pondělí, 23 srpen 2021 17:07

Vrchol Festivalu Špilberk 2021 v rukou Filharmonie Brno a Laury van der Heijden

Autor:

„Slyšeli jsme promyšlenou interpretaci, plnou letmých přechodů, hravosti a artikulačních detailů ze strany dechů.“

„Sehraný orchestr poukázal na cit a nepřeberné množství nálad, které Symfonické variace nabízejí.“

„Původně ohlášený Dvojkoncert Johannesa Brahmse nahradil Violoncellový koncert č. 1, H 196, Bohuslava Martinů v podání Laury van der Heijden.“

 

Filharmonie-Brno-pilberk-228-foto-Vojtch-Kba-17

 

O zakončení dvaadvacátého open-air festivalu na Špilberku se v neděli 22. srpna tradičně postarala Filharmonie Brno. Představila ryze domácí program v podání Dvořáka, Martinů a Janáčka. Přestože závěrečnou skladbu přerušil déšť, koncert byl příjemnou tečkou za úspěšným ročníkem.

Letní scéna Filharmonie Brno na velkém nádvoří pevnosti Špilberk vítá každoročně mimo samotný orchestr i další interpretky a interprety nejrůznějších hudebních žánrů. Letos tomu nebylo jinak. K lákadlům dvaadvacátého ročníků patřila třeba Ewa Farna, která vystoupila společně s brněnským Rozhlasovým Big Bandem Gustava Broma. Ewě jazzově-swingová poloha nesmírně sedla a hlasově nabídla takřka vše, co dokáže. Celý koncert připomněl její velký talent, který je občas upozaděn za mainstreamovými melodiemi. Festival nabídl i projekt Hrubá hudba, což je skvělý multižánrový počin Jiřího Hradila, jazzové kapely Lesní zvěř a Horňácké muziky Petra Míčky na pomezí jazzu, elektroniky a folklorní hudby, tedy na první pohled nesourodých žánrů.

 

Filharmonie-Brno-pilberk-228-foto-Vojtch-Kba-26

 

Závěrečný koncert v podání Filharmonie Brno nabídl posluchačům víceméně romantický program v podání tří svébytných skladeb českých autorů. První skladba večera, Symfonické variace, op. 78, od Antonína Dvořáka, stojí tak trochu ve stínu výrazově exponovanějších a populárnějších Slovanských tanců. Avšak Filharmonie Brno za řízení šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem dokázala z této nadmíru sofistikované skladby vytáhnout všechny její přednosti, ostatně jako je tomu vždycky, když se Davies s vervou sobě vlastní pustí do práce. Naposledy tomu tak bylo u Dvořákových Maličkostí nebo Symfonie č. 1 c moll, která zní na desce z roku 2020 jako zjevení.

Slyšeli jsme promyšlenou interpretaci, plnou letmých přechodů, hravosti a artikulačních detailů ze strany dechů. Sehraný orchestr poukázal na cit a nepřeberné množství nálad, které Symfonické variace nabízejí. Nechyběla barevnost a jiskra, tak typická pro Dvořákovu hudbu. Umírněná dynamika gradovala v efektním závěru. Co mě však rušilo, byl světelný design na podiu, který hlavně u Dvořáka působil nekoncepčně.

 

Filharmonie-Brno-pilberk-228-foto-Vojtch-Kba-24

 

Původně ohlášený Dvojkoncert pro housle a violoncello a moll Johannesa Brahmse nahradil z důvodu nemoci houslistky Chloë Hanslip Violoncellový koncert č. 1, H 196, Bohuslava Martinů v podání mladé Britky Laury van der Heijden. Je zde potřeba napsat, že všechno zlé je k něčemu dobré, a tak jsme měli možnost obdivovat hru této talentované hudebnice v úžasné Martinů skladbě, která je směrem k sólistovi tak neúprosná: nabízí mu širokou plochu pro to, aby předvedl svoje interpretační mistrovství. A Laura van der Heijden se i přes nepatrnou zvukovou nejistotu zhostila tohoto úkolu s velkou úctou, k čemuž jí dopomohl skvěle lehce znějící a kooperující orchestr.

Vitálně znějící skladba, která prošla složitou genezí a Martinů ji za dokončenou považoval až pětadvacet let po začátku komponování, zní v některých pasážích až pohádkově. Zaujalo například expresivně znějící violoncello v druhém tématu první věty. Lyricky pojatá druhá věta zase přinesla tónovou krásu a dostatečnou míru emocionality. Dynamicky odstupňované a rytmicky robustní finále bylo znovu hřištěm pro sólový nástroj, který se předvedl jak v interakci s orchestrem, tak v pomalém lyrickém tématu. Závěrečná kadence byla brilantní.

 

Filharmonie-Brno-pilberk-228-foto-Vojtch-Kba-37

 

Druhou část koncertu měla zaplnit rapsodie Taras Bulba Leoše Janáčka. Jelikož zesílil déšť, šéfdirigent skladbu ukončil v počátku třetí části, a tak se nesluší ji hodnotit. Doufejme, že ji v Brně uslyšíme brzy znovu, když si v říjnu letošního roku připomeneme sto let od její premiéry. Předčasné ukončení nezhatilo příjemný výsledný dojem z koncertu – a nyní rychle do nové, a doufejme i kompletní, sezóny Filharmonie Brno!

 

240365948

 

Foto: Vojtěch Kába

Jan Průša

Občasný hudební publicista, v současné době mimo Klasiku Plus přispívá na Art Zónu České televize. Se psaním začal na svém blogu. Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy, dokončuje studium religionistiky na Masarykově univerzitě v Brně a teologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Podle vlastních slov mladý mahlerián, fascinován Brucknerovým hudebním světem. Jeho hudební zájem vedl od období romantismu, přes hudbu moderní pomalu k hudbě raně barokní a přenáší se v celé šíři hudebního vývoje s důrazem na období pozdního romantismu, expresionismu a nové hudby. Jednou by rád interpretoval na klavír Cageovu slavnou kompozici 4'33''.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.