neděle, 26 červen 2022 18:36

Gala Verdi s překvapením

Autor:

„Richard Novák ještě stále se znělým hlasovým fondem, úctyhodně nyní na pódiu vzpomínající na impozantní jevištní ztvárnění postavy.“

„Ze sólistů nakonec co do dojmu z pěveckého a charakterizačního umění nejlépe vyšel slovenský barytonista Dalibor Jenis.“

„Smetanova Litomyšl bez celých oper není kompletní.“

 

00011

 

Soubor Janáčkovy opery z Brna hostoval na festivalu Smetanova Litomyšl, který letos zůstal bez velkých operních představení, s koncertním programem Gala Verdi. Nebyl to večer hvězd, ale pocta dramatickému umění jednoho z nejoblíbenějších operních autorů. S přidaným překvapením – ve scéně z opery Síla osudu s basistou Richardem Novákem. S legendou. Pěvcem, který loni oslavil devadesátiny.

Na koncertním večeru se pod taktovkou Roberta Kružíka podíleli tři ohlášení pěvci – Andrea Danková, Harold Meers a Dalibor Jenis. S nimi na záskok Pavla Vykopalová. A Richard Novák v závěru druhého dějství Síly osudu jako františkán, otec Guardian. Ještě stále se znělým hlasovým fondem, s osudově znějícím slovem „maledizione“ na rtech, úctyhodně nyní na pódiu vzpomínající na impozantní jevištní ztvárnění postavy představeného kláštera, který v příběhu Leonoru přijímá pod ochranu a posílá do poustevnické jeskyně. Na Smetanově Litomyšli se od roku 1964 objevil už bezmála padesátkrát…

Richard Novák byl jako žijící legenda nečekaným protagonistou večera, publikum mu vzdalo hold povstáním. Nadšeně odměňovalo i velké sopránové árie v podání Andrey Dankové, to však adekvátní nebylo. Pěvkyně s úctyhodným uměleckým životopisem byla také překvapením, ale trochu nemilým. Nebyla teď tou ideálně a úplně pravou, kdo by měl tu moc účinkování brněnského souboru ozdobit či korunovat. Dramatický rozkmit jejího hlasu rozostřoval intonaci a ve známých výstupech ze Síly osudu, Dona Carlose a Aidy bylo víc efektu i afektu než opravdové dramatické pravdivosti.

 

00002

 

Pavla Vykopalová zaskočila za Janu Šrejmu Kačírkovou, která ten den ráno ztratila hlas. V Litomyšli byla, zpívala odpoledne s Martinů Voices. A Desdemonu ve Verdiho Otellovi má v Brně, stejně jako indisponovaná kolegyně, pro zbrusu novou inscenaci nastudovanou. Duet s Otellem z prvního dějství i modlitbu Ave Maria ze čtvrtého dějství zazpívala moc pěkně, technicky zvládnutě, výrazově čistě a velmi emotivně.

Otella, ale také Dona Carlose a Alfreda v Litomyšli ztvárnil Harold Meers. Stejně jako při již zmíněné brněnské premiéře, i nyní bylo zřetelné, že není typickým hlasem pro Otella, podle zažitých představ žárlivého Maura, statného a prchlivého hrdinu. Lyričtější role mu vyhovují, soudě podle árií, které zazněly, o dost víc. Americký tenorista vládne příjemným hlasem, který se přirozeně dostává do výšek, ale skutečnou italskou lahodnost jeho projev přece jen nenabízí.

 

00004

 

Ze sólistů nakonec co do dojmu z pěveckého a charakterizačního umění nejlépe vyšel slovenský barytonista Dalibor Jenis, zpívající na opravdu evropské úrovni. Především Otec Germont z Traviaty, král Nabucco, ale i Rodrigo ve známém duetu z Dona Carlose měli velký, nicméně do měkkosti zatlumený hlasový objem, zato pro Jagovo krédo z opery Otello našel víc než dost zlého podtónu – tak, že se výstup vyzařováním negativní vnitřní síly blížil ideálu; škoda, že není Jenis do brněnské inscenace obsazen.

Gala Verdi nebyl typický koncert sólistů. Značný prostor, a právem, dostal sbor Janáčkovy opery. V úvodní scéně mořské bouře z Otella, v autodafé ze třetího dějství Dona Carlose, v triumfální oslavě Egypta z opery Aida, kdy početný aparát ještě doplnili, bohužel ne bez dílčích selhání, trubači s dlouhými „aidovkami“ na zámeckých arkádách, a velmi působivě ve ztišeném proslulém zpěvu Židů z opery Nabucco. Robert Kružík provedl orchestr, sbor a sólisty všemi různorodými výjevy a scénami bezpečně, s jistotou, s pravým operním nábojem.

 

00008

 

Zcela vyprodané auditorium bylo dokladem toho, že velké koncerty i opera na tento festival jako jeho vrcholy patří. Koncerty operních souborů ať pokračují i v příštích ročnících, možná s ještě náročnějším výběrem sólistů, a operní inscenace ať se určitě co nejdřív zase vrátí. Letos je znemožnila uvažovaná, pak však (pro pořadatele ale už příliš pozdě) odsunutá rekonstrukce zámku. Smetanova Litomyšl bez celých oper ale není kompletní…

 

00010

 

*******

 

00005

 

00001

 

00003

 

00006

 

00007

 

00012

 

Foto: František Renza

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.