„Vynikající soustředěný výkon orchestru.“

„Svrchované vedení Jiřím Štruncem, výborně připravený sbor sbormistrem Jakubem Zichou.“

„Hřejivě měkce a pojivě působily hlasy sólistky opery v Plzni Radky Sehnoutkové a někdejšího sólisty opery v Plzni, nyní působícího v Národním divadle Praha, Jiřího Hájka.“

Haydn je autorem tří velkých oratorií. V roce 1796 mělo ve Vídni premiéru dílo Sedm posledních slov Vykupitele na kříži, roku 1798 dokončil práci na Stvoření a v roce 1801 měly premiéru Roční doby. V dílech je znát inspirace a detailní znalost podobných děl Georga Friedricha Händela, která poznal za svých cest do Anglie. V Plzni je právě inscenováno koncertní provedení oratoria Stvoření. Hudební nastudování a řízení všech uvedení (poslední v této sezóně bylo 4. 6.) svrchovaným způsobem provedl stálý dirigent opery Divadla J. K. Tyla v Plzni Jiří Štrunc. Dílo je nastudováno v německém originále. Diváci mají před sebou na titulkovacím zařízení jak německý text libreta Gottfrieda van Swietena, tak jeho český překlad Marty Ulrychové.

Je jen dobře, že orchestr opery DJKT Plzeň má alespoň občas příležitost se představit koncertně a viditelně na pódiích jedné ze třech stálých scén plzeňského divadla. V poslední době tomu bylo například při koncertním provedení opery Věc Makropulos Leoše Janáčka nebo při koncertním provedení melodramů Jiřího Antonína Bendy. Orchestr vyzdvižený z hlubokých a stísněných prostor orchestřiště historické budovy Velkého divadla v Plzni je totiž schopen podat i zcela jiný, kvalitní výkon. Škoda, že dřívější tradice orchestrálních koncertů konaných ve Velkém divadle ještě za ředitele Jana Buriana je hlubokou minulostí a nově nastavená koncertní řada orchestru operního souboru na Nové scéně nenašla po roce provozu pokračování z důvodu nevhodné akustiky prostor.

Každopádně vynikající soustředěný výkon orchestru ve výše zmíněné inscenaci Stvoření je to první, co bych chtěl vyzdvihnout. Svrchované vedení Jiřím Štruncem, výborně připravený sbor sbormistrem Jakubem Zichou, který v alternaci s hlavním korepetitorem opery Martinem Markem vynikajícím způsobem plní spolu s violoncellistkou Hanou Vítkovou (alternována Světlanou Kononěnko) i roli generálbasu od cembala, a dobře zvolení sólisté především z „domácích“ zdrojů dávají inscenaci kvalitativní rozměr.

Oratorium je koncipováno tak, že tři archandělé Gabriel (sólo soprán), Uriel (sólo tenor) a Rafael (sólo bas) vyprávějí děj o stvoření. K nim se často přidává sbor, který opěvuje velikost a slávu Božího díla. V díle je několik neuvěřitelně jásavých momentů, končících ve vrcholné dynamice v C dur. Dílo je však prodchnuté i bohatou kontrapunktickou prací. Veškerá fugata vyzněla díky přesné deklamaci textu u sólistů i sboru srozumitelně. Sbor, přestože není přizvučen a je až za orchestrem, zní velmi dobře. Příkladné souznění předvedli sólisté při tercetu v závěru první části díla. Byli to Jana Sibera jako Gabriel, Tomáš Kořínek jako Uriel a Jan Hnyk jako Rafael. Ve třetí části oratoria mají hlavní úlohu a zpívají společně dueta Adam s Evou, v inscenaci, kterou jsem navštívil, to byli Jiří Hájek a Radka Sehnoutková.

Z pěvců působila nejvyrovnaněji sólistka opery Národního divadla v Praze Jana Sibera. Pro koncepci nijak na sebe neupozornit, a naopak sloužit hudbě se rozhodl stálý sólista opery Tomáš Kořínek. Německý text za jeho projevu zněl neuvěřitelně legato. Opakem projevu plného nasazení (až místy utrpěla intonační přesnost) byl zvučný hlas v Plzni stálého hostujícího Jana Hnyka. Jeho deklamace však zase nejlépe podtrhla německý akcent textu… Jakkoli však po sobě následující recitativy působily díky těmto skutečnostem různorodě, v tercetu se sólisté semkli k vyrovnanému projevu a i jejich deklamace náročného a pro zpěv nikterak příjemného německého textu byla zejména v koncových souhláskách jednotlivých slov velmi srozumitelná. Hřejivě, měkce a pojivě pak působily hlasy sólistky opery v Plzni Radky Sehnoutkové a někdejšího sólisty opery v Plzni, nyní působícího v Národním divadle Praha, Jiřího Hájka.

K dokreslení děje bylo použito promítání statických i živých obrazů, jejichž autorem je Zdeněk Hajný. Na jejich styl, mírně připomínající výraz New Age, si bylo třeba trochu zvyknout, všudypřítomný vesmír a modrá barva se vyskytovaly už od úvodu orchestru až do konce díla. Naopak velmi dobře vyzněly veškeré autorovy nápady v instrumentaci, například kontrafagotový vstup při znázornění obtěžkanosti Země tíhou zvěře.

Plzeňské nastudování Haydnova oratoria Stvoření stojí rozhodně za pozornost. Je škoda, že návštěvnost takových druhů inscenací má do plné kapacity divadla ještě rezervu. Budeme se těšit na nějakou z repríz v následující divadelní sezóně…

Foto: DJKT / Irena Štěrbová