„Noční serenádu napsal Mozart pro salcburský karneval, a tak si v ní až neskutečně zahýřil.“

„Marek Pavlica měl letos úspěšný rok. Zvítězil nejen v Luhačovicích, ale získal i první cenu a titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži Concorso Musicale Internazionale Città di Palmanova.“

„Přestože Holst během svého života složil přes dvě stě děl, slávu mu přinesla pouze orchestrální suita Planety.“

Při každých Svátcích hudby, které organizuje Václav Hudeček, se můžeme těšit na koncert, na kterém vystupují mladí umělci. Je to benefit pro špičkové absolventy Hudečkovy Akademie v Luhačovicích, která letos oslavila pětadvacet let a vychovala za tu dobu přes čtyři stovky vynikajících houslistů, kteří jsou dnes uznávanými sólisty nebo koncertními mistry v celé řadě filharmonií. Tradičně se koná v koncertním sále Pražské konzervatoře. Loni koncert zrušila covidová opatření, letos se jej podařilo uskutečnit 23. listopadu pod názvem Můj vzor.

Úvod koncertu obstaral Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře, který je sestaven ze žáků druhého a třetího ročníku konzervatoře. Vede ho rovněž absolvent této konzervatoře, nyní její profesor a zároveň od letošního roku šéfdirigent Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki. Iwasaki vede orchestr od roku 2014, intenzivně s ním pracuje na zkouškách dvakrát týdně, a přestože se mu obsazení logicky mění, dokáže z něj vytvořit jednolité těleso, které hraje až neskutečně přesně a výrazově jednotně. Na zahájení si vybrali Dva valčíky, op. 54, A dur a D dur Antonína Dvořáka. Dvořák psal valčíky víceméně na společenský podnět původně pro klavír, údajně měly být napsány k třicátému výročí založení Národní besedy. Pak se jaksi nehodily k uvedení na plesu, a tak je Dvořák předělal, zjednodušil a vydal tiskem. Měly úspěch, takže jím byly dodatečně instrumentovány pro smyčcový kvartet. Tuto instrumentaci nám zahrál i Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře. Je vždycky obtížné hrát skladbu, která je notoricky známá, je nahraná řadou špičkových ansámblů, a lze tedy porovnávat. Orchestr mladých z tohoto porovnání vyšel se ctí. Bylo milé vidět, jak přesně hráči reagují na výrazná gesta svého dirigenta, jak tvoří melodickou linku, jak vytvářejí jemnou dynamiku. Škoda jen, že se někomu ve skupině prvních houslí nepodařilo úplně přesně naladit.

Pak už přišel Václav Hudeček, aby zahrál concertinový part Serenády č. 6 pro orchestr D dur „Serenata notturna“ K 239. Poněvadž loňské Svátky hudby se nekonaly, přišel hrát druhé sólové housle vítěz loňské Akademie Václava Hudečka David Hernych. Do sólového kvarteta je doplnila violistka Dorothea Kellerová ze třetího ročníku konzervatoře a brazilský kontrabasista Tiago Di Bella, rovněž ze třetího ročníku. Noční serenádu napsal Mozart pro salcburský karneval, a tak si v ní až neskutečně zahýřil. Je to dílo plné radosti, kde se střídá concertino dvou houslí, violy a kontrabasu s ripienem, které hraje smyčcový orchestr, v komornějším složení, a je doprovázený tympány! Spíše než noční serenáda někde pod okénkem milované je to pochod, kde tympány (Aneta Smetáčková) duní a mají dokonce sólo. Chuhei Iwasaki celý opus výtečně vystavěl na kontrastu mezi bouřlivým tutti a křehkými texturami kvarteta. Křehkost obojích houslí se opět a opět projevovala v interpolovaných kadencích i v opakování motivů, kdy se k nim přidávala i viola a několikrát i kontrabas. David Hernych má precizní techniku, přitom jeho hra se vyznačovala také lehkostí, kterou Mozartovo dílo vyžaduje. Precizní techniku prokázali i Dorothea Kellerová a Tiago Di Bella. Hrát s Václavem Hudečkem všechny tři vypjalo k výbornému výkonu.

Pavel Haas patří k takzvaným terezínským skladatelům. Jeho Studie pro smyčcový orchestr vznikla v roce 1943 a nacisté ji použili o rok později v propagačním filmu o Terezíně („Vůdce daroval Židům město“). Studie nemá pochopitelně opusové číslo a kompletní partitura se nedochovala. Karel Ančerl, který na rozdíl od Pavla Haase Terezín přežil a v Terezíně dílo dirigoval, po válce shromáždil jednotlivé orchestrální party, Lubomír Peduzzi pak doplnil chybějící, a tak se podařilo partituru zrekonstruovat. Je neuvěřitelné, že v těch strašlivých podmínkách, v nichž Haas dílo tvořil, napsal skladbu takové radosti a pohody, plnou reminiscencí na lidovou hudbu své rodné Moravy. Konzervatoristé ji hráli s velkým pochopením, výborně frázovali, Chuhei Iwasaki se soustředil na vytváření širokých expresivních ploch, čímž dosáhl výrazného emotivního výsledku.

Dalším vítězem Akademie Václava Hudečka, tentokrát z letošního roku, byl mladý Marek Pavlica. Pavlica měl letos úspěšný rok. Zvítězil nejen v Luhačovicích, ale získal i první cenu a titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži Concorso Musicale Internazionale Città di Palmanova. S Václavem Hudečkem přednesli Koncert pro dvoje housle, smyčce a continuo a moll op. 3/8 ze souboru L´estro armonico Antonia Vivaldiho. Smyčcový orchestr nastoupil v kompletní sestavě doplněný cembalem (Václav Hřebec). Koncert je rovněž vystavěn jako concertino dvojích houslí a ripieno orchestru. Dílo je technicky pro sólové housle náročné, plné brilantních fines, vyžadující přesnou souhru sólistů i orchestru. Vyzdvihl bych výtečnou dynamiku, ale ta vlastně byla běžná ve všech provedených dílech.

Koncert zakončila Suita sv. Pavla pro smyčce op. 29/2 Gustava Holsta. Přestože během svého života složil přes dvě stě děl, slávu mu přinesla pouze orchestrální suita Planety a jeho díla se na repertoáru současných orchestrů vyskytují zřídkakdy dokonce i v jeho rodné Anglii. Snad ještě Ježíšův hymnus pro smíšený sbor a orchestr se občas hrává i nahrává. O to více potěší, že si Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře vybral dílo, které Holst napsal pro své studentky na škole svatého Pavla na začátku dvacátého století. Skladba spadá do jeho kompozičního období, kdy se teoreticky zabývá anglickou a skotskou lidovou hudbou a lidové melodie zapracovává i do svých skladeb. To výrazně vystupuje i ve Suitě sv. Pavla. Suita začíná v tempu irského lidového tance jig. V druhé části používá ostinátní figuru něžné melodie. Zde bych měl pochválit orchestr za tiché a jemné pizzicato. V intermezzu dostala příležitost Klára Klánská v houslovém sólu, aby ji ve finále doprovodili Marie Bařinová na druhé housle, Dorothea Kellerová na violu a Dominik Velek na violoncello ve mnohonásobných variacích na lidovou písničku The Dargason (Skřítek).

Byl to hezký večer. A co na něm bylo nejhezčího? Ta živelná radost, to potěšení, se kterým všichni mladí hráči hráli. Přímo to z nich sálalo a jako fluidum se přeneslo na posluchače. Snad to aspoň trochu ukáží fotografie, i když ta atmosféra se na obrázek přenést nenechá.

Foto: Radovan Šubín