálem a takzvanou krátkou oktávou hrají. O každý hudební nástroj je ale třeba se pečlivě starat, čistit ho a občas mu dopřát odbornou údržbu a případnou opravu u nástrojaře. Ani varhany nejsou výjimkou a varhanář Václav Vála je na koncert připravil citlivě a spolehlivě.

 

1

 

Letošní českokrumlovské varhanní matiné bylo věnováno výhradně baroknímu velikánovi Johannu Sebastianu Bachovi. Už samotný autor a interpret byli lákadlem pro hudbymilovné posluchače, a tak není divu, že čtrnáct dní před koncertem bylo vyprodáno. Jaroslav Tůma je mnoho let v povědomí nejen varhanního publika pro svoji kreativitu, neotřelou interpretaci a zajímavou dramaturgii programů. Má za sebou nahrávky na desítkách hudebních nosičů, kde prezentuje autory všech slohových období a na rozmanité historické klávesové nástroje (cembalo, varhanní positiv, klavichord, hammerklavír…). Rovněž jsou známy i jeho improvizační kreace. V nedávné době nahrál na moderní nástroj neobarokního charakteru a dispozice, na Svaté Hoře u Příbrami, kompletní varhanní dílo Johanna Sebastiana Bacha. Dalo se tedy očekávat, že jeho autor z nejoblíbenějších bude zařazen i na tento koncert. Avšak postavit program výhradně na Bachovi, většinou se skladbami méně známými a na českém barokním nástroji s minimální pedálovou výbavou, tudíž pouze manualiter, to je velká výzva – zejména pro publikum. Tím spíše, že nástroj má ještě další technické omezení, už zmíněnou krátkou oktávu. V nejspodnější poloze v basu, v oblasti, kde hraje levá ruka, totiž chybí tóny Cis, Dis, Fis, Gis (jedním z důvodů bývala úspora místa a materiálu, a tudíž i financí).

Tůma nabídnul následující program: na úvod ranou Sonátu D dur BWV 963 s částmi Allegretto – Recitativo – Andante – Adagio – Allegro, pocházející z období studií v Lüneburgu a Výmaru v letech 1700 až 1703. Zde poznal různé hudební formy i autory, kteří se jimi prezentovali. Tehdejší sonáta měla odraz v triové sonátě a uplatňovala i části z taneční barokní suity. Bach napsal tři sonáty pro klávesové nástroje kolem roku 1703, sice částečně ovlivněn Johannem Kuhnauem, ale rád reagoval tvořivě na nové podněty – a to vlastně po celý život. Tůma se nedal zlákat možností zahájit koncert velkolepým vstupem v silném zvuku, naopak první část zahrál zvukově velmi úsporně, s principálem ve čtyřstopé poloze. Podobně skromnou komorní registraci zvolil pro ostatní části, s výjimkou závěrečné fugy „Thema allʼImitatio Gallina Cuccu“, kdy nabídnul pro gigu mixturu z pozitivu. Skladba je mimohudební hříčka, první téma je „kvokání slepice“ tvořené repetovanými tóny a druhé téma postupuje v terciích jako napodobení kukačky. Oproti výrazově rozvolněným předchozím částem byla fuga hravě přísná ve svém tempovém i rytmickém tvaru.

 

2

 

Výrazný kontrast znamenalo zařazení Prvního, Druhého a Čtvrtého kontrapunktu z díla Umění fugy BWV 1080. Jak známo, soubor osmnácti částí, patřící po formové i hudební stránce k vrcholům, nemá konkrétní nástrojové určení a lze ho hrát i jako výběr jednotlivých částí, ovšem s předpokladem přenést někdy part basu o oktávu výše, což se i tehdy běžně praktikovalo. I v tomto případě v určitých místech bylo třeba danou možnost využít. Vše bylo provedeno velmi citlivě a se znalostí zákonitostí polyfonie. Komorní zvuk opět prospěl plynulosti a zřetelnosti prováděných částí, jen Čtvrtý kontrapunkt se zaskvěl na osmistopém základu přidanou kvintou, která ale nijak nepřekážela zvukové orientaci v jednotlivých hlasech. Pokora a moudrost až dojímaly, vlastně autor i jeho interpret se napříč staletími stali v tomto okamžiku vrstevníky stejné věkové kategorie…

Fantasie-Rondo c moll BWV 918 pochází ze zralého období, kdy Bach pracoval například na druhém dílu Dobře temperovaného klavíru, v lipském období, kolem roku 1744. Ač rondo, přece jen obsah převyšuje formu (srovnejme například s Françoisem Couperinem a jeho vrstevníky clavecinisty). Bývá poměřováno se Čtyřmi duety pro malé varhany BWV 802–805 z Třetího dílu klávesových cvičení. Základní tvar tématu 4 takty + 8 taktů s repeticí je prostřídáván hudbou podobného charakteru. Nelehké bicinium plynoucí motoricky dává jen málo příležitosti k výraznějším interpretačním výbojům, ale jemná agogika spolu s promyšlenou artikulací vedly neomylně zcela zaujaté návštěvníky koncertu k finálnímu tónu. Zajímavá registrace s kvintou, která se v poloze zejména levé ruky více prosazuje, mohla možná být pro méně hudebně zkušené posluchače občas poněkud znejasňující co do orientace v předivu polyfonie.

 

9

 

Chorální zpracování „O lamm Gottes, unschuldig“ BWV 1095 je z Neumeisterovy sbírky (Neumeister-Versammlung). Johann Gottfried Neumeister, žijící v letech 1757 až 1840, se zasloužil v roce 1790 o vydání původně dvaaosmdesáti chorálů z rukopisu různých autorů Bachova okruhu, které byly uloženy v archivu Yaleské univerzity. Sbírka nakonec obsahuje jedenatřicet chorálních zpracování, uváděných jako BWV 1090–1120. Zvolená měkká flétnová registrace podtrhla meditativnost a připravila tak chrámový prostor pro další skladby, tentokrát už většího rozsahu. Předlohou ke Koncertu d moll podle Alessandra Marcella BWV 974 se stal hobojový koncert italského skladatele Alessandra Marcella, Bachova současníka. Bach měl ve značné oblibě zpracovávání skladeb různých autorů (například Vivaldiho, Corelliho, Telemanna, Gentiliho a dalších), ať už starších, nebo vrstevníků. V tehdejší době to byla samozřejmost, která měla své výhody – rozšířil se tak okruh hudebníků, kteří úpravy hráli, mecenášů, kteří se dozvídali o neznámých skladbách nebo novinkách, a v neposlední řadě upravovatelé (Bach a mnoho dalších) se tímto učili sledovat tendence v hudbě, a zejména poznat různé kompoziční způsoby a pracovat s nimi.

Koncert d moll BWV 974 s částmi Allegro – Largo – Allegro (v některých vydáních bývá uveden údaj Presto), je jedním ze šestnácti koncertů zpracovaných pro cembalo. Střízlivá registrace na principálech 8´, 4´, 2´ v první větě dala vyniknout jiskřivosti úvodního Allegra v Tutti i Soli a podtrhla koncertantnost formy. Druhá věta Largo, zvukově vystavěná na jemném kontrastu dvou fléten na obou manuálech se zpěvně klenutým sólovým partem bohatě zdobeným (což bývá charakteristické pro pomalé části italských koncertů), nadchla svojí hloubkou. Závěrečná věta, posílená mixturou z pozitivu tentokrát na smykovém základě, byla svojí pregnancí završením cyklu.

 

6

 

Nedělní koncert vyvrcholil Fantazií a fugou a moll BWV 904 z raného lipského období. Registrace na základní principálové rejstříky učinila Fantazii zvukově přehlednou, byť s výraznou agogikou, ve které se mnozí posluchači mohli méně orientovat. Výrazné čtyřtaktové téma následné tříhlasé fugy (tentokrát už na plénový zvuk) v průběhu přibralo další téma v chromatických sestupných čtvrťových postupech. Obě témata, nyní společně zpracovaná jako čtyřhlas, monumentální fugu ukončila. Teprve v samotném závěru se neslo plné pléno varhan s mixturami a uzavřelo tak nevšední koncert, ve kterém každá ze skladeb byla mimořádným zážitkem. Je sympatické, že Tůma nehýří účelově velkým zvukem a rád a objevně pracuje s jednotlivými registry, případně s bloky registrů. Má dar posluchače svojí muzikou oslovit a strhnout. Své plné tvůrčí soustředění na formu, registraci, artikulaci, barvu akordů, na práci s časem, prostorem, vnímavost pro barvy rejstříků, ladění – to vše nám opět nabídnul v plné míře. Je to dáno jeho obrovskou zkušeností a schopností sžít se s rozličnými nástroji, ať jako komorní hráč, či sólista, interpret literatury, nebo improvizátor. Je to umění proniknout k podstatě hudby, k duši nástroje.

Uznání a dík patří pořadateli za finanční podporu ZUŠ Jaroslava Ježka v Praze pro zrakově postižené. Výtěžek z prodeje programů na nedělním matiné bude věnován tomuto hudebnímu ústavu.

 

555

 

Foto: Libor Sváček, Miroslava Svobodová

Miroslava Svobodová

Pedagožka, hudebnice. 

Po odchodu z rodného Znojma pokračovala ve studiu hudby na Konzervatoři v Brně, absolvovala v oborech varhany (prof. Vladimír Hawlik) a skladba (dr. Jan Duchaň). Na HAMU v Praze studovala varhany u profesorů Milana Šlechty a Václava Rabase,  cembalo u prof. Giedré Lukšaité-Mrázkové. Po absolutoriu působila v Komorní opeře Praha a současně vyučovala na tehdejší LŠU v Praze-Vršovicích. Ještě na HAMU se zajímala o studium ve Frankfurtu nad Mohanem (tehdy v Západním Německu), kam byla pozvána na roční stáž do třídy prof. Edgara Krappa, avšak z politických důvodů jí to bylo zakázáno. V roce 1990 stála u zrodu tehdy nově založené Konzervatoře České Budějovice, kde působí dosud. Četní z jejích bývalých žáků studovali na zahraničních vysokých školách, dnes jsou koncertně aktivní a působí na hudebních učilištích. Je činná koncertně a také spolupracuje s Jihočeskou filharmonií.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.