„Až orientálně znějící minimalistickou ukolébavku záhy začaly doprovázet další nástroje usínacího ansámblu. Výsledkem byla velmi něžná a univerzální hudba nepostrádající lidový zvuk či jeho témbr.“

„A tak došlo ke spojení takzvané staré hudby s ukolébavkou, tedy s jedním z nejarchetypálnějších žánrů lidské muzikality.“

„Blok ukolébavek Pavla Jurkoviče přinesl hudebně silné i banálnější momenty.“

Sobotní večer zavedl posluchače festivalu Lípa Musica do malebné obce Horní Prysk do překrásně zrekonstruovaného kostela svatých Petra a Pavla, který v tomto roce slaví třísté výročí od vysvěcení. S programem nazvaným Pavel Jurkovič: Ukolébavky zde vystoupila sopranistka Hana Blažíková. Hudební doprovod výjimečné pěvkyni zprostředkovali barokní flétnistka Jana Semerádová, violistka da gamba Mélusine Srovnal, teorbista Jan Krejča a Jiřina Dvořáková Marešová na varhanní pozitiv.

Pavel Jurkovič za svůj plodný život složil desítky ukolébavek, které adresoval rodinám svých přátel. Výběr z nich rámoval program koncertu od začátku do konce. Hned první kus uvedl Hanu Blažíkovou také jako harfenistku. Až orientálně znějící minimalistickou ukolébavku záhy začaly doprovázet další nástroje usínacího ansámblu. Výsledkem byla velmi něžná a univerzální hudba nepostrádající lidový zvuk či jeho témbr. Byly to melodie jdoucí vroucím a nekomplikovaným způsobem přímo k lidskému srdci.

Následoval barokní, lehce taneční (zejména druhá část Scaramuccia) předěl, ve kterém Jan Krejča odložil teorbu a chopil se barokní kytary. Svižně a virtuózně celý tento instrumentální blok zastřešovala Jana Semerádová. Potom opět nastal čas hravosti, zazněla vzletná a nesmírně milá Ukolébavka pro Mauglího. Krásný vyprávěcí tón měl také následující uspávací kus pro Toníčka Sečanských, který v podání historických nástrojů opět připomínal lidové nápěvy někde daleko předromantické. Stará instrumentace byla klíčem pro uspokojení, byť lehkým žánrem, i náročnějšího posluchače. A tak došlo ke spojení takzvané staré hudby s ukolébavkou, tedy s jedním z nejarchetypálnějších žánrů lidské muzikality.

Další blok ukolébavek Pavla Jurkoviče přinesl hudebně silné i banálnější momenty. První ukolébavka v bloku připomínala více než co jiného lidovku Na tom pražským mostě a byla až zřetelně nehluboká. Naopak následující kus pro Tetuu Kapraňovou byl velmi kosmopolitní skladbičkou se slabostí pro orientální rozklady s výpravným, i když nepříliš výrazným nástrojovým doprovodem.

Kromě Jurkoviče ale došlo také na ukolébavky starého českého mistra Adama Václava Michny z Otradovic. Tento velmi pěkně provedený, a jak teprve zazpívaný kus byl v programu milým vzrušením. Bylo rázem slyšet, že tato hudba je hlavním oborem protagonistů. Dalším skladatelem na programu byl Giovanni Girolamo Kapsberger, jehož skladba byla určená pro teorbu Jana Krejči. Zahrál Toccatu g moll od tohoto mistra drobných skladeb pro drnkací nástroje. Na tuto skladbičku opět navázalo usínací téma od stejného autora. Jednalo se o píseň Figlio, dormi, ve které Hanu Blažíkovou opět doprovodil Jan Krejča.

Záhy program dospěl do svého vrcholu, kterým byla Zimní ukolébavka Pavla Jurkoviče. Tato skladba pro angažmá rolniček nemohla nedat myslet na vánoční koledy. Přes špičkové provedení jednotlivých skladeb se nedá říci, že by program jako celek zvláště uhranul. Vynikající interpreti barokní hudby hráli šikovně instrumentované skladby, ale stále přeci jenom ukolébavky. To je možná i důvod, proč byl koncert milým, ale možná docela nenaplnil očekávání náročnějšího posluchače.

Foto: Lukáš Marhoul