čtvrtek, 30 září 2021 10:05

Schola Gregoriana Pragensis, návštěva starých známých

Autor:

„Večer v Hrádku nad Nisou uvedl Scholu Gregorianu Pragensis v jejím typickém hudebním projevu a hávu, tedy s programem středověké liturgie.“

„Schola se předvedla v radostném rozpoložení, nebyla pouze sborem, nýbrž působila jako bratrstvo, rodina.“

„Zvlášť vynikal hymnus Lux vera lucis radium, v němž se vokály efektně harmonicky rozcházely, aby se vzápětí opět sešly v dominantních jednohlasých pasážích, v nichž je tajemství a síla Scholy.“

 

101

 

Svátek svatého Václava se každoročně otiskuje v dramaturgii festivalu Lípa Musica a nejinak tomu bylo letos, kdy byl svatováclavský program připraven v Hrádku nad Nisou v kostele svatého Bartoloměje. S programem nazvaným Čeští světci v nebeském Jeruzalémě zde vystoupili festivaloví staří známí, tedy Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena.

Na počátku stojí za vysvětlení, proč staří známí. Když totiž Lípa Musica, tehdy ještě jako Festival duchovní hudby, před dvaceti koncertními sezónami začínala, prvním koncertem tehdy bylo právě vystoupení Scholy Gregoriany Pragensis. Nebylo to tak docela náhodou, členem Scholy byl tehdy i začínající promotér a dnešní ředitel festivalu Martin Prokeš. Schola potom v rámci festivalu vystoupila na různých pódiích s konzervativním i novým repertoárem několikrát. Nezapomenutelný byl tehdy, shodou okolností také v Hrádku nad Nisou, její společný koncert s violoncellistou Jiřím Bártou se skladbami Arvo Pärta nebo českolipské vystoupení s japonskými buddhistickými mnichy, ve kterém se spojila západní a dálněvýchodní zpívaná liturgie. Nyní se Schola opět po několika letech vrátila na festival, a aby to byl návrat se vším všudy, tak s ní vystoupili v druhé části koncertu i její někdejší členové Martin Prokeš a Marek Šulc.

 

100

 

Svatováclavský večer v Hrádku nad Nisou uvedl Scholu Gregorianu Pragensis v jejím typickém hudebním projevu a hávu, tedy s programem středověké liturgie. Blíže programu v úvodním exposé uvedl David Eben, který představil jednotlivé světce, jimž byl program věnován, a také hudební zdroje připraveného repertoáru. Velká část tohoto materiálu pochází z rukopisů svatovítské katedrály, jiné materiály a zdroje byly objeveny sotva před pár lety.

 

995

 

Schola nastoupila před diváky v kostele svatého Bartoloměje ve ztlumeném světle a za zpěvu staroslověnského chorálu Hospodine, pomiluj ny. Poté už začala prastará forma latinské zpívané liturgie, respektive ty její ukázky, které měly vztah ke svatému Vojtěchovi. Jednotlivé kusy byly děleny pasážemi lectio, tedy čtením, které zpíval vždy jeden člen souboru. Velmi sugestivní a povedené bylo jedno z prvních těchto lectií, kterého se ujal Hasan El-Dunia. Jinak je ale gregoriánský chorál záležitostí sborovou a jeho síla spočívá v jednohlasném sborovém liturgickém zpěvu. V této poloze je Schola doma a tato poloha nehledá pěveckou individualitu, nýbrž lpí a spočívá na společném projevu.

Schola se předvedla v radostném rozpoložení, nebyla pouze sborem, nýbrž působila jako bratrstvo, rodina. Bez přerušování aplausem mezi jednotlivými částmi programu se večer záhy přelil do své svatoludmilské části. Zde vynikal zvlášť hymnus Lux vera lucis radium, v němž se vokály efektně harmonicky rozcházely, aby se vzápětí opět sešly v dominantních jednohlasých pasážích, v nichž je tajemství a síla Scholy.

 

108

 

Následovala část svatováclavská, kterou nemohl neuvést Svatováclavský chorál. Ten byl proveden možná až nechorálově svižně. Jako by zněl tak nějak obligátně. Po této české písni v programu se opět přešlo k latinsky zpívané svatováclavské liturgii. Zde se už Schola rozrostla o dva své někdejší členy a setkání hudebních kolegů a přátel vyústilo v radostný a plný zvuk, který dával souboru větší sílu. To bylo příjemně cítit třeba v hymnu Dies venit victorie.

 

998

 

Poté se program od českého nebe odchýlil a stal se i po hudební stránce jiným a širším. To potvrdila i první svatomartinská píseň z pera Petra Wilhelma de Grudencz, která byla provedena až rozverně. Písně tohoto autora byly v programu velmi zajímavé, méně meditativní, více koncertní. Tyto kusy souboru velmi slušely a rozvíjely jeho potenciál, který jinak čistá polyfonie tajemně ukrývá.

Závěrečný blok patřil univerzální světici Marii. Zde opět tentokrát duo zpěváků provedlo jednoho Petra Wilhelma de Grudencz. V mariánské tradici zůstal i přídavek provedený v kouzelném trojhlasu. Tolik k setkání se starými známými Lípy Musicy.

 

104

 

999

 

111

 

Foto: Lukáš Marhoul

Tomáš Cidlina

Historik a publicista

 

Tomáš Cidlina vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde se věnoval též studiu francouzštiny. V posledních deseti letech působí na Českolipsku a je zaměstnán jako historik ve Vlastivědném muzeu a galerii v České Lípě. V roce 2018 zde byl pověřen kurátorstvím výstavy  věnované stému výročí vzniku československého státu. Publikoval několik knih, které se věnovaly hudební a literární paměti regionu. Je také amatérským violoncellistou a zprostředkovává na různých webech recenze z koncertů pořádaných v severních Čechách.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.