„Královnou a králem večera byli jednoznačně fenomenálně démonický Pavel Režný s nádhernou a vznešenou Soňou Hanzlíčkovou.“

„Mnohým z nás běhal mráz po zádech z naprosto mimořádného zážitku, který toto unikátní provedení Elisabeth přineslo.“

„Velká škoda, že přísné licenční podmínky nedovolují pořídit záznam z představení – tento počin by si to jednoznačně zasloužil.“

Plzeňský amfiteátr zažil v posledním červnovém víkendu po nucené dvouleté odmlce velkolepou dramaticko-hudební show, a to hned ve dvou večerech po sobě. Po pátečním Macbethovi se v neděli otevřel divákům svět rakouského císařského dvora ve výpravném muzikálu Elisabeth.

26. 6. 2015 proběhla v Lochotínském amfiteátru historicky první Noc s operou – jedinečná akce plzeňského Divadla J. K. Tyla, která jednou za rok nabízí posluchačům přímo magnificentní závěr operní sezóny mimo obvyklé prostory divadla. Jak je z názvu patrné, tento večer patřil vždy jedné vybrané opeře, která se dočkala výjimečného provedení pod širým nebem.

V letošním roce (shodou okolností na den přesně po sedmi letech) se zde odehrálo další historické „poprvé“ – prvně byl totiž hostem Noci s operou také muzikál, a to nic menšího než současný kralující titul na plzeňské muzikálové scéně – Elisabeth.

Život rakouské císařovny Sissi, která se stala synonymem pro emancipovanost, ženskou sílu a nezdolnou touhu po svobodném a nespoutaném životě, právem přitahuje pozornost milionů diváků. Elisabeth však není jedinou ústřední postavou tohoto muzikálu – jejím partnerem, který ji provází celým životem, zároveň ji miluje i trápí a stává se tak určitým nenápadným hybatelem děje, je fiktivní, nadpřirozená postava Smrt. Ta dostává v celém představení ohromný prostor a náročné pěvecké i herecké party kladou na jejího představitele skutečně vysoké požadavky. V neposlední řadě je zde císařovnin vrah Luigi Lucheni, který působí v celé dějové lince jako vypravěč a vtipně-sarkastický komentátor a na pódiu je tak téměř nepřetržitě.

Muzikál autorské dvojice Sylvestra Levaye a Michaela Kunzeho, který se od své premiéry v roce 1992 řadí mezi nejúspěšnější světové tituly, se své české premiéry dočkal až v roce 2019 a od té doby pravidelně vyprodává Novou scénu Divadla J. K. Tyla v Plzni.

V letošním roce dostal jeho režisér Lumír Olšovský mimořádnou příležitost posunout své nastudování do zcela nové dimenze, kterou venkovní prostředí amfiteátru nabízí. Tuto příležitost využil beze zbytku a proměnil představení na velkolepou a strhující podívanou.

Kromě exkluzivně hvězdného obsazení, kterému vévodili Soňa Hanzlíčková a Pavel Režný v ústředních rolích Elisabeth a Smrti, se diváci dočkali nových, nebývale okázalých efektů – od monumentálních pyroefektů přes úchvatné videoprojekce, živé koně na jevišti až po neskutečně obrovský komparz, čítající snad stovky členů. To vše samozřejmě korunováno překrásnými kostýmy z dílny Romana Šolce, které dokonale dotvářely dobové prostředí císařského dvora.

Nevšední atmosféru, podpořenou novými prvky a také mnohonásobně vyšším počtem lidí v hledišti, než se vejde do plného divadla (podle pořadatelů jich přišlo na představení na tři a půl tisíce), pociťovali nejen diváci, ale i herci na pódiu. Ti v momentální euforii podávali naprosto mimořádné výkony. V roli Luigiho Lucheniho exceloval skvělý Martin Holec, vynikající Jozef Hruškoci ztvárnil velice přesvědčivě císaře Franze Josefa, výborná byla Venuše Zaoralová Dvořáková coby císařova matka, arcivévodkyně Sophie. Strhující výkon podal Pavel Klimenda v roli prince Rudolfa – jeho duet s Pavlem Režným „Stíny jsou dnes delší“ patřil k vrcholům večera. Prince Rudolfa v dětském věku ztvárnil dojemným způsobem teprve sedmiletý Tadeáš Prokop a v rolích rodičů Elisabeth – vévodkyně Ludoviky a vévody Maxe Bavorského zazářili Stanislava Topinková Fořtová a Roman Krebs.

Královnou a králem večera byli pak jednoznačně fenomenálně démonický Pavel Režný s nádhernou a vznešenou Soňou Hanzlíčkovou. Oba opět prokázali, že ne náhodou jsou právě za tyto role držiteli těch nejprestižnějších divadelních cen (Umělecká cena města Plzně pro Soňu Hanzlíčkovou a Cena Thálie pro Pavla Režného). Orchestr muzikálu DJKT citlivě řídil Kryštof Marek, který je vedle bohaté dirigentské praxe (Hudební divadlo Karlín, ČNSO a další) mimo jiné držitelem Českého lva za hudbu k filmu Masaryk.

Jak s nadsázkou prozradil v jednom z předcházejících rozhovorů Lumír Olšovský, počasí si objednal na míru a skutečně lepší už snad nemohlo být. Přestože představení končilo lehce před půlnocí, diváci si nemohli na chlad stěžovat. Kromě toho šlehající plameny při pyroefektech v ohromujících sborových scénách vrhaly vlnu žáru až do posledních řad obřího hlediště. I přesto mnohým z nás běhal mráz po zádech z naprosto mimořádného zážitku, který toto unikátní provedení Elisabeth přineslo. Dlouhotrvající bouřlivý potlesk, při kterém se chvílemi zdálo, že obecenstvo samým nadšením zbourá tribuny amfiteátru, byl jasným důkazem kolosálního úspěchu.

Velká škoda, že přísné licenční podmínky nedovolují pořídit záznam z představení – tento počin by si to jednoznačně zasloužil. Nezbývá tedy než popřát plzeňskému muzikálovému souboru mnoho dalších skvělých nápadů a těšit se v příštích letech na další podobně výjimečné projekty, jako byla právě Elisabeth v Lochotínském amfiteátru.

Barbora Prokopová

*******

Foto: archiv DJKT – Martina Root, archiv autorky