„Viktorie Kozánková se ukázala ve velmi dobrém světle – perlivé běhy i jistou přiznanou vážnost jejího projevu posluchači ocenili.“

„Nora Lubbadová hraje s obrovskou chutí, radostí a zanícením. Jako by svět kolem neexistoval a ona vytvářela svými prsty hudbu, kterou je zcela pohlcena.“

„Hra Anny Marie Urzędowské byla naplněna jistou, bravurní, virtuózní technikou nesloužící efektnímu účinku, ale podtrhující vyznění skladby, i přirozeně znějícími dynamickými kontrasty.“

V Sukově síni Rudolfina se ve středu 13. října uskutečnil tradiční koncert vítězů mezinárodní soutěže pro mladé klavíristy Broumovská klávesa. Vystoupily na něm vítězky první a třetí kategorie Viktorie Kozánková, Nora Lubbadová a Anna Maria Urzędowska. Porota jedenáctého ročníku v čele s předsedou Janem Simonem a členy Ivem Kahánkem, Davidem Marečkem, Milanem Langerem a Eliškou Novotnou měla dle výkonů slyšených na pražském koncertě těžkou práci.

Soutěž proběhla od 14. do 16. května a přivítala čtyřiatřicet mladých pianistů z České republiky, Slovenska a Polska. Právě polské velvyslanectví Broumovskou klávesu podporuje, protože se už po několik let do této soutěže hlásí stále více polských žáků a studentů. Pořadatelé zdůrazňují, že to bylo po vynucené covidové přestávce jedno z prvních klání, kde se soutěžící a porota setkali tváří v tvář. A jak v úvodu řekl umělecký ředitel soutěže Ivo Kahánek, ani dlouhá doba nezastavila rozlet mladých pianistů, přestože panovaly obavy o pokles úrovně v důsledku pandemických opatření a zavřených škol. „Covidu se podařilo zničit mnohé, ale talent mladých klavíristů nikoliv,“ zdůraznil.

Jako první vystoupila Viktorie Kozánková ze Základní umělecké školy Františka Jílka v Brně ze třídy Lucie Halíček Czajkowské. Jedna z vítězek první kategorie (do jedenácti let) své vystoupení otevřela dvěma Bachovými Dvouhlasými invencemi, v nichž ukázala smysl pro výstavbu skladby i pevný „bachovský“ úhoz. Dvanáct variací „Ah vous dirais-je, Maman“ Wolfganga Amadea Mozarta postrádalo více lehkosti, bylo slyšet, že klavíristčino vystoupení je poznamenáno trémou. A také se projevilo, jak těžké je interpretovat Mozarta. Přesto se Viktorie Kozánková ukázala ve velmi dobrém světle – perlivé běhy i jistou přiznanou vážnost jejího projevu posluchači ocenili. Dobrá práce s dynamikou se vyplatila v Nocturnu č. 20 cis moll Fryderyka Chopina. Technická připravenost a evidentní souznění interpretky s Chopinovou hudbou vyvolaly dokonce předčasný potlesk obecenstva. Nejlépe se brněnské klavíristce dařilo v Etudě f moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, v níž krásně rozvinula melodickou linku a opět zdůraznila svůj smysl pro tektoniku a gradaci.

Druhá vítězka první kategorie, dvanáctiletá (v době konání soutěže ovšem stále jedenáctiletá) Nora Lubbadová, má už velké jméno. Studentka Jaromíry Šnederflerové ze ZUŠ Praha 10, Olešská, pokračuje ve svém vzdělávání na Gymnáziu a Hudební škole hlavního města Prahy. Několikanásobná vítězka Prague Junior Note, laureátka televizní soutěže Louskáček a vítězka dalších soutěží hraje s obrovskou chutí, radostí a zanícením. Jako by svět kolem neexistoval a ona vytvářela svými prsty hudbu, kterou je zcela pohlcena. Zavřené oči, „dirigování“ a dotváření frází ve vzduchu levou rukou v pauzách, a především technická i výrazová brilance svědčí o obrovské muzikalitě této dívky. Své vystoupení otevřela Bachovou Fugou C dur zahranou sebevědomě, ve třetí větě Beethovenovy Sonáty d moll, op. 31 předvedla, jak se umí vyrovnat s těžkými rytmickými záludnostmi. Jejímu temperamentu velmi svědčily dvě skladby španělského skladatele Joaquína Turiny. V hravém Sacro Monte pod jejími prsty vybuchoval ohňostroj zvuků a v Generalife fortelně probudila až debussyovskou energii s gejzírem barev. Ani s Chopinem se neminula – v Nocturnu H dur zřetelně vedla jednotlivé hlasy, ve Fantazii – Impromptu, op. 66 byly hodné obdivu její nepřeháněné forte, vyrovnaný doprovod levé ruky, oslnivá technika a lahůdkově zahraná – a prožitá – hlavní melodie. V závěrečném Preludiu g moll, op. 23, č. 5 Sergeje Rachmaninova jako by se všechny atributy hry mladé klavíristky protnuly – síla i něžnost stisku, cit pro tempovou i dynamickou gradaci, rytmické cítění.

Pokud Nora Lubbadová publikum uchvátila, vítězka třetí kategorie (do patnácti let) Anna Maria Urzędowska byla doslova bleskem z nebe. Studentka druhého cyklu Hudební školy Władisława Żeleńskiego v Krakově ze třídy Stefana Wojtase zvolila pro své pražské vystoupení skladby Fryderyka Chopina Brilantní valčík, op. 18 a Nocturno Des dur, op. 27, č. 2 a Tarantellu Ference Liszta. Chopinův valčík se v jejím pojetí vyznačoval krásným tónem, lehkostí, křehkostí, perlivostí, jedním slovem noblesou. Do nokturna vnesla energii a hloubavost, byla to neobyčejně vyzrálá interpretace. Ovšem to, jak zahrála Lisztovu Tarantellu, vyvolalo údiv obecenstva. Její hra byla naplněna jistou, bravurní technikou nesloužící efektnímu účinku, ale podtrhující vyznění skladby, i přirozeně znějícími dynamickými kontrasty. V lyrické části si vychutnala různé finesy (trylky, rubata) a závěr byl stručně řečeno virtuózní smrští, v níž klavíristka s lehkostí zdolávala další a další vrcholy. Tarantella v jejím podání byla vskutku mimořádným zážitkem.

Foto: Jaroslav Winter