„Tradiční cyklická struktura mešního ordinária byla díky komentáři bratra Štěpána liturgicky dobře srozumitelná i pro zřejmě z velké části ‚nepraktikující‘ festivalové publikum.“

„Celé nastudování bylo zkušeně provedeno v harmonické souvztažnosti dirigenta, orchestru a sboru.“

„Všestrannému dirigentu Marku Štilcovi a sboru Boni Pueri se dlouhodobě daří na vysoké interpretační úrovni uvádět náročná duchovní díla starých mistrů.“

Kanonie premonstrátského kláštera v Nové Říši a místní kulturní spolek jsou tradičními vstřícnými partnery pro pořádání „výjezdních“ koncertů festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců. V přilehlém apoštolském kostele svatých Petra a Pavla zazněla v podvečer 3. června v obnovené světové premiéře adorační Missa Sancti Aloysii klasicistního komponisty Leopolda Hoffmanna. Novodobého uvedení díla se po více jak dvou stoletích ujal špičkový rezidenční komorní orchestr Wranitzky Kapelle a renomovaný Český chlapecký sbor Boni Pueri pod dlouholetým vedením sbormistra Pavla Horáka. Celé nastudování inicioval a zkušeně dirigoval Marek Štilec, který u královéhradeckého chlapeckého sboru už několik let za oboustranného nadšení hostuje. Dirigent s velkým úspěchem uskutečnil s mladými chlapci už řadu dalších unikátních projektů.

Posluchačský zájem o dlouho připravovaný koncert byl k potěšení pořadatelů nad jejich očekávání, do posledních chvil putovaly do chrámu židle a přístavky. Královéhradečtí chlapci tak ve dvouřadém zástupu, oděni do dlouhých žlutých plášťů a za zpěvu Cacciniho barokní árie Ave Maria, vstoupili do zcela zaplněného utichlého kostela. Následovalo notoricky známé Hallelujah z Händelova oratoria Mesiáš, které chlapci pod vedením dirigenta Marka Štilce a v doprovodu Wranitzky Kapelle skvostně zazpívali v dokonalé hlasové symbióze a s detailně propracovanou dynamikou a tempovými nuancemi. Posléze přišlo na řadu úvodní slovo představeného kanonie bratra Štěpána Jiřího Nováka o sdílené radosti z hudby, setkávání a několikaleté inspirativní festivalové spolupráci. Posluchači se také dozvěděli zajímavosti o provozování liturgické praxe a náležitostech figurální mše, coby umělecky nejhodnotnějšího zpracování mešního ordinária. Zmíněny byly i podrobnosti ze života italského světce a patrona mládeže Aloise z Gonzagy, jemuž Leopold Hoffmann svojí nádhernou mší z poloviny 18. století vyjádřil úctu a obdiv.

Mše svatého Aloise patří mezi dobově nejpopulárnější kompozice rakouského skladatele a kapelníka Leopolda Hoffmanna, žijícího v letech 1738 až 1793. Hoffmann byl uznávaným vídeňským komponistou a inspiračním zdrojem pro mnoho současníků. Působil jako regenschori ve vídeňské katedrále svatého Štěpána, kde mu krátce asistoval i mladší Wolfgang Amadeus Mozart. Novodobému nastudování mše předcházela intenzivní badatelská práce novozélandského předního znalce hudby 18. století Allana Badleyho, který edičně připravil partituru tohoto jedinečného liturgického díla.

Výběr oslavné mše a její uvedení v této době bylo více než symbolické. Svatý Alois žil v letech 1568 až 1591. Pocházel ze zámožné šlechtické rodiny, ale ve prospěch svého bratra se zřekl majetku a rozhodl se svůj život zasvětit pomoci slabým a nemocným. Sám však během řádící morové epidemie v Římě vyčerpávající nákaze v pouhých třiadvaceti letech podlehl. V roce 1605 byl blahořečen a po pozdější kanonizaci se stal patronem mládeže a studentů. Obětavá osobnost svatého Aloise je i dnes jistě inspirativní nejen pro věřící, ale i pro všechny lidi dobré vůle.

Hoffmannova mše je umělecky hodnotným dokladem dobového repertoáru katolické chrámové hudby. Rozsahem nepříliš dlouhá, půlhodinová, ale o to více mimořádných kompozičních kvalit, invenčních figurálních melodií a interpretačních nároků. Tradiční cyklická struktura mešního ordinária svěřeného čtyřhlasému pěveckému sboru byla díky komentáři bratra Štěpána liturgicky dobře srozumitelná i pro zřejmě z velké části „nepraktikující“ festivalové publikum. V iniciačním slavnostním zpěvu Kyrie nechával dirigent Marek Štilec vyniknout preludijní varhanní pasáže dialogicky se proplétající krásným vícehlasým zpěvem sympaticky soustředěných chlapců. Ti v navazujícím oslavném a hlasově náročném zpěvu Gloria jásavě a dokonale intonovali, aby v následujícím Credu vyjádřili srozumitelným projevem hluboké duchovní sdělení liturgicky mysteriózní části ordinária. Credo tak bylo i díky vynikající Wranitzky Kapelle zvukově mimořádně kompaktní a barvité a jemně přešlo v procítěné Et incarnatus. Nad proplétajícími se smyčci a vytříbeným sólovým houslovým partem v podání koncertního mistra Jiřího Sychy se daleko nesl vysoký andělský zpěv, opřený o obligátní violy a melodicky nápadité continuo. Kompozičním vrcholem Et resurrexit bylo dvojité kontrapunktické Amen s fantasticky přesně navazujícími hlasy neuvěřitelně ukázněných a soustředěných mladých zpěváků.

Následovala modlitební promluva kněze, která svým citlivě sdílným obsahem nenarušila celistvé hudební vyznění celé mše. Jiskřivě velebné Sanctus rozproudil Marek Štilec v působivě dynamický válec s maximálním empatickým napojením na mladé sboristy s obdivuhodně pěstěnými hlasovými možnostmi. Jemně rezonující Benedictus bylo mistrně vystavěné na zdvojených houslových a violových pasážích v dialogu s koncertantně vedenou obligátní varhanní oporou. Závěrečné Agnus Dei s měkce hraným úvodem bylo zvukovou chorální adorací, nad kterou kralovaly znělé pozouny. Celé nastudování bylo zkušeně provedeno v harmonické souvztažnosti dirigenta, orchestru a sboru.

Premonstrátský klášter na samém okraji Českomoravské vrchoviny s dlouhou historií a hudební tradicí se tak stal už po tolikáté mysteriózním místem pro oživení dalšího krásného díla ze staleté hudební pokladnice. Přítomní posluchači ve znatelném vnitřním pohnutí měli mimořádnou příležitost obdivovat neuvěřitelnou kázeň a široké hlasové rejstříky mladých hochů z Boni Pueri, pro které je možnost účastnit se technicky náročných děl jistě zážitkem a zkušeností na celý život. Na závěr koncertu si tak vysloužili bouřlivý potlesk a ovace ve stoje. Svůj vděk vyjádřili opakováním Händelova Hallelujah.

Všestrannému dirigentu Marku Štilcovi a sbormistrem Pavlem Horákem vždy skvěle připraveným členům sboru Boni Pueri se dlouhodobě daří na vysoké interpretační úrovni uvádět náročná duchovní díla starých mistrů. Nejinak tomu bylo i v případě novodobého uvedení Hoffmannovy mše. Ostatně s repertoárem tohoto skladatele mají disciplinovaní Boni Pueri už notné zkušenosti – v loňském roce nastudovali s Markem Štilcem Hoffmannovo Requiem a s velkým úspěchem ho premiérovali přímo ve vídeňském Karlskirche.

Mahlerovský festival se v pondělí 13. června vrací zpět do Jihlavy, kde v gotické síni radnice vystoupí černohorský kytarista Miloš Karadaglić. Jeho recitál bude poctou španělskému kytaristovi a pedagogovi Andrési Segoviovi, zazní díla Fernanda Sora a kytarové transkripce děl Johanna Sebastiana Bacha či Isaaca Albénize.

Foto: Jan Černo