„Ivanovićova znalost pardubického orchestru a cit pro výběr skladeb a jejich ztvárnění přispěly velkou měrou k sukcesu úterního koncertu.“

„Kooperace i vzájemná prolnutí jsou v případě členů Bohemia Saxophone Quartetu propracovány do detailu.“

„Dvě skladby byly odehrány za osobní přítomnosti autorů, do Pardubic přijeli Lukáš Hurník i Eduard Douša.“

Komorní filharmonie Pardubice pro svůj mimořádný koncert, připravený na úterý 10. května v Sukově síni Domu hudby, sáhla do netradičního repertoáru, nahlížíme-li program večera optikou její běžné dramaturgie. K provedení novodobých skladeb, vzniklých vesměs ve 20. století, přizvala Bohemia Saxophone Quartet a dirigenta Marka Ivanoviće. Ohlášená díla pěti autorů slibovala už předem zajímavý hudební zážitek, hosté na pódiu pak jeho nespornou kvalitu. Posluchačům se dostalo obojího, škoda jen, že si jich nenašlo do hlediště cestu více.

V Pardubicích nebývá obvyklé, že se podaří naplnit kapacitu zdejšího koncertního sálu toliko z jedné třetiny. Ti, co se snad pouze zalekli „moderny“, mohou litovat. I když příčinou nízké návštěvy budou spíše důvody ekonomické. Různých koncertů se v posledních dnech a týdnech konalo ve městě poměrně velké množství a lidé zkrátka začínají šetřit. Tyhle úvahy je třeba zmínit, předmětem následujících řádků ale nebudou.

Začněme osobou dirigenta. Marko Ivanović je v Pardubicích vždy srdečně vítán, vždyť pět let působil – a velmi úspěšně – na pozici šéfdirigenta Komorní filharmonie. Byl to právě on, kdo se nebál rozšiřovat ustálené obzory a koncepce. V paměti zůstává například večer pro abonenty věnovaný výhradně minimalismu. Před deseti lety dramaturgicky odvážný krok, který mnozí přijímali i s rozpaky, dnes by něco podobného už málokoho překvapilo. Marko Ivanović se navíc stal jedním z největších odborníků v oboru a v interpretaci hudby 20. století bychom našli v Česku jen několik málo postav, které jsou schopny předávat její poselství s takovým nadšením. Ivanovićova znalost pardubického orchestru a cit pro výběr skladeb a jejich ztvárnění přispěly velkou měrou k sukcesu úterního koncertu.

Ten byl otevřen Suitou pro komorní orchestr od Ervína Schulhoffa z roku 1921, respektive čtyřmi částmi z ní (Ragtime, Valse Boston, Tango a Jazz). Nápaditost skladby musela ve své době publikum šokovat, při berlínském provedení dokonce vzbudila pískot (což údajně bylo podle Karla Ančerla autorovým záměrem v zájmu zviditelnění), dnes nás však už nepřekvapí. Naopak, kvitovat lze kompoziční lehkost, kterou zvýrazňuje netradiční obsazení. Smyčcové kvarteto doplňují kontrabas, harfa, dechy a čtyři(!) hráči na bicí nástroje. Rafinovanost se časem vytratila, působivost však zůstává. A dirigent si ji evidentně „vymazlil“ k dokonalosti.

Netradiční a velmi invenční jsou i Variace na téma Franka Zappy pro sopránový saxofon, barytonový saxofon a orchestr Lukáše Hurníka. Téma převzal autor ze skladby Lumpy Gravy a rozvíjí je vskutku originálně, i když zachovává klasickou formu. Stejně jako předchozí, rovněž tato skladba zůstává posluchačsky vstřícná. A využití kombinace obou sólových saxofonů je úžasné, zvláště v okamžicích splývání obou nástrojů. Pavel Fiedler (sopránový saxofon) a Kateřina Pavlíková (barytonový saxofon) byli tedy prvními vystupujícími hosty a jejich přibližně patnáctiminutová ekvilibristika perfektně nabudila publikum k očekávání, co se bude dít po přestávce.

Sólo pro Bohemia Saxophone Quartet přišlo v podobě dvou kousků Michaela Nymana (Galton z Facing Goya for Saxophone Quartet a Song for Tony No. 1), kompozic stvořených výsostně pro dané nástroje. Publiku se spolu s výše jmenovanými představili další dva členové kvarteta – David Marišler (altový saxofon) a Pavel Škrna (tenorový saxofon). Nymanova muzika má ve všech svých formách nezaměnitelnou podobu a je jen na interpretech, jak ji dokáží vytvarovat k dokonalému a za všech okolností příjemnému zvuku. Kooperace i vzájemná prolnutí jsou v případě členů Bohemia Saxophone Quartetu propracovány do detailu. Posluchačská lahůdka byla i přes relativně malou plochu akceptována bouřlivým potleskem.

Rozpoznatelnost je charakteristická i pro spirituály. Americký autor Morton Gould instrumentoval některé z nich v roce 1959 pro skladbu Spirituals for Strings a ve středu zazněly v Pardubicích vybrané čtyři. I s nimi si Marko Ivanović příslušně pohrál, aby vynikla jedinečnost tohoto druhu muziky, založené na duchovním rozměru, hloubce, ale zároveň jednoduchosti dané zapamatovatelnou melodikou. Z tváří členů orchestru bylo patrné, jak dobře se jim hraje. A mnozí posluchači jako by se zapomněli, neboť tleskali nadšením i mezi jednotlivými částmi skladby.

Vrcholem večera se ovšem stalo provedení Koncertu pro saxofonové kvarteto a orchestr, který Eduard Douša zkomponoval v první polovině devadesátých let minulého století přímo pro Bohemia Saxophone Quartet. Jde o dílo strhující a umně konfrontující a zároveň spojující prvky „vážné“ a populární hudby. Výsledný celek vyniká sdělností a zvláštní přitažlivostí, danou právě oním propojením zdánlivě nesourodého. Marko Ivanović se opět chopil taktovky energicky a nekompromisně. Záleželo jen na interpretech – a všichni tomu dali potřebné maximum. Komorní filharmonie je ve skvělé formě a je jen dobře, že čas od času zavítá do sfér pro ni netypických. Každá zkušenost ještě více vybrušuje profesionalitu.

Příjemnou pak byla skutečnost, že dvě skladby byly odehrány za osobní přítomnosti autorů. Do Pardubic přijeli Lukáš Hurník i Eduard Douša. Oba neskrývali radost a možná též kapku dojetí.

Foto: Komorní filharmonie Pardubice