„Letošní slavnostní zahajovací koncert připadl přesně na večer 111. výročí Mahlerova úmrtí.“

„Pro mladého barytonistu Jiřího Rajniše je Mahler srdcovou záležitostí.“

„Úvodní festivalový koncert byl skvěle dramaturgicky připraven a byl tak důstojnou připomínkou třech skladatelských generací, které středově spojovala osobnost Gustava Mahlera.“

Jedenadvacátý ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců začal po dvou kultuře nepřejících letech opět v původním termínu tradičně orámovaném 18. květnem a 7. červencem – výročími úmrtí a narození Gustava Mahlera, který v Jihlavě strávil dětství. Nosnou linkou dramaturgie festivalu je samozřejmě Mahlerův repertoár, který pořadatelé zasazují do širších hudebních souvislostí. Během letošního ročníku tak zazní téměř všechny Mahlerovy písně a festivalový dramaturgický fokus na české hudební prostředí v napojení na vídeňský prostor představí další pozapomenutá díla skladatelů 18. století. V obnovené světové premiéře tak v nedaleké Nové Říši zazní 3. června Mše svatého Aloise od skladatele Leopolda Hoffmanna.

Letošní slavnostní zahajovací koncert připadl přesně na večer 111. výročí Mahlerova úmrtí. Loňský jubilejní dvacátý ročník a zahajovací koncert ještě podléhal přísným epidemiologickým opatřením a musel být posluchačům streamován doslova na ulici. Letos tedy konečně „live“, před živým publikem a tradičně v jihlavském kostele Povýšení svatého Kříže. Za řízení rakouského dirigenta Vinzenze Praxmarera zahrál Český národní symfonický orchestr, čerstvý nositel ocenění Grammy, a vystoupil mladý barytonista Jiří Rajniš, a to s programem předeher Bedřicha Smetany, ukázkami z oper Alexandera Zemlinského a výběrem z písňového cyklu Des Knaben Wunderhorn Gustava Mahlera.

Gustav Mahler byl velkým propagátorem Smetanova díla. Během své dirigentské kariéry nastudoval více jak osm desítek uvedení oper svého oblíbence Bedřicha Smetany, nejvíce Prodanou nevěstu a poté Dalibora. I Jihlava spojuje oba skladatele, a to jejich ne zrovna úspěšným pobytem na německém gymnáziu. Bedřich Smetana strávil v Jihlavě školní rok 1835/36, na přání svého otce se měl zlepšit v němčině a věnovat hře na housle – na to jediné díky svému učiteli Viktorinu Maťochovi vzpomínal v dobrém. Smetana v Jihlavě dokonce bydlel „za rohem“ od budoucího domova Gustava Mahlera. ČNSO večer otevřel oblíbenou předehrou ke Smetanově Hubičce. Vinzenz Praxmarer je sice mladým, ale zkušeným dirigentem v oblasti operní i symfonické tvorby a předehra ke komické Smetanově opeře dostala v kostelní akustice díky jeho sympaticky vnímavému přístupu jiný zvukový rozměr než na jevištních prknech. Praxmarer se netradičního prostoru pro operní dílo nezalekl, sice s umírněnými gesty, ale s o to větší orchestrální vervou, silnější dynamikou a akcentem na dechy rozehrál a připravil orchestr na následujícího Mahlera a především Zemlinského.

Pro mladého barytonistu Jiřího Rajniše je Mahler srdcovou záležitostí. K Mahlerovým písním se dostal během angažmá v Německu. Jak sám uvádí, u nás není tato nelehká pěvecká disciplína německých písní příliš tradiční, ale sám se už považuje za ostříleného „mahlerovského“ matadora, což potvrdil i během večera. Rajniš zazpíval v úvodním pěveckém bloku výběr ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. Orchestrální verze Mahlerových písní sice mírně ubírají na intimitě a lyričnosti, ale zkušený barytonista dokázal zužitkovat svůj zodpovědný přístup k nastudování závažného obsahu, a především citlivě prezentovat operní zkušenosti. V úvodní baladické písni Das irdische Leben / Pozemský život předvedl vyzrálý projev s patřičnou dávkou výrazové lyriky a naléhavosti v gradující melodii, kterou si tragický příběh písně o umírajícím dítěti vyžaduje. V následující písni Wo die schönen Trompeten blasen / Tam, kde krásně vytrubují Rajniš trpělivě naslouchal signálním motivům trumpet, možná i jako kdysi malý Gustav na místním kasárenském dvoře za kostelem. V mysteriózní písni Kázání sv. Antonína Paduánského rybám Rajniš zužitkoval i svoje zkušenosti z činoherních studií a výrazově skvěle komunikoval s orchestrem a dirigentem. V závěrečné zhudebněné básni Urlicht /Prasvětlo, která se stala základem čtvrté věty Symfonie č. 2, Jiří Rajniš s citem zprostředkoval posluchačům text o zápasící duši a tázaní po božské existenci. Hluboký prožitek si mohl dovolit opřít o školenou hlasovou techniku i v nejtišších pianissimech a nechat tak měkce nasazený hlas i nadpozemské poselství písně šplhat po podvečerním sluncem nasvíceném sloupoví chrámové lodě.

Program přinesl i připomínku propojení Gustava Mahlera se skladatelem, dirigentem a pedagogem Alexandrem Zemlinskym, který byl mimo jiné učitelem a před Mahlerem i nápadníkem mladičké Almy Schindlerové. Byl to právě Zemlinsky, který v březnu roku 1924 coby renomovaný dirigent a šéf opery Německého zemského divadla v Praze „přivezl“ Mahlerovy Písně potulného tovaryše do Jihlavy, a to na pozvání Židovského osvětového sboru. Ve stejném roce Zemlinsky v pražské premiéře řídil i nedokončenou Mahlerovu Desátou. Ostatně Zemlinsky se ve své Lyrické symfonii z roku 1922 nechal inspirovat Mahlerovou Písní o Zemi, a to nejen námětem, ale i zpracováním. Mahlerův profesní vztah k Zemlinskému byl intenzivní především ve Vídni, kdy mladšímu kolegovi pomáhal s úpravami skladeb a také je sám uváděl. Stalo se tak i v případě Zemlinského opery Es war einmal / Bylo-nebylo, kterou Gustav Mahler uvedl v premiéře ve vídeňské opeře 25. ledna roku 1900 a kdy se zároveň Zemlinsky seznámil s Almou Schindlerovou.

ČNSO pro Jihlavu nastudoval ukázky z této opery. Předehra melodickým nástupem smyčců okamžitě evokovala pohádkový děj, který se hudebně proplétá dramatickou zápletkou, která, tak jak to má být, vrcholí dobrým koncem. Zemlinského mezihra k této opeře s pozdně romantickým až wagnerovským charakterem byla to instrumentačně pravé pro orchestr, který má bohaté zkušenosti s nahráváním filmové hudby. Praxmarer ale záměrně v této koncertní verzi upozadil smyčce, aby v ukázkách z opery eliminoval pohádkový patos a romantické manýry Zemlinského raného díla, a nechal tak v kostelní akustice vyniknout vynikající dechovou sekci a sóla střídající se se zvukově sytými orchestrálními barvami. Na programu byla i mezihra modernějšího a svébytnějšího rázu ze Zemlinského komické opery Kleider machen Leute / Šaty dělají člověka, od jejíž premiéry (respektive premiéry přepracované verze) v Německém pražském divadle v Praze za řízení Zemlinského uplynulo letos v dubnu přesně sto let. Celé dílo připravuje Státní opera Praha na únor roku 2023.

Jiří Rajniš následně vroucně a výrazově odhodlaně přednesl další výběr písní z Chlapcova kouzelného rohu – hymnickou Es sungen drei Engel, zvukově rozvernou Lob des Hohen Verstandes se skvěle prezentovaným hýkajícím oslíkem v závěru či závěrečnou Lied des Verfolgten im Turm s výborně hluboko usazeným hlasem a špičkově hrajícími dechy.

Závěr koncertu patřil opět Smetanovi, a to předehře k Prodané nevěstě. Mahler byl obdivovatelem této komické opery a „Prodanku“ nejprve provedl v Hamburku v roce 1894, ve Vídni ji zařadil mezi stěžejní repertoár a v roce 1909 ji premiéroval v MET v New Yorku v hlavní roli s Emou Destinnovou.

Úvodní festivalový koncert byl skvěle dramaturgicky připraven a byl tak důstojnou připomínkou třech skladatelských generací, které středově spojovala osobnost Gustava Mahlera. Publikum zaslouženě nadšeně aplaudovalo Českému národnímu symfonickému orchestru, dirigentu Vinzenzi Praxmarerovi i barytonistovi Jiřímu Rajnišovi. Festival pokračuje ve středu 25. května, a to mimořádným literárně hudebním pořadem publicisty Zdeňka Geista o vztahu Beethovenova synovce Karla a Jihlavy. Na programu bude v podání klavíristy Karla Košárka a Ševčík Quartet komorní hudba Liszta, Huga Voříška a samozřejmě Beethovena.

Foto: Jakub Koumar