„Jejich interpretace šesté věty Pastorale zcela okouzlila posluchače.“

„Tak, jak to zazpívala Marie Svobodová, tak se má zpívat baroko!“

„Na pódium nastoupil Kühnův dětský sbor se sbormistryní Eliškou Hrubou Toperczerovou, aby doprovodil Marii Svobodovou v jedné z nejpopulárnějších vánočních skladeb.“

Václav Hudeček se bál. Bude, či nebude vánoční koncert? Loni kvůli covidu nebyl. Letos byl. Jen program byl jiný. Původně měli přijet St. Florianer Sängerknaben z Rakouska, ale přísný lockdown rakouské vlády je přinutil zůstat doma. Tak snad příští rok. Návštěvníci, kteří zaplnili v úterý 21. prosince Velký sál Žofína do posledního místečka, přesto zažili pravou vánoční náladu díky výtečné dramaturgii, která na poslední chvíli připravila krásné vánoční setkání s díly převážně barokních skladatelů.

Dramaturgie se snaží každoročně na úvod uvést některého méně známého skladatele. Nejinak tomu bylo i letos. Na pořadu byla Pastorela D dur Jana Křtitele Kuchaře, českého skladatele druhé poloviny 18. století, jehož jméno většině hudbymilovného publika nic neřekne. A přitom to byl ve své době známý umělec – varhaník a cembalista, kapelník Stavovského divadla, skladatel a přítel Wolfganga Amadea Mozarta, se kterým dokonce muzicíroval. Jeho doménou byl klasicismus, typickým příkladem může být právě Pastorela D dur. Koncert nezačal zrovna šťastně. Žofín nemá varhany, a tak byl u pravého portálu postaven varhanní portativ. Eva Bublová takřka nepozorovaně vyšla z portálu, sedla za portativ a začala hrát. Část publika vůbec nezaregistrovala, že koncert už začal, a hezkých pár minut pokračoval šum v sále, než přece jen hudba nabyla vrchu a návštěvníci se utišili. Mohli tak obdivovat dokonalou polyfonii i výstavbu skladby. Škoda, že jsme dílo, se kterým se normálně nesetkáme, nemohli slyšet na některých z výtečných varhan, které jsou v Praze k dispozici.

Arcangelo Corelli byl vynikající houslista, který obohatil nejen houslovou literaturu, ale také propracoval způsob intepretace. Jako skladatel má nehynoucí zásluhu, že vypracoval formu concerta grossa. Od něj vlastně název concerto grosso pochází. Obojí nám představil Václav Hudeček a Iva Svobodová Kramperová za doprovodu souboru Barocco sempre giovane v Corelliho Concertu grosso op.6 č. 8 „Fatto per la Notte di Natale“. Concerto má šest vět s rozdílnými tempy i dynamikou, pro oba sólisty to samozřejmě nebylo nejmenší překážkou a jejich interpretace šesté věty Pastorale zcela okouzlila posluchače.

Jestliže Corelliho skladba byla určená k chrámovému provedení, následující skladby byly určeny k provozování v divadle, přesto se do vánočního koncertu perfektně hodily. Skladby Georga Friedricha Händela vždy pohladí na duši, zvlášť v interpretaci Marie Svobodové. Za doprovodu souboru Barocco sempre giovane a varhan (Eva Bublová) přednesla árii Ombra mai fu z opery Xerxes a árii Almireny Lascia ch´io pianga z opery Rinaldo. Obě patří k nejpopulárnějším Händelovým áriím, interpretovaným těmi největšími světovými hvězdami. Není snadné je přednést svým způsobem. Tak, jak to zazpívala Marie Svobodová, tak se má zpívat baroko! Marie Svobodová má jemný, velmi kultivovaný projev, zpívá intonačně bezchybně, její mezzosoprán je vyvážený s krásně oblými tóny. Při svém mládí patří zcela jednoznačně k naším největším pěveckým nadějím.

Barocco sempre giovane, s uměleckým vedoucím Josefem Krečmerem, s varhanami zahráli jeden z prvních concerti grossi – Concerto à quattro in forma di Pastorale per il Santo Natale op.8, č.6 od Giuseppe Torelliho. Také Torelli byl inovátorem concerta grossa, i když zachovával třívětou formu. Barocco sempre giovane hraje barokní hudbu poučeně, interpretačně bezchybně.

Pak se k nim připojila opět Marie Svobodová, aby přednesla árii Caro mio ben od Tommasa Giordaniho. Árie pochází ze slavné sbírky Arie Antiche a byla nesmírně populární v salonech 19. století. Dnes se s ní nesetkáváme často a Marie Svobodová nás svým výkonem přesvědčila, že je to škoda. Nesmírně melodická a dynamicky proměnlivá skladba dává pěvcům ukázat jejich technickou vyspělost.

Na pódium nastoupil Kühnův dětský sbor se svou sbormistryní Eliškou Hrubou Toperczerovou, aby doprovodil Marii Svobodovou v jedné z nejpopulárnějších vánočních skladeb – Panis Angelicus od Césara Francka. Bohužel sbor stál na scéně vzadu, stíněn orchestrem, a tak zněl slabě. Vynahradil si to následně při čtyřech anglických populárních vánočních písních pouze s doprovodem klavíru, kromě jedné zpívaných ovšem s českým textem. Zazněla Let It Snow od Tylera Warda, Happy Xmas od Johna Lennona a Yoko Ono, Polar Express Alana Silvestriho a samozřejmě slavné Jingle Bell Rock Bobby Helmse v angličtině. Na klavír doprovázel Martin Šaroch.

Pak už se Kühňata přesunula na předscénu, nastoupil opět orchestr a varhanice a Velkým sálem zazněla směs českých a moravských koled. Škoda jen, že při závěrečné Narodil se Kristus Pán nenapadlo Elišku Hrubou Toperczerovou se obrátit směrem do hlediště – tak, jak se to dělo v některých minulých vánočních setkáních Svátků hudby. Ač s respirátory, tuto koledu by si návštěvníci jistě rádi s Kühnovým dětským sborem zazpívali.

Vánoční setkání se povedlo. Škoda jen, že tu krásnou atmosféru naprosto zničila otřesná organizace šaten. Neznám žádný jiný sál v Praze, kde by byla organizace šaten tak příšerná. Přitom je také jako jedna z mála povinně placená. Praha 1 by měla po nájemci vyžadovat, aby zajistil služby, ke kterým se zavázal, a neničil tak skvělý dojem, který vytvořili svým vystoupením umělci.

Foto: Radovan Šubín