úterý, 17 květen 2022 13:06

Proslulý violoncellista Gautier Capuçon zahájil úžasně svou rezidenci na Pražském jaru

Autorka:

„V odborných kruzích je Gautier Capuçon považován za ambasadora violoncella 21. století.“

„Přesně vystihl odlišné, hravé i taneční charakteristiky každé z vět, které obdařil vnitřně procítěnou expresí.“

„Krásná volba přídavku završila skvěle koncipovanou dramaturgii Capuçonova festivalového debutu, který byl vynikající.“

 

300

 

Světoznámý francouzský violoncellista Gautier Capuçon, který je debutantem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a současně rezidenčním umělcem letošního 77. ročníku, zahájil v Pražské křižovatce 16. května mimořádným recitálem své třídenní festivalové působení. Do Prahy přiletěl z Bogoty. V rámci sólového koncertu přednesl výběr z děl Johanna Sebastiana Bacha, Henriho Dutilleuxe a Zoltána Kodálye, která nahrál na své album Souvenirs.

Rodák ze savojského města Chambéry, absolvent Národní konzervatoře hudby a tance v Paříži u Philippa Mullera, se vzdělával po studiích ve Francii také soukromě u Heinricha Schiffa ve Vídni. Letošní sezonu vnímá Gautier Capuçon jako hudební oslavu svých čtyřicátých narozenin. Stal se rezidenčním umělcem nejen festivalu Pražské jaro, ale i koncertních síní Pařížské filharmonie a Vídeňského koncertního domu. Vydal se na zahraniční turné a s vděčností si připomněl dvacet let svého exkluzivního partnerství s labelem Erato (Warner Classics). V odborných kruzích je Gautier Capuçon považován za ambasadora violoncella 21. století.

Virtuózní sólista hraje více než dvacet let na nástroj z roku 1701, který pochází z dílny benátského mistra Mattea Goffrillera. Violoncello pojmenoval „l´Ambassadeur“. „Je to fenomenální nástroj. Cítím, že nemá limity…. Každý den mne inspiruje k tomu, abych na něm hledal nový zvuk, nové barvy. To nikdy neskončí. Je to můj skvělý společník,“ vyjádřil se před čtyřmi lety pro časopis Strings.

 

305

 

Pro interpretaci soudobé hudby ovšem také někdy používá moderní nástroj. I když se v rámci historie MHF Pražské jaro stal Capuçon až nyní debutantem festivalu, posluchači v Praze mohli ocenit jeho vystoupení v minulých letech například s Českou filharmonií. V sezoně 2016/2017 přednesl ve Dvořákově síni Rudolfina Violoncellový koncert č. 1 a moll, op. 33 Camilla Saint-Saënse, který nastudoval dirigent Stéphane Denève. V sezoně 2017/2018 zahrál s naším prvním tělesem pod taktovkou Semjona Byčkova Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104 Antonína Dvořáka.

Dvořákovu síň považuje violoncellista za krásnou a je fascinován její akustikou a bohatou hudební tradicí. V kulturním centru Pražská křižovatka, bývalém kostele svaté Anny ze 14. století na Starém Městě, které rovněž má svého génia loci, vystoupil Gautier Capuçon rovněž letos poprvé. Před konáním koncertu se vyjádřil, že pro violoncellisty je velká výzva mít v jednom programu tři skladby, z nichž každá má jiné ladění: „Je to taková gymnastika a samozřejmě jsou to tři výjimečná díla.“ Projev hráče bývá brilantní, expresivní i niterně procítěný. Mistrovsky se snoubí s nádhernou hloubkou zvuku jeho nástroje.

 

302

 

Violoncellista Gautier Capuçon otevřel svůj program neplánovaně dle oficiálního programu, nejdříve předehrou z repertoárového rejstříku slavného violoncellisty Pabla Casalse (1876–1973), který v roce 1941 aranžoval tradiční katalánskou píseň The Song of the Birds na protest proti režimu generála Franca. Připomněl i jeho vyjádření k dílu, jehož zvuky odrážejí nostalgii a naději na pokojné zítřky. Půvabnou melodii procítil virtuózně ve velké škále dynamického rozpětí se silnou emocionální hloubkou. Posluchače symbolicky přenesl do atmosféry touhy po míru v sousedních zemích a současně výsostně poukázal na své interpretační devízy, které prostoupily jeho recitál, jenž skvěle gradoval a byl strhující.

Na Suitu pro sólové violoncello č. 1 G dur, BWV 1007 Johanna Sebastiana Bacha navázal attacca, bez přerušení. Barokní dílo, které má skladatelův typický bohatý kontrapunkt a jistou honosnost i průzračnost na pozadí částí Prélude, Allemande, Courante, Sarabande, Menuett I – Menuett II, Gigue, přednesl Gautier Capuçon brilantně, s řadou detailních významových akcentů na malých plochách uvnitř každé části napříč všemi polohami nástroje. Přesně vystihl odlišné, hravé i taneční charakteristiky každé z vět, které obdařil vnitřně procítěnou expresí.

 

308

 

Mimochodem Bachovy violoncellové skladby vyšly tiskem až v první polovině 19. století a jejich prvním interpretem novodobé historie, který je uvedl kompletně a v letech 1936 až 1939 natočil, byl právě Pablo Casals.

Violoncellista Gautier Capuçon svůj recitál provázel odborným i odlehčeně pojatým anglickým komentářem, s diváky se na úvod pozdravil i ve svém rodném jazyce. V Praze uvedl, že repertoár, který zvolil pro svůj úvodní festivalový koncert, hrál už v mládí a až v poslední době se k němu opět rád vrátil.

 

304

 

Následující soudobou skladbu Henriho Dutilleuxe Tři strofy na jméno Sacher, které komponista složil pro sólové violoncello v duchu tradičního proudu francouzské hudby, provedl Gautier Capuçon mistrovsky, se zářným espritem na mimořádně vysoké technické úrovni. Dílo přednesl emotivněji.

Mimochodem, ve své kariéře měl Gautier Capuçon možnost poznat skladatele u příležitosti oslav jeho devadesátých narozenin, kdy hrál Dutilleuxův violoncellový koncert Tout un monde lointain zkomponovaný na objednávku slavného violoncellisty Mstislava Rostropoviče. Právě Rostropovič u příležitosti sedmdesátých narozenin významného švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera, který žil v letech 1906 až 1999, požádal dvanáct proslulých skladatelů o složení skladby pro sólové violoncello na písmena jména Sacher. Všech dvanáct skladeb kolektivního díla eSACHERe provedl v Praze poprvé v roce 2011 violoncellista František Brikcius.

 

301

 

Koncert uzavřel Gautier Capuçon strhující Sonátou pro sólové violoncello h moll, op. 8 Zoltána Kodálye, zkomponovanou v roce 1915 během první světové války a uvedenou ve světové premiéře v roce 1918. Skladbě dodal autor rysy maďarské lidové a romské hudby a inspiroval se i hudbou Johanna Sebastiana Bacha. Využil například v baroku běžnou techniku přeladění strun, takzvanou skordaturu, kvůli dosažení plnějšího harmonického a zvukového bohatství. Dílo patří k nejnáročnějším dílům sólového violoncellového repertoáru, jehož specifikem je Kodályova snaha zachytit zvuk a barvy vybraných orchestrálních nástrojů. Gautier Capuçon rozehrál nástroj fantasticky. S hlubokým ponořením do interpretace vyjádřil s úžasnou virtuozitou styl a záměr skladatele. Nástroj s krásou barev, odstínů, mnoha výrazy v kreativní šíři artikulace frázování gradoval v sonátě do polohy symbolické vrstevnatější orchestrální šíře znění. Před technicky nejnáročnější třetí větou Allegro molto vivace krátce zpřesnil ladění strun a velkým tematickým obloukem v technické brilanci gradoval dílo k jeho vrcholu.

S publikem se rozloučil proslulý violoncellista přídavkem z tvorby svého žáka, violoncellisty a skladatele ze Španělska. Ambre Cello, které složil Javier Martínez Campos, vyniká melancholií, evokuje vůni koření a atmosféru horkých dní. Krásná volba přídavku završila skvěle koncipovanou dramaturgii Capuçonova festivalového debutu, který byl vynikající.

 

307

 

---------

Na recitálech vystupuje Gautier Capuçon i s dalšími významnými osobnostmi, k nimž patří například Martha Argerich, Daniel Barenboim, Lisa Batiashvili, bratr Renaud Capuçon, Jérôme Ducros či smyčcová kvarteta Artemis a Ébène.

Zván je pravidelně ke koncertům s renomovanými dirigenty, z nichž hrál například po boku Alaina Altinoglua, Semjona Byčkova, Gustava Dudamela, Charlese Dutoita, Christopha Eschenbacha, Andrise Nelsonse či Michaela Tilsona Thomase. Z orchestrů stanul na pódiu i s Berlínskými filharmoniky, Vídeňskými filharmoniky, Českou filharmonií, Francouzským národním orchestrem, Losangeleskou filharmonií, Orchestrem lipského Gewandhausu či se Sanfranciskou filharmonií.

V roce 2014 založil Gautier Capuçon při Nadaci Louise Vuittona „Classe d’Excellence de Violoncelle“ v Paříži pro talentované hudebníky. V době pandemie inicioval ve Francii projekt klasické hudby se studenty a tanečníky realizovaný v různých městech a letos založil svou nadaci.

Kdo si nemohl naplánovat návštěvu koncertů Gautiera Capuçona v Praze ani závěrečného koncertu festivalu Pražské jaro s Vídeňskými filharmoniky řízenými Andrisem Nelsonsem, může 16. června zdarma navštívit Letní noční koncert Vídeňských filharmoniků, na kterém světoznámý violoncellista bude hrát po boku orchestru pod taktovkou Nelsonse v zahradách zámku Schönbrunn.

 

306

 

Foto: Pražské jaro / Petra Hajská

Markéta Jůzová

Hudební a divadelní publicistka, překladatelka

Germanistka, muzikoložka a teatroložka se stážemi na Univerzitě ve Vídni a v Sudetoněmeckém hudebním institutu v Regensburgu, kde vědecky působila a byla moderátorkou, se více než dvacet let věnuje publicistické činnosti. Rozhovory s významnými osobnostmi různých profesí a národností i kritiky, komentáře, recenze, reportáže a studie zveřejňuje v českém a zahraničním tisku. Z pozice asistentky režie spolupracovala s Jiřím Menzelem na inscenacích her W. Shakespeara Sen noci svatojánské a Veselé paničky windsorské před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, u druhé produkce byla i hudební dramaturgyní. Připravovala katalogy pro MHF Petra Dvorského a byla tiskovou mluvčí festivalu. Pro Národní divadlo v Praze edičně zpracovala česko–anglickou programovou brožuru ke světové premiéře dramatu G. Whytea Golem 13. Je autorkou řady koncertních programů a několika pořadů pro ČRo Vltava. Zajímá se o multikulturní a česko–rakouské vztahy. Hraje na flétnu a klavír. Má ráda cestování, horské túry a kondiční plavání. Účastní se environmentálních projektů Nadace monackého prince Alberta II. Publikuje své fotografie.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.