KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Dušičkový koncert Českého filharmonického sboru Brno potěšil a povznášel duši english

„Michael Dvořák se projevil se jako schopný a pečlivý dirigent.“

„Orchestr Czech Virtuosi s Českým filharmonickým sborem Brno vystupuje často a obě tělesa si po interpretační stránce velmi rozumějí.“

„Výsledkem byl nádherný niterný zážitek, zklidňující duši a přinášející mír do nastupujícího podzimního období.“

První listopadová sobota přinesla dušičkový koncert Českého filharmonického sboru Brno, na kterém zazněly skladby Antonia Caldary a Gabriela Faurého. Sbor a jeho sólisty doprovodil v nádherném prostoru kostela svatého Augustina na náměstí Míru v Brně orchestr Czech Virtuosi. Koncert řídili Petr Fiala a Michael Dvořák.

Český filharmonický sbor Brno má za dobu svého třicetiletého působení své stálé a věrné obecenstvo. Abonentní cyklus koncertů v Brně pořádá sbor už šestnáctým rokem a udržuje si tak přízeň svého domácího publika. Zaměřuje se na duchovní a komorní skladby, což tvoří protiváhu jeho oratorní, kantátové a operní dramaturgii, kterou uplatňuje nejen na tuzemských, ale především na světových pódiích.

Dirigentem a dramaturgem sboru je jeho zakladatel Petr Fiala, který se věnuje i skladatelské činnosti. Přes třicet let systematicky stavěl a cizeloval sbor, který se mu podařilo dostat mezi světovou špičku, což dokladuje mnoho zahraničních prestižních ocenění. Večer 6. listopadu se konal třetí abonentní koncert v chrámu svatého Augustina v brněnské Masarykově čtvrti, který je příkladem moderní architektury meziválečného období. Uvnitř je prosvětlený bílý prostor, který má velmi dobrou akustiku, kde se krásně nesou piana a polyfonní struktura hudebních děl je srozumitelně čitelná.

Pro Dušičkový večer zvolil sbormistr zajímavý a neotřelý repertoár. Nejprve zaznělo Dies Irae italského barokního skladatele Antonia Caldary, které je napsáno pro komorní obsazení. Šestadvacet členů sboru a komorní smyčcový orchestr s varhanním pozitivem, který obstarával varhaník Martin Jakubíček, přednesli devatenáctidílné dílo, které začínalo jednoduchými vstupy a postupně nabývalo na naléhavosti a strukturovanosti.

Sbormistr Petr Fiala moudře dává prostor k vedení sboru i mladým sbormistrům s cílem vychovat si tak své nástupce. Proto tento večer dirigoval první část koncertu mladý dirigent a asistent sbormistra Michael Dvořák. Projevil se jako schopný a pečlivý dirigent, i když se zpočátku zcela nedokázal oprostit od nejistoty, postupně jeho výkon nabýval na suverenitě. Do rozpaků ho zpočátku přivedl kostelní zvon, jehož hlas se v prostoru chrámu ozýval velmi silně, a bylo nutno vyčkat, až skončí, což pro hudebníky na startovací čáře nebylo příliš komfortní. Přesto vstupní část Dies Irae byla energická a vyvážená, sbor zpíval velmi citlivě, měl nosná a svěží piana a i energické části ve forte zněly měkce a plně. Předností sboru je i skutečnost, že členové sboru jsou schopni se ujmout sólových partů, které přednesli velmi kultivovaně.

Proto druhá část, Tuba mirum, patřila sólovému altu, kde dostala příležitost uplatnit příjemný a sametový témbr Marie Vrbová. Část třetí, Mors stupebit, patřila dvěma sopranistkám, představily se Aneta Podracká BendováLucie Mužíková s jasnými čistými hlasy a spolu s nimi zpíval basista Václav Jeřábek. Čtvrtá část, Liber scriptus, patřila sboru, v páté části Judex ergo se potkali barytonista Tomáš Chloupek a basista Václav Jeřábek, jejichž menší hlasy se dobře nesly a příjemně ladily s violoncellovým sólem. Quid sum miser bylo prostorem pro niterné altové sólo Marie Vrbové, violoncello a varhany. V sedmé části Rex tremendae byla klidná a široká plocha pro plný sbor s jasnými soprány, v osmé části Recordare zazářila jasným rovným sopránem Aneta Podracká Bendová s čistými lehkými koloraturami a sbor si užil fugatovou plochu. Devátou část, Juste judex ultionis, zahájilo lehounké a nadýchané sborové piano s dlouhou kantabilní linkou, desáté Ingemisco bylo příležitostí pro duet sopránu a altu.

Qui Mariam absolvisti je radostná část sborová, dvanáctá část Preces meae non sunt dignae je rychle běžící fuga pro sbor spolu s orchestrem. Ve třinácté části Inter oves předvedla krásnou práci s dynamikou a měkkými koloraturami altistka Marie Vrbová, Confutatis maledictis byla příležitost pro sbor, který ji využil jak v plném forte, tak v něžné části a cappella i při střídání ploch mužského a ženského sboru a orchestru. Vše zde končí v odevzdaném pianu. Patnáctá část, Oro supplex, patřila sólovému sopránu Anety Podracké Bendové, spolu s violoncellem a varhanami. V další části, Lacrimosa, předvedl sbor plné unisono a introvertní piano. Sedmnáctá část, Judicandus homo reus, předvedla duet tenoristy Michala Kuči a basisty Václava Jeřábka, jejichž hlasy se příjemně barevně doplňovaly a proplétaly. Pie Jesu Domine je část pro sbor, který nastupoval v napjatém pianu, a z plného zvuku postupně vyplouvaly sólové hlasy altu a tenoru, dvou sopránů a basu a tenoru. Závěrečná část, Amen, je fuga pro sbor, ve které se prolínaly hlasy a spolu s dynamikou sboru a orchestru vytvářela plastický barevný obraz.

Ve druhé části koncertu nastoupil orchestr Czech Virtuosi v plném obsazení, posílený o sekci dechovou, harfu a tympány. Orchestr, který je složen z předních hráčů brněnské filharmonie a Janáčkovy opery, se věnuje koncertní činnosti už patnáct let. Spolu s Českým filharmonickým sborem Brno vystupuje často a obě tělesa si po interpretační stránce velmi rozumějí. To dokladovali i na tomto koncertě, kde společně přednesli Requiem d moll, op. 48, francouzského skladatele Gabriela Faurého. Je to skladba plná něhy a emocí, instrumentální barevnosti a efektů, které nepřekračují niternost díla. Je pouze pro dva sólové hlasy, sopránového sóla se ujala mladičká pěvkyně Tereza Hromádková, menším, čistým a zvonivým hlasem s přesnou intonací i dikcí, a barytonista Tomáš Badura, jehož kulatý, barevný a pevný hlas vzbuzoval jistotu a bezpečí.

Introitus a Kyrie pro sbor začalo nadýchaně v pianu, pokračovalo dynamickými vlnami, které byly podporovány violoncellovou, violovou a kontrabasovou sekcí, které vytvářely napětí a neustálou hrozbu. Offertorium pro sbor a baryton sólo je polyfonní, doplněné varhanami a podepřené opět stále přítomnými violoncelly, violami a kontrabasy. Sborové Sanctus je prostor pro dialog sopránů a tenorů, postupný nárůst do forte je podpořen lesními rohy a plénem orchestru. Pie Jesu přináší sopránové sólo s varhanami, rovný, čistý soprán navozuje niternou zbožnost.

Agnus Dei zahajují tenoři a postupně část graduje do plného zvuku sboru a orchestru, spolu s melodickými smyčci. Libera me je prostor pro barytonové sólo, z vroucího piana přechází do crescenda, podpořeného ženským sborem a orchestrem, akcentovaným lesními rohy do vrcholu, který postupně ustupuje do pianissima. In Paradisum je závěrečná, sborová část, velebná a vroucí, jasné soprány jsou podepřeny varhanami s lehkou melodickou linkou v houslích, která plyne v houpavém pohybu, evokujícím plynutí času do postupného klidu a pianissima. Výsledkem byl nádherný niterný zážitek, zklidňující duši a přinášející mír do nastupujícího podzimního období. Koncert, který pohladil a povzbudil krásnou hudbou a precizním provedením.

Foto: Fb a archiv ČFSB

Karla Hofmannová

Hudební a divadelní publicistka, novinářka, kulturoložka

Pochází z Brna, kde žije a pracuje. Vystudovala pěveckou konzervatoř v Brně a kulturologii v Praze. Pracovala na různých pozicích v kultuře, jako zpěvačka, pedagožka, působila v marketingu a managementu kulturních institucí, což ji přivedlo ke kulturní politice a k žurnalistice. V současné době je v důchodu a působí jako nezávislý novinář, píše recenze především na opery a koncerty klasické hudby a realizuje rozhovory se zajímavými lidmi, kteří se profilují v oblasti kultury. Zajímá se o historii a cestování a jejím velkým koníčkem a relaxací jsou malá vnoučata.



Příspěvky od Karla Hofmannová



Více z této rubriky