„Brittenova opera opět po létech slavila úspěch a potvrdila, že i soudobá opera může být zábavná a publiku přístupná.“

„V českém prostředí si vydobyla celkem sedm nastudování, je tedy nejúspěšnější Brittenovou operou u nás.“

„Janě Tajovské Krajčovičové se podařilo vytvořit velmi povedené a veselé představení, plné přirozených situací a veselých gagů, při zachování základního charakteru opery, tedy karikatury.“

V pátek 26. listopadu se derniérou uzavřela série operních představení Komorní opery Janáčkovy akademie múzických umění s inscenací Albert Herring. Studenti obou fakult a hosté operní dílo Benjamina Brittena provedli na své domovské scéně, v Divadle na Orlí, celkem šestkrát, a to počínaje minulou sobotou.

Komická opera anglického skladatele Benjamina Brittena Albert Herring je vděčná a hravá. Pro studentské divadlo, jakým je Komorní opera JAMU, která hraje v budově Divadla na Orlí, je ideální volbou. Hrála se v roce 1999, to ovšem bylo ještě ve starém Divadle Barka, a nyní se na studentské jeviště opět vrátila. Samozřejmě dnes s jiným inscenačním týmem a jinými zpěváky, a dokonce i do jiného prostředí, mnohem variabilnějšího a modernějšího.

Tříaktovou operu složil Benjamin Britten na libreto Erica Croziera, který ho napsal podle novely francouzského spisovatele Guy de Maupassanta z roku 1888. Premiéru měla v roce 1947 na Glyndebourne Festival Opera. Poté nastoupila pouť po Evropě a i v českém prostředí si vydobyla celkem sedm nastudování, je tedy nejúspěšnější Brittenovou operou u nás. První zastavení měla v Plzni v roce 1959 a Národní divadlo v Praze ji uvedlo v roce 1966, stejně jako Národní – tehdy Státní divadlo v Brně. Většina uvedení byla v českém překladu Evy Bezděkové, stejně jako současná inscenace v Komorní opeře JAMU, která se k ní nyní vrátila po dvaadvaceti letech, a je to tedy v českých zemích provedení už osmé.

Příběh z malého anglického městečka je karikaturou místní společnosti. Každoročně zde bohatá šlechtična Lady Billows (soprán) vyhlašuje májovou královnu ctnosti. Vyhodnocovat uchazeče jí pomáhá její komorná a společnice, Florence Pike (kontraalt), a představitelé místní honorace, starosta Mr. Upfold (tenor), vikář Mr. Gedge (baryton) a superintendent Budd (bas). Ani jedna z probíraných dívek neodpovídá ideálu, a proto uspěje návrh dát cenu chlapci. Albert Herring (tenor) je postpubertální, ve vývoji opožděný syn místní zelinářky (mezzosoprán), která ho drží velmi zkrátka. Jeho vrstevníci jím opovrhují a děti se mu smějí. Je tu jen jeden „normální“ pár, řeznický učeň Sid (baryton) a jeho dívka, pekařka Nancy (mezzosoprán). Na oslavě při předávání ceny nalije z legrace Sid do limonády Albertovi rum a opije ho. To Albertovi uvolní psychiku a chce se konečně emancipovat. Dostal totiž velkou finanční odměnu. Navštíví místní hospodu a pak usne. Hledají ho všichni a myslí už na nejhorší. Albert se ale objeví a řekne všem, že už se šikanovat nenechá, což způsobí ve společnosti pohoršení, ale mladí ho konečně vezmou mezi sebe.

Tato nenáročná hříčka je podložena svěží a posluchačsky nenáročnou hudbou. Pro interprety je to však oříšek, neboť Britten si rovněž vyhrál a dokázal hudbou skvěle charakterizovat i karikovat jednotlivé postavy. Pohodové části kreslí jen pár tóny, dokáže přinést dojemnou melodii, načež využije atonální postupy, imitace, polyfonii, glissanda či rytmickou mnohovrstevnatost, která dává pěvcům náročné úkoly. Výsledkem je barevná a veselá hudba, kolorující půvabnou karikaturu.

Protože jde o veselé divadlo, je to ideální kus pro studentské prostředí. Komorní opera Hudební fakulty JAMU ho uvedla jako příležitost pro absolventské výkony. Režie a celkové vizuální podoby inscenace se ujala Jana Tajovská Krajčovičová, pod pedagogickým vedením doc. Aleny Vaňákové. Podařilo se jí vytvořit velmi povedené a veselé představení, plné přirozených situací a veselých gagů, při zachování základního charakteru opery, tedy karikatury. Režie tak plně vyhovovala jak hudbě, tak předloze, kterou spolu s herci postupně rozvíjela do hravého tvaru. Záměr vkusně a funkčně dotvářela scéna Heleny Heinrichové, j. h., studentky třetího ročníku bakalářského studia ateliéru scénografie Divadelní fakulty JAMU, která byla velmi jednoduchá a základním výrazovým prvkem bylo světlo, měnící emoční charakter jednotlivých scén. To bylo výsledkem práce Barbory Jágrové, j. h., studentky druhého ročníku navazujícího magisterského studia ateliéru světelného designu Divadelní fakulty JAMU. Mobiliář byl minimalistický a rychle mobilní a byl použit spíše náznakově. Scénu doplňovaly kostýmy Lenky Jungwirt, j. h., evokující sice puritánskou Anglii, ale byly vesele barevné a nápadité a zejména šaty dívek byly velmi slušivé. Vzniklo tak vizuálně kompaktně laděné představení, plné půvabu, humoru a dobré hudby a nálady.

Janáčkův akademický orchestr (JAO), který je orchestrem posluchačů Hudební fakulty JAMU, měl rovněž velký díl zodpovědnosti za podobu představení. Uměleckým vedoucím orchestru je MgA. Jakub Klecker, u dirigentského pultu však stanul Ľubomír Zelenák, pod pedagogickým vedením doc. Emila Skotáka. Měl nelehkou práci, skloubit rytmicky překvapivé a polyfonní rytmy s rozvernými hereckými akcemi na scéně, přesto nedošlo k žádnému výkyvu či nepřesnosti. Herecké výkony byly velmi bezprostřední a uvolněné a studenti pod vedením Mgr. Lubomíry Sonkové, Mgr. Ireny Rozsypalové a Mgr. Vladimíry Šmukařové Spurné předváděli vtipné a přirozeně působící kreace, navíc v karikaturním provedení. V posledním představení, derniéře, se uvolňovali i do extempore, která narážela na současný stav (roušky), což působilo velmi mile a případně.

Pěvecké výkony byly rovněž překvapivé a někdy i diskutabilní, přesto v kontextu inscenace byly všechny zcela funkční, neboť sledovaly linii karikatury a půvabného, přirozeného výrazu. Hlavní postavu Alberta Herringa ztvárnil Michal Kuča (pedagog Mgr. MgA. Ivana Mikesková, Ph.D.), který zaujal schopností pojmout roli jako celek a dát jí kompaktní výraz. Jeho tenor je menší co do rozsahu i volumenu, ale dokázal mu dát účelovou plochost a naturalismus, který dal postavě nevyzrálého opilého puberťáka pravdivost. V závěru představení tuto polohu dokázal opustit, když v roli dospěl. Chlapeckost výrazu a bezbrannost mu pomohla si zcela získat publikum.

Lady Billows, postarší šlechtičnu pěstující si image morální autority, ztvárnila Lucie Vaňáčková (pedagog doc. MgA. Zdeněk Šmukař) jako svůj absolventský výkon. Dala jí nadutost a panovačnost a úzký, ostrý až ječivý soprán. Je otázkou, zda je to její skutečný témbr, nebo jestli to byla mistrná karikatura. Její společnicí Florence Pike byla Tereza Horová (pedagog Natalia Romanová-Achaladze), která v této roli také absolvovala. Role je psaná jako kontraalt, pěvkyně má nosný a plný alt, který zpočátku také zatěžovala forzí, která barvě hlasu neprospěla. Upjatost, nadutost, podlézavost a pokrytectví se snoubily s pečlivě propracovanou mimikou, která predikuje úspěchy v komických a charakterních rolích.

Miss Wordsworth, učitelku, zpívala Ilona Laubová (pedagog doc. MgA. Zdeněk Šmukař), která rovněž podávala absolventský výkon. Milý, čistý, poněkud menší soprán a drobný exteriér z ní dělal roztomilou, byť mírně afektovanou postavu. Vikářem Mr. Gedge byl Martin Frýbort, j. h., bývalý student a absolvent JAMU. Vytvořil postavu s nadhledem a příjemným barytonem, i když poněkud omezeného volumenu. Mr. Upfold, starosta, je tenorová role, které se s nadhledem a znělým hlasem zhostil Tadeáš Janošek (pedagog doc. MgA. Zdeněk Šmukař). Superintendent Budd byla role pro Ondřeje Musila, j. h., který s JAMU dlouhodobě spolupracuje. Jeho bas byl příjemný a herecky si roli užíval.

Sidem, mladým řezníkem, který Alberta z legrace mírně opil, byl milý a rozverný František Sliž (pedagog Mgr. MgA. Ivana Mikesková, Ph.D.). Jeho hlasové možnosti jsou velmi omezené, přestože je postava psána pro baryton a postavu pojal spíš jako činoherní či muzikálovou, ale chyběl mu mikrofon. Partnerkou, půvabnou Nancy, pekařkou, byla Bedřiška Ponížilová (pedagog doc. Mgr. art. Helena Kaupová) s malým, byť příjemným mezzosopránem. V roli Mrs. Herring, matky, se představila Alžběta Symerská (pedagog doc. Mgr. art. Helena Kaupová). Zaujala jak přirozeným hereckým projevem, tak hlavně sametovým, otevřeným a znělým altem. Postavy dětí byly hravé a dovádivé. Byť byly jen tři, dokázaly zaplnit v pravou chvíli jeviště. Hlasově ještě nevyzrálé, přesto čisté a hlavně intonačně i rytmicky přesné výkony, zaujaly a překvapily. Adriana Pružincová (pedagog MgA. Zdeněk Plech), Anastasiia Hart (pedagog Natalia Romanová-Achaladze), u které byla ohlášena indispozice, která výsledný dojem nijak nenarušovala, a Rostislav Jatel, j. h., byli skvěle sehrané, roztomile zlobivé trio.

Poslední, páteční akce 26. listopadu byla derniérou, která ukončila řadu šesti představení, která měla v Divadle na Orlí velký ohlas. Brittenova opera opět po létech slavila úspěch a potvrdila, že i soudobá opera může být zábavná a publiku přístupná.

Foto: M. Olbrzymek