KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Michaela Fukačová společně s Janáčkovým kvartetem english

„Janáčkovo kvarteto dílo interpretovalo s maximálním porozuměním a citem pro emoční nuance raně romantického díla.“

„K umělcům se připojila violoncellistka Michaela Fukačová, aby společně předvedli dílo zvukově nádherně syté a barevné, interpretačně brilantní a ve výsledku posluchačsky velmi silné.“

„Pro mne je tato skladba snad nejkrásnějším komorním dílem vůbec a hrozně jsem se těšila, že si to budu moct zahrát právě s Janáčkovci.“

Hudbymilovná veřejnost v Brně a Uherském Hradišti měla minulý týden možnost vyslechnout si unikátní umělecké spojení Janáčkova kvarteta a violoncellistky Michaely Fukačové. Stalo se tak na dalším koncertě z cyklu komorních večerů Janáčkova kvarteta Hudba života, na nichž soubor účinkuje spolu se svými hosty. Tentokrát se umělci představili interpretací komorního díla raného romantika Franze Schuberta.

Současní členové Janáčkova kvarteta Miloš Vacek (první housle), Richard Kružík (druhé housle), Jan Řezníček (viola) a Břetislav Vybíral (violoncello) hrají v tomto složení od sezóny 2015/2016. Je to v pořadí desáté složení souboru, který existuje už od roku 1947 a v příštím roce oslaví tři čtvrtě století své existence. Soubor, který si za éru své existence vybudoval opravdu vysoké renomé u nás i v zahraničí, byl (a je) zván na významné festivaly, koncerty či do nahrávacích studií. Že „Janáčkovci“ skvěle nehrají jen proslulé dva kvartetní kusy moravského Mistra, dokazují každým svým vystoupením. Od roku 2020 pořádají vlastní cyklus komorních večerů nazvaných Hudba života. Prvním koncertem byl večer věnovaný nestorovi Janáčkova kvarteta, violistovi Jiřímu Kratochvílovi, který zemřel necelý měsíc po svých pětadevadesátých narozeninách na počátku ledna 2020, a dosud posledním pak říjnové vystoupení s hosty, houslistou Bohuslavem Matouškem a klarinetistkou Ludmilou Peterkovou, s programem sestaveným výlučně z děl Wolfganga Amadea Mozarta.

Dvě vystoupení minulého týdne (tento text reflektuje brněnské vystoupení 11. listopadu, konané v Koncertním sále Leoše Janáčka na konzervatoři) posluchačům nabídla program složený výhradně z díla Franze Schuberta: jeho Smyčcový kvartet d moll č. 14, „Smrt a dívka“, a Smyčcový kvintet C dur, op. 163. Kvartet s podtitulem „Smrt a dívka“ vznikal v letech 1824 až 1826 a jeho název je odvozen z Schubertovy stejnojmenné písně pro zpěv a klavír z roku 1817, kterou skladatel komponoval na krátkou báseň Matthiase Claudia:

Děvče:

Běž dále, ach, běž dále,

zlý kostlivče, dál spěj!

Jsem ještě dítě malé,

jdi, na mě nesahej!

Smrt:

Ruku mi dej, ty krásná bytosti,

já nepřicházím potrestati.

Jen neboj se, já neznám lsti,

v mém klíně sladce budeš spáti!

Odkaz na píseň je znatelný zejména ve druhé větě kvartetu Andante con moto, která na bezmála čtvrthodinové ploše dává zaznít sledu variací na skladatelem užité téma písně. Zejména tato věta, stále ještě klasicistně průzračná, zaujme posluchače silnou emoční výpovědí. Líbezné téma sólových houslí převzaté posléze violoncellem graduje ve variačních obměnách se vší naléhavostí do ploch interpretovaných celým tělesem. V protikladu pak stály další (zejména finální) věty kvartetu, akcentující navíc i technické – virtuózní – polohy interpretace. Janáčkovo kvarteto dílo interpretovalo s maximálním porozuměním a citem pro emoční nuance raně romantického díla.

Druhým Schubertovým dílem v rámci programu byl jeho Smyčcový kvintet C dur, op. 163, komponovaný pouhé dva měsíce před skladatelovým skonem v roce 1828. Zde se k umělcům připojila violoncellistka Michaela Fukačová, aby společně předvedli dílo zvukově nádherně syté a barevné, interpretačně brilantní a ve výsledku posluchačsky velmi silné. Téměř hodinová (!) skladba uplynula díky skvělé interpretaci jako vánek a mnozí posluchači by si – soudě podle intenzivního aplausu – jistě přáli slyšet ještě její „bis“.

Michaela Fukačová, vynikající interpretka a někdejší laureátka soutěže Pražského jara či Mezinárodní hudební soutěže Petra Iljiče Čajkovského v Moskvě, žije trvale v Dánsku, nicméně do Brna, odkud pochází, se často a ráda vrací. Jak vyplývá z textu výše, nejčerstvěji zde byla právě minulý týden. A byl to týden plodný: kromě společného vystoupení s Janáčkovým kvartetem poskytla v týdnu Master class studentům konzervatoře a JAMU, v sobotu se navíc účastnila konzervatorního vzdělávacího cyklu Smyčcové soboty a také byla hostem první přednáškové besedy v rámci cyklu Osobnosti hudebního Brna – vzpomínky a názory realizovaného na Hudební fakultě JAMU pro Univerzitu třetího věku. Na ní se mimo jiné vyznala právě ze vztahu ke komorní hudbě a Schubertovi konkrétně: „Pro mne je tato skladba snad nejkrásnějším komorním dílem vůbec a hrozně jsem se těšila, že si to budu moct zahrát právě s Janáčkovci – už jsem to hrála s jinými kvartety a vždycky je to zážitek. Je to doslova ‚Boží hudba‘, úžasně čistá, ale přitom silná. Komorní hudba celkově je pro mne v poslední době tou největší radostí – možná proto, že je mi poměrně vzácná, přece jen se jí nevěnuji tak intenzívně. Miluji na ní ten nádherný dialog s přáteli, s nimiž se vzájemně inspirujeme a ovlivňujeme.“

Foto: Fb a archiv Janáčkova kvarteta, Hudební fakulty JAMU

Monika Holá

Monika Holá

Muzikoložka

Působí na Hudební fakultě JAMU, na níž přednáší zejména dějiny vokální hudby a dějiny opery. Osm let pracovala jako dramaturg Janáčkovy opery v Brně, působila též jako redaktorka časopisu Opus musicum. V oblasti janáčkovské problematiky se profilovala jako spoluautorka knihy Režijní přístupy k operám Leoše Janáčka v Brně (2004), na svém kontě má rovněž monografii janáčkovského režiséra Ota Zítek v dokumentech a vzpomínkách (2011). V současnosti působí též jako muzikolog v Centru Bohuslava Martinů v Poličce. Vedle řady popularizačních článků byla kurátorkou čtyř výstav o skladateli a v roce 2018 vydala publikaci Kresby Bohuslava Martinů: Martinů obrázky kreslící.



Příspěvky od Monika Holá



Více z této rubriky