„Orchestr i sbor zněly kompaktně a dobře se doplňovaly, když se proplétaly jejich hlasy z obou stran před oltářem.“

„Publikum mělo možnost v tomto partu slyšet legendárního kontratenoristu Andrease Scholla, který byl největším magnetem večera.“

„Závěrečný koncert Velikonočního festivalu měl obrovský ohlas a vládla euforická nálada z krásné barokní hudby.“

Velikonoční festival byl maratonem devíti koncertů, které se odehrávaly v pěti brněnských chrámech. Návštěvnost ukazovala, že tento druh hudby se těší stále stoupajícímu trendu obliby. Poslední koncert, který se konal v neděli 24. dubna v kostele sv. Janů „U Minoritů“, byl beznadějně vyprodaný a na lístky na stání čekala před kostelem fronta. Program byl totiž velmi lákavý. V provedení brněnského barokního souboru Czech Ensemble Baroque byl připraven program ze skladeb skladatelů Antonia Vivaldiho a Johanna Sebastiana Bacha.

Život a tvorba Antonia Vivaldiho patří do první poloviny 18. století a jeho působištěm byly Benátky. Jeho skladby byly především určeny pro benátský sirotčinec Ospedale della Pietà, který vzdělával v hudbě dívky. Přesto uvedené žalmy obsahují sóla mužských hlasů.

Jako první zazněl Beatus vir pro sólisty, dva sbory a dva orchestry, který je složen z devíti částí, které jsou prokládané sborovými vstupy. Poslední část Gloria Patri je mnohovrstevnatá fuga, která přinesla euforii. Žalm Dixit Dominus má deset částí, krátkých a úderných, z nichž devátá Gloria Patri oslavuje Otce, Syna i Ducha Svatého fugou s ostinátním doprovodem, aby na závěr, v části Sicut erat in principio, ohromila opulentností zvuku a svěžím rytmem. Tato část byla použita jako přídavek, který publikum přijalo s nadšením a vděčností.

Provedení ze strany Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta Romana Válka bylo v intencích Vivaldiho dvěma sbory a dvěma orchestry, které zcela zaplnily prostor před oltářem. Celé obsazení orchestru i sboru vyplnil soubor vlastními silami, jen si přizval několik nových jmen, jako byla sopranistka Zuzana Badárová, tenorista Vincenc Ignác Novotný a basista Martin Vacula. Všichni prokázali erudovanost a jejich interpretační schopnosti výborně doplnily ostatní, už osvědčené členy souboru. Zářily zejména sóla sopranistek Romany Kružíkové a Pavly Radostové, jejichž hlasy se dobře barevně pojily a svými koloraturami prozářily prostor chrámu. Jiří Miroslav Procházka dobře prosazoval svůj sonorní baryton a podporoval ho v barvě basista Martin Vacula, který dal souzvuku basový základ. Tenorista Vincenc Ignác Novotný překvapil zejména plnou barvou hlasu a pregnantní dikcí, díky níž dal do provedení výraz a napětí.

Orchestr i sbor zněly kompaktně a dobře se doplňovaly, když se proplétaly jejich hlasy z obou stran před oltářem. Stejně tak se dělo i v orchestru, jehož složky si odpovídaly z obou stran, a vznikla tak mnohovrstevnatá struktura, zejména v částech fugatových, kdy se oba sbory proplétají a vrcholí tím skladba. Vivaldiho hudba tak oslovuje i současného posluchače svojí mnohotvárností a logičností a schopností navodit exaltické vzrušení z provozování krásné hudby.

Mezi dvěma skladbami Vivaldiho byl uvedena duchovní kantáta Johanna Sebastiana Bacha s názvem Ich habe genug, BWV 82, která vznikla u příležitosti svátku Očišťování Panny Marie a jejíž sólo bylo nejprve určeno pro bas, až později ho Bach přepracoval a nahradil sopránem. V provedení mělo možnost publikum v tomto partu slyšet už legendárního kontratenoristu Andrease Scholla, který byl největším magnetem večera. Zajímavé bylo, že se tato hvězda zapojila i do sborového zpívání obou Vivaldiho žalmů. Bachova kantáta však byla jeho hvězdné číslo a nutno přiznat, že zcela naplnil pověst, která se k jeho jménu váže. Jeho hlas se měkce a sladce s flétnovým témbrem nesl prostorem a skvěle korespondoval s hobojem, se kterým vedl dialog. Na nástroj, který se objevil ve skladbě postupně ve dvou podobách – v klasické sopránové a ve větším, altovém provedení jako oboe da caccia, lovecký hoboj – hrála obdivuhodně Petra Karpíšková.

Pětivětá skladba je složena ze tří árií, proložených dvěma recitativy. Andreas Scholl je naplnil nejen sladkým hlasem, ale i vroucím výrazem a skvělou dikcí. Radostnost kantáty spočívá v představě, že smrt je vysvobozením z trápení, které má člověk na této zemi, a proto se na ni těší a těší se i na setkání s Ježíšem. Radostnost čišela nejen z projevu pěvce, ale i z podání orchestru.

Závěrečný koncert Velikonočního festivalu měl obrovský ohlas a vládla euforická nálada z krásné barokní hudby, kterou připravil Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta Romana Válka a sbormistryně Terezy Válkové. Jejich svěží a nápadité produkce zajišťují, že se Brno profiluje jako centrum renesance barokní hudby.

*******

Foto: Petr Francán