„Na svůj věk podal mimořádně propracovaný a zvládnutý výkon.“

„Uvedení Eliáše jako jedinečného díla – i samo o sobě, bez ohledu na to, kdo ho zpívá a hraje – je v pražském koncertním životě prvořadou událostí.“

„Nad koncertem visí jen dva otazníky…“

Oratorium Eliáš od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho z velké části stojí na sborových číslech. Český filharmonický sbor Brno se jich na koncertě Pražských symfoniků zhostil ve středu v Obecním domě výborně. Skutečným protagonistou večera byl však mladý pěvec Lukáš Bařák. Titulní úlohu přijal totiž v podstatě jako záskok. Zazpíval ji skvěle. Vzniklou mimořádnou příležitost využil, jak nejlépe mohl. Výrazně a jednoznačně na sebe upozornil.

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK zařadil do koncertní nabídky oratorium Eliáš, mistrovské dílo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho o starozákonním prorokovi, tedy s námětem a poselstvím, kterému v západním světě spočívajícím na základech židovsko-křesťanské kultury v jeho době všichni rozuměli. Jde o dílo z poloviny devatenáctého století, stojící v našem vnímání pomyslně mezi vrcholně barokními duchovními dramatickými i hymnickými biblickými výjevy na jedné straně, zastoupenými Händelovými oratorii, a pozdně romantickými a moderními vokálně-instrumentálními monumenty na straně druhé. Při bližším pohledu stojí mezi Haydnovými pozdně klasicistními oratorními díly a skladbami romantiků počínající druhé poloviny století.

Mendelssohnův Eliáš je jedinečná skladba autora, kterého ve zjednodušení vnímáme pouze přes Houslový koncert, Sen noci svatojánské a Italskou symfonii jako skladatele se svěží invencí a fantazií pohybující se kolem elfů a víl. Zapomenout nicméně nelze na jeho dirigentský zájem o Bachova duchovní díla a na to, že sám zkomponoval řadu skladeb pro evangelické bohoslužby. A také na to, že starozákonní oratorium psal pro premiéru na festivalu v Birminghamu, tedy pro publikum, které takový žánr od Händelových dob milovalo a miluje. A tak je uvedení Eliáše jako jedinečného díla – i samo o sobě, bez ohledu na to, kdo ho zpívá a hraje – v pražském koncertním životě prvořadou událostí.

Třebaže existují také nahrávky s dobovými nástroji, neprezentují ani ony nic hudebně titěrného. Eliáš je dílem naprosto vhodným i pro zcela moderní symfonický orchestr a velký sbor. Pražští symfonikové, podpořeni velkými romantickými varhanami Smetanovy síně, se monumentalitě nebránili. Tím víc v ní vynikla ztišená sóla nebo dějová pozastavení. Děj oratoria nabízí obojí – souboj mezi pohanskými vyznavači boha Baala a těmi, kdo věří a důvěřují Hospodinu, Bohu Izraelitů, také tichou vděčnou radost nad zázračným uzdravením dítěte; čekání na zázračný déšť, odhodlání, zklamání nad marností všeho i oslavné šťastné rozuzlení… Prorok Eliáš je Hospodinovým nástrojem pro potrestání modloslužebníků. V závěru je vzat na ohnivém voze na nebesa.

Titulní postava má během večera hodně zpívání, rozsahem hned za sborem. Devětadvacetiletý basbarytonista Lukáš Bařák, zatím známý z českých divadel jako velký příslib, ale pochopitelně a správně dosud spíše z menších rolí, byl na AMU žákem Ivana Kusnjera a studoval pak ještě ve Vídni. Má příjemně zbarvený a dostatečně velký hlas, který mu umožnil vyjádřit poměrně velké spektrum výrazu. Eliáš je dramatickou postavou, rozmlouvající s Hospodinem a konající zázraky, nicméně postavou s lidským rozměrem ukazujícím různé odstíny víry. Sólista si dokázal poradit s mnoha proměnami a přechody mezi vůdcovstvím a intimitou, s kantilénami i recitativy. Na svůj věk podal mimořádně propracovaný a zvládnutý výkon.

Dalšími sólisty byli ve všech menších rolích lyricky se projevující tenorista Petr Nekoranec, krásně citově zpívající mezzosopranistka Václava Krejčí Housková a německá sopranistka Nicola Proksch, která místy překvapila věcností a méně lahodnými tóny.

Některé pasáže oratoria je možné si představit v duchu romantismu i vzhledem k námětu podané ještě vroucněji, měkčeji a kontemplativněji, v tempu, dikci i výrazu, ale hodně názorně dirigující Petr Altrichter se přiklonil k naléhavějšímu a častěji dramatičtějšímu cítění. Je také legitimní a dalo provedení jednotného ducha, bylo poutavé, velmi emotivní. Český filharmonický sbor Brno připravený Petrem Fialou byl dirigentovi v širokém dynamickém spektru a výrazovém tahu jednoznačnou oporou.

Nad koncertem, který se dnes večer v Obecním domě opakuje, visí jen dva otazníky. Proč byla vypuštěna celá desítka z dvaačtyřiceti hudebních čísel, která dílo tvoří; zejména dlouhé pasáže před koncem, včetně posledního Eliášova ariosa… A proč nebyl sál ve středu ani zdaleka plný.

Foto: Petr Dyrc