„Dirigent spolu s orchestrem dodali Sibeliově skladbě patřičný výrazový náboj, takže dílo vyznělo působivě a přesvědčivě.“

„Igor Ardašev, oplývající mimořádnou technickou i muzikální vybaveností, znovu přesvědčil, jakým světově uznávaným mistrem svého oboru je.“

„Šostakovičova Pátá symfonie v interpretaci Plzeňské filharmonie pod taktovkou Chuheie Iwasakiho se setkala s nadšeným přijetím.“

První koncert abonentní řady „Diamant“ 16. září 2021 přinesl změnou šéfdirigenta nový podnět. V čele orchestru stanul charismatický dirigent Chuhei Iwasaki. Ačkoliv náplň slavnostního zahajovacího koncertu nepatřila k těm posluchačsky nejatraktivnějším, nejenže zcela zaplnila Měšťanskou Besedu, ale setkala se s opravdovým vřelým přijetím – navíc s nadějí a očekáváním, že dramaturgický záměr všech čtyř abonentních řad bude moci být naplněn.

Zahájení se konalo ve slavnostním duchu za přítomnosti čelných představitelů města. Pozvání přijali i velvyslanci Finska a Norska, neboť hudba jejich národních mistrů zazněla hned v první půli večera.

Úvodní skladba Jeana Sibelia, inspirovaná finským národním eposem Kalevala, má jako svita čtyři části (nejznámější je Labuť z Tuonely). Zazněla část Lemminkäinen a dívky na ostrově. Práce s velkým orchestrem skladateli umožnila barevné odstínění jednotlivých poloh poloprogramního charakteru, tak jak Sibelius vnímal a ztvárnil ducha eposu. Dirigent spolu s orchestrem dodali skladbě patřičný výrazový náboj, takže dílo vyznělo působivě a přesvědčivě.

Koncert pro klavír a orchestr a moll, op. 16 dalšího severského skladatele Edvarda Griega samozřejmě patří ke stálicím světových koncertních podií. O to náročnější je pro sólistu vlastní interpretační pojetí v součinnosti s orchestrem. Igor Ardašev, oplývající mimořádnou technickou i muzikální vybaveností, znovu přesvědčil, jakým světově uznávaným mistrem svého oboru je – jak ve vlastním koncertu, tak i v přídavcích. Citlivost vedení orchestru, až na zanedbatelné nepřesnosti v souhře, jen umocnila přesvědčivé vyznění díla.

Pro konzervativnějšího, leč vnímavého a hudbymilovného posluchače byla Symfonie č. 5 d moll, op. 47 Dmitrije Šostakoviče očekávaná s napětím (jen málo jich po Griegovi odešlo). Světově uznávaný geniální skladatel, stejně jako mnozí jiní, se v SSSR v době nadvlády „ždanovovské estetiky“ střetl nejen s nepochopením pro otevření se novým proudům a proměnám hudby 20. století, ale i s přímým nepřátelstvím ideologického rázu. Přesto si hudba 20. století obecně těžko nachází cestu k běžným posluchačům a naráží na nepochopení, se kterým se v minulosti setkávaly mnohé geniální osobnosti, až čas ověřil jejich nadčasovou hodnotu. Šostakovičova Pátá symfonie z roku 1937 byla pro svůj údajně uměřený hudební jazyk dobovou kritikou částečně omilostněna, nicméně dílo obsahuje skrytý smutek spojený se vzdorem až sarkasmem vůči potlačování tvůrčí svobody. Skladatel se v ní navíc hlásí k přínosu svých předchůdců (Mahler, netradiční uspořádání vět po vzoru Beethovenovy Deváté symfonie). Chápání i mimohudebních proudů v životě skladatele může přispět i k bližšímu porozumění jeho tvorby. Šostakovičova Pátá symfonie v interpretaci Plzeňské filharmonie pod taktovkou Chuheie Iwasakiho se setkala s nadšeným přijetím, a tak by se v tomto směru mohlo blýskat na lepší časy.

Jana Benešová

Foto: Filharmonie Plzeň