čtvrtek, 29 červenec 2021 18:03

Rodinné muzicírování. Lucie Kaňková ve Ctěnicích

Autor:

„Připomíná to mimopražské Kruhy přátel hudby. Lokální podmínky, ale v nich ti nejlepší umělci.“

„Sólistka našla inspiraci a odvahu k opravdu uvolněnému zahrání vtipné scénky.“

„Stovka posluchačů, kteří z bližšího i vzdálenějšího okolí dorazili, není na podobný rozměr hudební události vůbec málo.“

 

P7280045-1

 

Dcera s otcem a strýc. Na pódiu se poprvé v podobném triu sešla sopranistka Lucie Kaňková s violoncellistou Michalem a houslistou Liborem Kaňkovými. Zněly árie a písně. Jak jinak, úpravy. Zámek Ctěnice na okraji Prahy hostil ve středu pohodové, vkusné a radostné muzicírování tří profesionálů.

Ctěnice patří do Městské části Praha-Vinoř. K hranicím, myslí se hlavního města, je to pouhý kousek. Zámek, ležící z hlediska metropole už na začátku Polabí a spojený mimo jiné s jezdeckým sportem, má příjemnou venkovskou atmosféru, ale vyzařuje i něco, co láká k ryze uměleckým aktivitám. Radnice, konkrétně místostarosta Robert Rytina, známý operní znalec, stojí proto dokonce za ambiciózním Ctěnickým hudebním festivalem. Podílejí se na něm i okolní městské části a obce a místní lidé, které zajímá klasická hudba, přijímají koncerty s potěšením. Připomíná to mimopražské Kruhy přátel hudby. Lokální podmínky, ale v nich ti nejlepší umělci.

 

P7280031-1

 

Lucie Kaňková, vítězka Dvořákovy pěvecké soutěže v Karlových Varech z roku 2016 a čerstvá vítězka mezinárodní operní pěvecké soutěže Nomea Competition, sbírá už zkušenosti i ohlas v českých divadlech. V paměti je její nedávná účast na ostravské premiéře Smetanovy Hubičky, její hlas tam získala dívka Barče. V repertoáru má také Traviatu, Kouzelnou flétnu, Čarostřelce a řadu dalších a dalších děl. Ve Ctěnicích zazpívala osm čísel v rozpětí od Bachovy Kávové kantáty, Händelova Rinalda a Vivaldiho moteta „Ve spravedlivé zuřivosti a hněvu“ přes Purcella, Mozarta a Caldaru po scénku z Pergolesiho opery Služka paní. Právě ta byla pomyslným středobodem koncertu. Nejen jako značně velký a komplexní pěvecký výstup, ale také jako výstup komický. Sólistka našla inspiraci a odvahu k opravdu uvolněnému zahrání vtipné scénky. Zdatným pomocníkem jí byl zmíněný Robert Rytina, sedící na židli a s trochu udiveným a trochu trpitelským výrazem snášející její rozmary. Proslýchá se, že původcem tohoto čísla byl on, ale kdo ví, jak to bylo doopravdy… Intermezzo působilo jako zaimprovizované. Jako když si v cirkuse klaun vytáhne někoho z publika.

 

P7280141-1

 

Lucie Kaňková obdařila barokní a klasicistní árie křišťálovým témbrem, pohyblivou technikou a pozitivní energií, která z ní téměř tryská. Občas byly některé tóny ostřejší nebo užší, ale jde o pěvkyni, která ještě zraje, a tak snad není ještě třeba klást definitivní měřítka. Talentu a přirozené muzikality má víc než dost a je radost ji poslouchat. Otec věrně odpracoval večer tisícovkami not v basové lince, strýc Libor přidával ostatní chybějící hlasy. Doprovod violoncella a houslí je minimalistický a minimální možný, ale uspokojivý. Když se k tomu přidají instrumentální vstupy, je z toho program, který se při podobných příležitostech dá úspěšně opakovat.

 

P7280056-1

 

Ctěnický festival čítá letos tři koncerty. Den před Kaňkovými se uskutečnil program, ve kterém se sešli Kateřina Kněžíková, Kateřina Englichová a Vilém Veverka. Připravili výběr z Janáčkovy moravské lidové poezie v písních, Kvěchovu transkripci Náhrobku Couperinova od Maurice Ravela, a to pro hoboj a harfu, Smetanovu Vltavu v Trnečkově harfové úpravě, hudbu Josefa Vejvody a vokální hudbu Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Ani tento koncert se neodehrál na nádvoří zámečku, jako open air, jak bylo plánováno, ale vhledem k mimořádnému zájmu publika uvnitř v Kočárovně. Také Kaňkovi skončili ve středu v tomto sále, ale kvůli nejistému počasí. Stovka posluchačů, kteří z bližšího i vzdálenějšího okolí dorazili, není na podobný rozměr hudební události vůbec málo.

 

P7280215-1

 

Na dnešní večer je ve Ctěnicích připraven závěrečný koncert. Barytonista Jiří Rajniš se sopranistkou Terezou Dlouhou a se čtveřicí instrumentalistů ohlásili sestavu slavných neapolských písní. Do třetice všeho dobrého po příjemně odlehčených programech ještě něco odlehčenějšího.

 

DSC1226

 

DSC1357

 

DSC1478

 

DSC1594

 

Foto: Pavel Hykl, Jana Česáková Hyklová, Petr Veber

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.