neděle, 16 prosinec 2018 07:40

Hudba napříč Evropou v Ostravě

Autor:

„Ostrava měla možnost seznámit se s jedním z nejvýznamnějších ruských dirigentů současnosti.“

„Janáčkova filharmonie Ostrava svým čtvrtečním vystoupením opět potvrdila vysokou uměleckou úroveň.“

„Sinajskij je znám svým vysoce erudovaným a poučeným přístupem k nácviku skladeb.“

 

4719794022536243746621196474509769603284992o

 

Hudba napříč Evropou je jedním z koncertů, který ve svátečním adventním času nabídla Janáčkova filharmonie Ostrava. Čtyři mořské mezihry z opery Peter Grimes op. 33a skladatele Benjamina Brittena, Violoncellový koncert č. 1 Es dur op. 107 Dmitrije Šostakoviče a Symfonii d moll Césara Francka nastudovali ostravští filharmonici s Vasilijem Sinajským, jenž patří ke špičce současné ruské dirigentské školy, a s mladým nadějným německým violoncellistou, Julianem Steckelem.

Operu Peter Grimes dokončil a uvedl Benjamin Britten roku 1945 na podnět Sergeje Kusevického. Opera má celkem tři jednání a na úvod každého z nich autor zkomponoval mezihru. Děj se odehrává v malém přímořském městečku, proto se každá z meziher jiným způsobem snaží navodit představu nevypočitatelného vodního živlu a lidského života, který je s ním spjatý. Mezihry této opery se nakonec dostaly samostatně na pódium jako koncertní symfonické dílo a takto zazněly i ve čtvrtek v Ostravě.

Dmitrije Šostakoviče pojilo s Brittenem životní přátelství, které spolehlivě překonávalo meze železné opony. Data úmrtí obou skladatelů jsou dokonce velmi podobná, Britten odešel pouhý rok po sovětském kolegovi. K osobnímu setkání a seznámení obou skladatelů došlo při britské premiéře Šostakovičova Violoncellového koncertu č. 1. Dramaturgická souvislost děl obou skladatelů je tedy v programu Hudby napříč Evropou Janáčkovy filharmonie více než zřejmá.  

 

janackova-filharmonie201711galerie-980

 

Po přestávce zazněla Symfonie d moll Césara Francka. Jedná se o jedinou symfonii skladatele, což ve francouzském kulturním okruhu 19. století nebylo vlastně příliš překvapivé. Žánr symfonie byl doménou především německé oblasti, jinde nenašel takovou odezvu, přestože byl uznáván v různé míře všude. Franckova symfonie byla sice akademickým nápadem stárnoucího profesora pařížské konzervatoře, přesto jí skladatel dokázal propůjčit francouzskou lehkost, důvtip a líbivost, která dílu zajišťuje místo na koncertních pódiích již více než sto let. V rámci dramaturgie ostravského koncertu skladba nabídla potřebný protipól vůči citově vypjatým dílům Brittena a Šostakoviče. Přinesla klasickou rovnováhu racionálního a emocionálního přístupu, který je typický pro francouzskou kompozici. Přesto je třeba dodat, že ostravské obecenstvo přece jen lépe reagovalo na první část koncertu.

Ostrava měla jedinečnou možnost seznámit se s jedním z nejvýznamnějších ruských dirigentů současnosti, Vasilijem Sinajskijm. V jeho profesním životopise bychom našli například post šéfdirigenta a hudebního ředitele Velkého divadla v Moskvě, či Moskevské filharmonie, je rovněž zasloužilým dirigentem BBC Philharmonic Orchestra. V současné době je uznávaným pedagogem konzervatoře v Petrohradě. Sinajskij je znám svým vysoce erudovaným a poučeným přístupem k nácviku skladeb. Zná roli detailů, které umocní emocionální účinek a vyznění velkých hudebních forem a zná interpretační tradici jednotlivých národních okruhů. To vše bylo více než patrné v průběhu celého večera, přestože koncert začal poněkud překvapivě a možná překotně. Do zvuků stále ještě konverzujícího publika nastoupilo pianissimo orchestru v Brittenově Svítání ze Čtyř mořských meziher. Podmanivá Brittenova hudba, stejně jako jasný interpretační záměr, si ovšem rychle získaly pozornost posluchačů a v poslední části skladatelovy hudby, Bouři, uvolnily energii a vášeň, jakou bylo potřeba k navození sugestivní atmosféry přírodního živlu. Sinajskij je bezesporu silná umělecká osobnost, přesto na sebe neupoutává zbytečně pozornost, ponechává ji cudně na tělesu a sólistovi. Jeho dirigentské gesto je zdánlivě úsporné, ve vypjatých, náročných pasážích je ovšem velmi energické a nekompromisní.

 

107-09-Jaro-1

 

Julian Steckel patří ve svém oboru k největším talentům současnosti. Stěží bychom zde mohli vypočítat všechny ceny, které získal v mezinárodních soutěžích. Přesto za všechny jmenujme alespoň Grand Prix Rostropovich v Paříži a Grand Prix Feuermann v Berlíně. Podobně dlouhý by byl seznam jeho spolupráce s předními orchestry a dirigenty. Toto své renomé potvrdil i svým ostravským vystoupením. Steckel dokáže na pódium přinést nejen technickou samozřejmost, ale i interpretační nadhled, promyšlený přístup a potřebné hráčské charisma. Svým podáním Šostakovičova prvního violoncellového koncertu si ostravské publikum podmanil od prvních tónů. Na konci ocenilo jeho výkon ovacemi vestoje, načež bylo odměněno přídavkem, virtuózně provedeným Pochodem pro violoncello sólo Sergeje Prokofjeva. Jak se později po přestávce ukázalo, malá část publika přišla jen na Steckelův výstup, což můžeme vnímat jako poctu hře nadějného mladého umělce, ale také jako svého druhu netakt vůči umění ostravské filharmonie, která u nás patří k těm nejrenomovanějším. A to právem.

 

dum-kultury-mesta-ostravy-1-1

 

Janáčkova filharmonie Ostrava svým čtvrtečním vystoupením opět potvrdila vysokou uměleckou úroveň, kterou dokáže svým posluchačům nabídnout. Tuto úroveň neustále navyšuje spoluprací s věhlasnými jmény světových dirigentů a sólistů. A jeden z výsledků takové spolupráce mělo ostravské publikum možnost slyšet v Hudbě napříč Evropou. Je třeba podotknout, že se jedná o výsledky velmi šťastné.

Jaroslav Pszczolka

Absolvent hudební vědy na Univerzitě Palackého v Olomouci, pedagog Janáčkovy konzervatoře Ostrava, vyučuje dějiny hudby, kulturní dějiny a historicko-estetický seminář.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.