pátek, 31 prosinec 2021 19:00

Hudba k ohňostroji, ohňostroj hudby

Autor:

„Václav Luks připravil Händelův Ohňostroj jako pravý ohňostroj hudby, plný směřování vpřed, elegance, výbušnosti a potěšení z detailů a korunovaný temně tupými údery tympánů a měkce průraznými, neagresivními tóny tří clarin.“

„Sólisté, vesměs zahraniční hudebníci, byli uvolnění, suverénní, nad smyčcovou sekcí, když bylo třeba, dominovali neokázale.“

„Koncert byl záměrně naplněn jen slavnostnějším typem hudby, vědomě byl proto méně kontrastní.“

 

211230C1704Kralovskyohnostrojwebres16cPetraHajska

 

Collegium 1704 koncertovalo předposlední den roku netradičně bez svého sboru. Program v Rudolfinu byl ryze instrumentální a velmi jednolitý. Směřoval v jednom stylu a v jednom tahu k vrcholu, k Händelově Hudbě ke královskému ohňostroji. Tak, aby se tento večer už mohl stát předzvěstí silvestrovských oslav, když letos 31. prosinec patřil v Rudolfinu někomu jinému.

Na pódiu byly při provedení Händelovy oblíbené a proslulé partitury bezmála čtyři desítky hudebníků. Radostné, strhující, nicméně nepřeháněné tempo bylo základem skutečného muzicírování, slyšitelného i viditelného. Skladba měla v ideálních poměrech parametry obřadnosti, tanečnosti a slavnostního lesku, nic z toho však nebylo vyhrocené k okázalosti. Václav Luks připravil Händelův Ohňostroj jako pravý ohňostroj hudby, plný směřování vpřed, elegance, výbušnosti a potěšení z detailů a korunovaný temně tupými údery tympánů a měkce průraznými, neagresivními tóny tří clarin. Ani relativně velké obsazení s početnými smyčci, hoboji, lesními rohy a trubkami neznamenalo, že by zvuk v sále byl příliš velký. Koncert měl – i při nezastírané okázalosti hudby a pochopitelném opájení se krásou tónů a rytmů – příjemně komorní charakter, z pódia vyzařovala především pohoda.

 

211230C1704Kralovskyohnostrojwebres12cPetraHajska

 

Od Händela zaznělo předtím Concerto a due cori, koncert pro dva orchestry, odkazující některými motivy a postupy k dřívějším skladatelovým dílům, zejména oratoriím Ester a Mesiáš. Vyznívalo proto co do instrumentace a sazby typicky „händelovsky“, v některých místech dokonce přímo jako důvěrně známá hudba. Zvýrazněny byly na pódiu, rozděleném na levou a pravou polovinu, jako koncertantní nástroje hoboje a lesní rohy. Ty se ostatně výrazně uplatnily, ať už společně, nebo zvlášť, i tehdy, když bylo dvakrát na programu concerto grosso z pera Francesca Barsantiho a v úvodu Sinfonia in C Antonia Caldary. Sólisté – vesměs zahraniční hudebníci – byli uvolnění, suverénní, nad smyčcovou sekcí, když bylo třeba, dominovali neokázale.

 

211230C1704Kralovskyohnostrojwebres52cPetraHajska

 

Caldara působil v okruhu vídeňského císařského dvora, Barsanti v Londýně a Edinburku. Oba byli Händelovými současníky. Předsilvestrovský koncert Václava Lukse a jeho Collegia 1704 byl záměrně naplněn jen slavnostnějším typem hudby, vědomě byl proto méně kontrastní, než by zřejmě byl v jinou roční dobu. I v takovém sjednocujícím výrazu mohl však soustředěný posluchač ke svému potěšení najít mnoho zajímavých nuancí a rozličných řešení.

 

211230C1704Kralovskyohnostrojwebres23cPetraHajska

 

Muzikolog Václav Kapsa poskytl v tištěném programu řadu zajímavých souvislostí. Například i o tom, jak Händel toužil po zvuku smyčců, ale musel se alespoň pro první uvedení, pro premiéru, podvolit přání krále a nechat při té příležitosti znít jen dechy a bicí. Šlo o oslavy Cášského míru v roce 1748. Bylo by někdy zajímavé slyšet Hudbu k ohňostroji v této původní podobě, to znamená v opravdu velkém obsazení dechových nástrojů… a klidně i v plenéru. Podnět pro některý z velkých letních festivalů.

 

211230C1704Kralovskyohnostrojwebres13cPetraHajska

 

Foto: Petra Hajská

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.