„Tůma doprovodil houslistku Lucii Sedlákovou Hůlovou, jejíž kopie barokních houslí se skvěle zvukově pojila s varhanami.“

„Bylo patrné, jak má houslistka Růžencové sonáty promyšlené a zažité – zabývá se jejich interpretací už řadu let.“

„Tůma rozehrál varhany ‚od stropu po půdu‘ – mnohdy jsme slyšeli pouhou pedálovou linku, mnohdy plnou a vynalézavou harmonii, velice často ale i improvizační protimelodie k těm houslovým.“

Unikátnost místa, nástroje i programu – triumvirát, který předznamenal atraktivitu koncertu v sobotu 18. září v rámci festivalu Lípa Musica. Protagonisty večera byli Lucie Sedláková Hůlová​ a Jaroslav Tůma. Skutečnost pak všechna očekávání nejen potvrdila, ale přidala ještě další atributy: vynikající interprety, plný kostel a neopakovatelnou atmosféru. Festival, který pro své posluchače stále objevuje nová atraktivní místa v širokém regionu, si připsal další triumf.

Mariánské poutní místo v Horní Polici je známé už od 16. století a jeho současná podoba vznikala postupně mezi lety 1688 a 1725. Loni v červnu se „vylouplo“ do krásy po dvou letech intenzivních oprav především kostela a zvonice a další práce na zbytku areálu stále pokračují. I díky významné podpoře z prostředků Evropské unie lze obdivovat dechberoucí interiér s restaurovanými oltáři, sochami, kazatelnou, baldachýnem a dalšími prvky, zastoupenými v barokní hojnosti. Je tedy nasnadě, že bylo během koncertu co sledovat.

Neméně unikátní jsou nové varhany, které postavil renomovaný varhanář Vladimír Šlajch, známý řadou citlivých rekonstrukcí historických nástrojů. (Článek Ondřeje Valenty o zdejším nástroji si můžete připomenout ZDE). V Horní Polici však nebylo co rekonstruovat, původní barokní stroj z roku 1705 se nedochoval, varhany prošly v průběhu staletí několika přestavbami, a proto se nyní přistoupilo k vytvoření nové dispozice. V souladu s interiérem kostela a původní barokní skříní byl postaven nástroj s modifikovaným středotónovým laděním a s komorním a1 415 Hz (takzvaný galský tón), ovšem s plným rozsahem obou manuálů ve spodní oktávě, aby na ně šla hrát většina dobového sólového repertoáru. Sedmnáct rejstříků (4-8-5), jemně vyladěných a nádherně znějících do prostoru kostela, přenáší posluchače obklopeného barokní nádherou o tři století zpět. O citlivé zadání dispozic pro nové varhany se velkou měrou zasloužil zdejší duchovní správce P. Stanislav Přibyl, jemuž je (nejen) varhanní hudba velmi blízká. Unikátnost nástroje neušla pozornosti jedné z největších českých varhanních autorit – profesoru HAMU a koncertnímu varhaníkovi Jaroslavu Tůmovi, který zde už stihl nahrát dvě CD a uspořádat pro své studenty interpretační kurzy.

Nahrál zde mimo jiné Růžencové sonáty Heinricha Ignaze Franze Bibera, rodáka z nedaleké Stráže pod Ralskem, a ty zazněly i na pátečním premiérovém festivalovém koncertě. Ve výběru sedmi z patnácti sonát Tůma doprovodil houslistku Lucii Sedlákovou Hůlovou, jejíž kopie barokních houslí se skvěle zvukově pojila s varhanami a stylovou stavbou snad i technicky usnadňovala nesmírně náročný sólový part. Biber, který se vypracoval až na prestižní místo kapelníka na arcibiskupském dvoře v Salcburku, byl proslulý svým houslovým uměním a krkolomné, experimentátorské sólové party psal sám pro sebe. V Růžencových sonátách jde však ještě o něco jiného než o blýskavou ekvilibristiku. Popisují patnáct tajemství ze života Panny Marie, od zvěstování až po nanebevzetí. Částečně programní charakter tedy vyžaduje další interpretační rovinu – někde popisnost, někde vytvoření emoce, nálady, tajemna. Proto i pomalé části jsou stejně důležité, mnohdy i zásadnější pro celkové duchovní až meditační vyznění. Lucie Sedláková Hůlová je bravurní houslistkou a obě roviny zvládla s profesionálním umem. Bylo patrné, jak má Růžencové sonáty promyšlené a zažité – nejen od zmíněného natáčení, zabývá se jejich interpretací už řadu let. Skvěle zvládla polyfonické i dlouhé dvojhmatové pasáže a další záludnosti, nad kterými se tajil dech. Oříškem pro každého houslistu je také scordatura, tedy předepsané přeladění strun, u každé sonáty v jiné kombinaci. Biber svými experimenty se scordaturou proslul, tento prvek podtrhuje spolu s volbou adekvátní tóniny náladu a vyznění každé sonáty.

Doprovod složitého houslového partu je zapsán v barokním duchu pouze basovou melodickou linkou. Původní očekávání, že v podání Jaroslava Tůmy nepůjde jen o prosté doplnění harmonií, typické pro základní hru bassa continua, se potvrdilo. Tůma rozehrál varhany „od stropu po půdu“ – mnohdy jsme slyšeli pouhou pedálovou linku, mnohdy plnou a vynalézavou harmonii, velice často ale i improvizační protimelodie k těm houslovým. Sama houslistka přiznává, že co koncert, a dokonce i natáčení, to jiný doprovod, protože Tůmovy nápady neznají mezí. I ona je tedy stále ve střehu a posluchač s ní. Večer v Horní Polici byl i z tohoto hlediska neopakovatelný a vlastně tím i veskrze barokní.

Foto: Martin Špelda