„Účinkovat přijela Severočeská filharmonie Teplice, o které se návštěvníci od moderátora dověděli, že je to nejstarší filharmonie v republice, neboť byla založena už v roce 1838!“

„Přiblížili osobnost Jožky Matěje, který se narodil v Brušperku. Skladatel, který vycházel především z lašských lidových písní, je dnes poněkud opomíjen.“

„Druhým letos jubilujícím slezským skladatelem, který se narodil v Porubě, byl Ilja Hurník. Zanechal po sobě nejen dílo hudební, ale byl i poutavým a vtipným spisovatelem.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka se od 29. května dostal až k finále, které vyvrcholilo koncertem v oboře na Hukvaldech v neděli 26. června. Amfiteátr byl sice pod palbou žhnoucího slunce, přesto se návštěvníci nevzdali a přišli si poslechnout lákavý program. Dramaturgie brala ohled na skutečnost, že posluchači nejsou jen vyznavači klasické vážné hudby, ale že jsou to věrní návštěvníci festivalu, kteří si neváhali na Hukvaldy udělat výlet, a tedy očekávají od koncertu duševní osvěžení a kvalitní interpretaci.

Obojího se jim dostalo vrchovatě. Účinkovat přijela Severočeská filharmonie Teplice, o které se návštěvníci od moderátora dověděli, že je to nejstarší filharmonie v republice, neboť byla založena už v roce 1838! Samozřejmě tehdy jako německá, se vztahem k lázním a k německým lokalitám za hranicemi. A byl to orchestr jistě znamenitý, když se ze zachovaného archivního notového materiálu lze dočíst, že ji dirigoval například Richard Strauss! Filharmonie přijela se svým dirigentem Petrem Vronským a jako host s nimi vystoupila mladá sopranistka Veronika Rovná. A od 18.00 hodin, kdy ještě dávno nešlo slunce spát, se spustil proud hudby a přinesl nejprve tance, které složili dva význační hudební skladatelé, kteří by v tomto roce oslavili sto let od narození.

Jejich význam pro severní Moravu přiblížil posluchačům se svým nezaměnitelným šarmem moderátor Jiří Vejvoda. Jako první přiblížil osobnost Jožky Matěje, který se narodil v Brušperku, kde dnes nese jeho jméno Základní umělecká škola. Skladatel, který vycházel především z lašských lidových písní, je dnes poněkud opomíjen, což je škoda. Tento večer zazněly jeho Tři tance z podhůří tedy Tanec a Trojan Dvojan (který v podstatě tvoří tance dva). Pohodové skladby, zahrané s odpichem, ve druhé skladbě se střídaly takty dvoudobé a třídobé s espritem a erudicí.

Druhým letos jubilujícím slezským skladatelem, který se narodil v Porubě, byl Ilja Hurník. Zanechal po sobě nejen dílo hudební, ale byl i poutavým a vtipným spisovatelem. „To, že zde vzpomínám jeho sté výročí narození, není náhoda. Když jsme měli s festivalem poněkud těžké časy v devadesátých létech, byl to právě Ilja Hurník, který se stal prvním festivalovým prezidentem a velmi nám tehdy pomáhal. Teď cítím povinnost se mu odvděčit tímto holdem, zvlášť, když se na něho oficiálně poněkud zapomnělo,“ vyjádřil se ředitel festivalu Jaromír Javůrek. Zazněla suita z baletu Ondráš, kterou jako mladý skladatel napsal pro výročí ostravského divadla, a v částech Tanec s halekáním, Dívčí svatební a Zbojnický zaujaly úsečné pasáže, melodická část s cimbálem i široké plochy s ostinátními smyčci. Koncertu byl rovněž přítomen skladatelův syn Lukáš Hurník, který neskrýval dojetí, že se jeho otec dočkal pocty ke stým narozeninám.

Dalším skladatelem, kterého festival připomenul, byl samozřejmě Leoš Janáček, rodák z Hukvald a skladatel, který vycházel z lidových písní. Z jeho Lašských tanců zazněly Pilky, skladba plná radosti, taneční lehkosti i humoru. Další repertoár byl věnován českým velikánům, jako první zazněla Polonéza z opery Antonína Dvořáka Rusalka a následovala snad nejznámější operní árie vůbec, árie Rusalky „Měsíčku na nebi hlubokém“. Spolu se Severočeskou filharmonií vystoupila mladá sopranistka Veronika Rovná, která ji přednesla s niterným zaujetím a objemným, barevným sopránem. Dalším skladatelem, kterého ten večer filharmonie připomněla, byl Bedřich Smetana a zazněly části z jeho opery Prodaná nevěsta. Nejprve Polka, následovala árie Mařenky „Ten krásný sen…“ a po ní zazněl Furiant. Dalším vystoupením pěvkyně byla ukolébavka Vendulky z opery Hubička a závěr patřil Skočné z Prodané nevěsty.

Dobře sestavený program, který měl spád a gradaci a který posluchače nezklamal. Seděli až do poslední chvíle, přestože slunce stále žhnulo a nechtělo přestat. Zvuk orchestru byl zesílen mikrofony, ale v polních podmínkách amfiteátru by bylo nezdvořilé ho hodnotit. Nakonec, nebyl to večer, kde by bylo cílem dělat sluchovou analýzu, byl to večer, který měl příjemným a důstojným způsobem uzavřít víc jak měsíc trvající festival, na který Ostrava může být právem pyšná.

Foto: Petr Tkáč