„Daniel Matejča zahrál Sonátu pro sólové housle č. 1 g moll, op. 27 Eugèna Ysaÿe s naprostou pokorou, zaníceností a schopností vtáhnout posluchače do hry.“

„Hra Tria Incendio je přes věk interpretů vyzrálá a současně ozdobená mladistvým nadšením.“

„Prokofjevova Sonáta a moll č. 3, op. 28 byla stvrzením Zukalova klavírního umu – výborné techniky, smyslu pro přehlednou výstavbu, rytmickou přesnost.“

Na koncertě Českého spolku pro komorní hudbu se v úterý 11. ledna představili mladí hudebníci, kteří si již na prahu kariéry vydobyli skvělé jméno. Vesměs jsou laureáty významných soutěží a jejich jména jsou zárukou kvalitních výkonů. V Sukově síni Rudolfina vystoupili houslista Daniel Matejča, Trio Incendio a klavírista Matouš Zukal.

Nejmladší z nich, šestnáctiletý Daniel Matejča, hraje na housle od čtyř let. Je vítězem mnoha národních i mezinárodních soutěží: jen v posledních dvou letech – absolutní vítěz Kocianovy mezinárodní houslové soutěže, vítěz Telemannovy soutěže v Poznani a Jugend musiziert v Halle, druhé místo ve finále Concertina Praga. Před necelým měsícem se stal vítězem televizní show mladých talentů klasické hudby Virtuosos V4+. Od dětství se mu pedagogicky věnuje Ivan Štraus, u kterého v současnosti studuje na HAMU. Zároveň dojíždí na hudební akademii v italské Imole.

Daniel Matejča je typem interpreta, který na pódiu působí jistě, sebevědomě, ale ne s pyšnou přezíravostí. Naopak, být v šestnácti letech nadán takovým charismatem a darem získat si obecenstvo je počinek, který se v blízké budoucnosti rozhodně zúročí, navíc je-li jeho součástí i muzikalita a skvělá technika. V Sukově síni zahrál Sonátu pro sólové housle č. 1 g moll, op. 27 Eugèna Ysaÿe s pokorou, zaníceností a schopností vtáhnout posluchače do hry. Ysaÿovy houslové sonáty vynikají navzdory vysokým technickým požadavkům zpěvnou melodičností, virtuózní fráze využívají veškerý potenciál nástroje a hráčovu techniku. To upomíná na jiného mága houslové hry – Paganiniho. Sonáta č. 1 g moll byla inspirována koncertem maďarského virtuosa Josepha Szigetiho, kde zazněly Bachovy Sonáty a partity. Druhá věta Ysaÿovy sonáty Fugato je poctou Bachovi, zatímco Finale je připomínkou Paganiniho obratnosti. Daniel Matejča oběma polohám vyhověl technicky i stylově a svou hrou dokázal vyvolat mrazení v zádech.

Renomé již získali i další mladí hudebníci – houslista Filip Zaykov, violoncellista Vilém Petras a klavíristka Karolína Františová – kteří v roce 2016 poprvé společně vystoupili jako Trio Incendio. I oni jsou držiteli mnoha nejvyšších soutěžních ocenění, na večeru v Sukově síni se především připomnělo jejich první místo v soutěži Nadace Bohuslava Martinů v roce 2018. Je třeba zmínit, že toto trio je zváno do prestižních evropských koncertních síní v Berlíně či v Londýně. Jejich hra je přes věk interpretů vyzrálá a současně ozdobená mladistvým nadšením.

Pro své vystoupení zvolili Klavírní trio č. 3 C dur, H 332 Bohuslava Martinů, skladbu, kterou dokonale znají a s níž jsou srostlí. Ani tentokrát nezklamali! Měkký zvuk se zřetelně artikulovanými tóny, jehož krásou je Trio Incendio pověstné, souhra propracovaná, vzájemná komunikace vzorná. Již v první větě Allegro moderato upoutaly svou znělostí housle Filipa Zaykova. Jak po koncertě ozřejmil houslista, model se jmenuje NewStrad a byl vyvinut doktorem Friedrichem Blutnerem. Housle postavili houslaři König & Betcher. Oproti klasickým houslím mají vlepenou tenkou karbonovou vrstvu na spodní desce a karbonovou duši. Dlužno dodat, že v Sukově síni zněly velmi pěkně. Své si ovšem „řekly“ i další dva nástroje a v jejich souhře se potvrdila síla tohoto tria – všichni tři umějí zahrát tak vyostřeně, vášnivě, jakoby na hraně, a pak zase přejít do klidné líbeznosti, jak předvedli v druhé větě Andante. V závěrečném Allegru se potvrdil jejich cit pro souhru, závěr vyzněl jako plynutí řeky. Přiznávám, že jsem dosud nikdy neslyšela od tohoto tria matný výkon a úterní vystoupení jejich úroveň opět potvrdilo.

Druhá polovina večera patřila letošnímu absolventovi bakalářského studia na HAMU, v třídě Iva Kahánka, Matouši Zukalovi. Ten na sebe upozornil již během studia na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy u Jitky Němcové, rovněž on sbíral soutěžní ceny. V roce 2019 zvítězil v soutěži Nadace Bohuslava Martinů a vloni obsadil druhé místo v Mezinárodní hudební soutěži Pražského jara. V rámci mistrovských kurzů konzultuje u osobností, jako jsou András Schiff, Lukáš Vondráček, Jiří Hlinka, Leif Ove Andsnes a další.

Matouš Zukal se na úterním koncertě představil jako interpret skladeb tří autorů – Wolfganga Amadea Mozarta, Clauda Debussyho a Sergeje Prokofjeva. Během Mozartovy sonáty se posluchači dočkali překvapení: v Zukalově podání ani jediný takt nenudil, nebyl plochý, povrchní, vnějškový. Předvedl zajímavé kontrasty, pohrávání si s tématy, z nichž každé ozvláštňoval jiným přístupem – stiskem, důrazy, dynamikou. Mazlil se s detaily – hrály mu i pauzy, což jsem si nikdy při poslechu Mozarta neuvědomila – a pochopitelně nechyběla vyspělá technika, to vše stvořilo velmi zajímavého Mozarta. Vyzdvihnout si zaslouží druhá věta Andante con espressione, zahraná zrale, se silným prožitkem, který otevřel srdce posluchačů, a s širokou škálou emocí – od náznaků smutku po laškovnost v závěru věty.

Uznání patří i provedení výběru z II. knihy Preludií Clauda Debussyho. Klavírista doslova kouzlil s klávesami, byl pozorný ke každému tónu, předestřel celou škálu úhozů, kterými dosáhl zvuku, jaký si představoval. Ve Vinné bráně zaujala jeho až neodbytně pravidelná levá ruka s lehce se vznášející pravou rukou, po projasněném Vřesovišti nastoupil excentrický Generál Lavine, kterého Matouš Zukal obdařil různými typy úhozů – od přísně vojenských až po rozverné – a dynamickými kontrasty. V Rusalce stvořil křehký přelud víly a současně tušené drama, jeho Pocta panu Pickwickovi zněla vznešeně až robustně a během staroegyptské Kanopy, v níž se ukládají orgány mrtvých, bylo až zatěžko dýchat, aby nebylo porušeno tenoučké předivo tónů. Vyvrcholením byl virtuózní Ohňostroj, v němž vzepjaté pasáže střídala zklidnění s propracovanými detaily a jemnou dynamikou. Závěrečná Prokofjevova Sonáta a moll č. 3, op. 28 byla stvrzením Zukalova klavírního umu – výborné techniky, smyslu pro přehlednou výstavbu, rytmickou přesnost. A také jemných fines – to když do pedálem přidrženého tónu začne hrát nové téma.

Je opravdu radost slyšet tak kvalitní výkony od mladých interpretů. V nejbližší době se můžeme znovu setkat s Triem Incendio na koncertě ve středu 19. ledna v kostele sv. Vavřince a s Matoušem Zukalem na jeho bakalářském absolventském koncertě ve středu 9. března v Galerii HAMU.

Foto: Ilustrační – archiv Tria Incendio, Kinský Art Media, archiv KlasikyPlus, Pixabay