„Ve skutečnosti Bates elektroniku v tomto případě nepoužívá, jen ji šikovně napodobuje.“

„Ambice festivalu jsou hodny obdivu, tím spíš, jak jsou prezentovány věcně, skromně a nenápadně.“    

„Tak výstřední soudobou skladbu, jakou je Skotský bestiář, hned tak zase neuslyšíme. A také neuvidíme.“

České premiéry symfonických děl současných světových autorů, skladby vybrané tak, že opravdu publikum zaujmou, přidaný světelný, výtvarný a pohybový design, upřímný ohlas publika… To jsou hlavní záchytné body festivalu Hudební fórum Hradec Králové. Letos, při čtrnáctém ročníku, je potřeba připočíst k tomu ještě nové varhany v sále. Při úvodním večeru toto vše bylo přítomno.

Festival hned prvním koncertem nastavil laťku hodně vysoko. Žádná předehra na rozehřátí – program tvořily bez jakýchkoliv okolků dvě velké čtyřicetiminutové skladby, navíc takového charakteru, který jednoznačně dokázal, že soudobá hudba může být zajímavá, ba dokonce při vší vážnosti a závažnosti i tak trochu zábavná, taková, že publikum naprosto jednoznačně chytí a po celý večer nepustí. Oba autoři byli z anglosaského okruhu. Navíc měl koncert společné téma – živočišnou říši. Od Masona Batese zazněla Antologie Fantastické zoologie a od Jamese MacMillana Skotský bestiář. Jedna i druhá, každá jinak, barvitě napsané, s velkou představivostí, s fantazii zvukovou i obsahovou. V rukou je za dirigentským pultem ochotně hrající Filharmonie Hradec Králové pevně držel Peter Vrábel.   

Mason Bates, čtyřicátník, v Americe zrovna „skladatel roku 2018“, vychází z Knihy imaginárních bytostí, ve které Jorge Luis Borges popsal všelijaké neexistující tvory, nevídané příšery a bájné kreatury. Skladatel je vystihuje pomocí instrumentace, ať už jde v konkrétnostech o jakéhosi obrovského ptáka, vyjádřeného žesti a tympány, o nebezpečné nahé nymfy ztělesněné dvěma dovádějícími klarinety, o jinak nebezpečné sirény znázorněné houslemi hrajícími kdesi mimo pódium, o gryfa s podobou lva či zaratana v těle velryby, nebo „jen“ o zachmuřeného skřítka. Nápaditá orchestrace však také vykresluje nálady nebo pohyb a dovytváří samozřejmě spolu s motivickou prací a rozvíjením ploch jak kontrastující charakter jednotlivých vět, tak i náladotvorné lesní mezihry a scény soumraku a svítání, rámující celý fantaskní výjev. Bates je průkopníkem spojování elektronické a klasické orchestrální hudby. Důležitým znakem této partitury je hra na to, že je tomu tak i zde. Nereální živočichové potřebují nadreálné zvuky. Ve skutečnosti ale elektroniku v tomto případě nepoužívá, jen ji šikovně napodobuje. Antologie Fantastické zoologie je sofistikovaná kompozice, neotřele koncipovaná a mistrovsky napsaná, přinášející do současné hudby jakoby tradiční popisnost, ale díky použitým prostředkům současně tolik neslýchaně nového, že o něčem tradičním vlastně vůbec nelze hovořit. Skutečnost, že se zde před české publikum dostala hudba, objednaná Chicagským symfonickým orchestrem, hudba, která poprvé zazněla před pouhými třemi roky, je stěží plně docenitelná. Ambice hradeckého festivalu jsou hodny obdivu, tím spíš, jak jsou prezentovány věcně, skromně a nenápadně.

MacMillanův Skotský bestiář pro varhany a orchestr vznikl dříve – měl premiéru v Los Angeles v roce 2004. Tamní vynikající Koncertní síň Walta Disneyho dostala rok po otevření nové varhany, velký nástroj s prospektem fantazijně ztvárněným architektem Frankem Gehrym. Skladba vznikla na objednávku Losangeleské filharmonie. Autor se inspiroval středověkými knihami o životě zvířat a jejich symbolice, ale také americkými karikaturisty využívajícími zvířecích podob pro zachycení lidských povah. A v hudbě měl předobrazy v Elgarových variacích Enigma, v Saint-Saënsově Karnevalu zvířat a v Musorgského Obrázcích z výstavy.

Hradecká filharmonie má také nové varhany, na loňském Hudebním fóru ještě k dispozici nebyly. Nalézt partituru, která je umožní využít, se nabízelo. A dramaturgovi Marku Hrubeckému se to podařilo! Tak výstřední, barvitou a přitom s potěšením uchopitelnou soudobou skladbu, jakou je „A Scotch Bestiary“, hned tak zase neuslyšíme. A také neuvidíme. Byla totiž vedle skvěle zahrané hudby navíc stejně skvěle pohybově ztvárněna skupinou Holektiv, pohybující se na pomezí nového cirkusu, tance a fyzického divadla. Choroegrafie Adama Halaše jedinečným způsobem propojila akrobacii s pantomimou, abstraktní pohyb s výrazovým. Tentokrát dívčí trio doplnili ještě dva mladí muži. Malou ukázku jejich umění je možné vidět v rubrice KlasikaPlus.cz Právě doznělo na videu Bestiář v Hradci, natočeném na pódiu sálu Filharmonie díky vstřícnosti souboru bezprostředně po koncertě.

Skotský bestiář byl touto pěticí doplněn pohybovým komentářem, samostatnými útržky dějů, kontrapunktem k hudbě. Chvílemi hudbu vyjadřoval nebo ilustroval, chvílemi vytvářel protipohyb. Odehrávalo se to na vyvýšeném pódiu za orchestrem, za nímž ještě byla projekční plocha. Už názvy částí naznačují mnohé: Óda na kromaňonskou hyenu, Plazi a velká ryba v malém rybníce, Veličenstvo včelí královna, Při činu dopadený vřešťan, který nekapituluje, Skotští vlastenci, Důstojný pan Kukačka, Osel pisálek… To není ale vše. Druhá polovina skladby „Zvířata bez klecí“ pokračovala v podobném duchu, disonantní „hudbou džungle“, plnou nadsázky a nejrůznějších zvuků, bizarních karikatur, výstižných charakteristik a detailně vykreslených obrázků, hudbou, v níž se vedle všech nástrojů orchestru uplatňují varhany jako zdroj zvuků, hluků i útržků – a s nimi mimořádně obsazené bicí nástroje, mezi nimiž byl i psací stroj. Pohybové ztvárnění pokračovalo ovšem nově – performeři se během hudby postupně jako havěť vyplížili mezi hráče orchestru a potom dolů z pódia mezi posluchače. Byli čímsi mezi šelmami a plazy, dokonalí v neustálém kontaktu s hudbou. Za chvíli byli až na balkonech, lezli po zábradlí a po sedadlech a oba muži přímo mezi lidmi bezhlesně zopakovali kreaci dvou opičáků, bušících se do prsou a soupeřících o teritorium. V součtu s virtuózně traktovanou hudbou, která měla nadále svou důležitost, šlo o komplexní, na koncertě opravdu nový dojem.

Filharmonie Hradec Králové se obou partitur, které jsou všechno možné jen ne tradiční hraní, zhostila suverénně. První kompozice je kompozičně složitější, v detailech tím pádem zajímavější, také hráčsky asi obtížnější, jde v ní víc o proměny zvuku, skupiny i jednotlivci často hrají sami. Některé části Skotského bestiáře, instrumentovaného naopak značně masivně, využily aleatoriku, kdy je průběh více či méně ponechán náhodě a vůli interpreta. Některé části tak ale jen vypadaly. Například ve varhanním partu – tam, kde hudba vystihuje včelí svět, kde je nesmírně rychlá a vzdušná – nešlo o improvizaci, ale vše bylo přesně vypsáno. Varhanice Eva Bublová, zvukově integrovaná do orchestru, měla sice celkově jakoby nenápadný, ale při detailnějším pohledu důležitý úkol, rozhodně nijak lehký. Zcela obstála.   

Ohlas ve vyprodaném sále byl na obě skladby jednoznačně vstřícný. Hudební fórum Hradec Králové každým rokem dokáže vyhmátnout ve velké množině současné hudby skladby, které byly ve světě nedávno novinkami a u nás ještě nezazněly. Zároveň jsou to skladby jen určité výseče současné hudby, a to té, která počítá s publikem, která není jenom za každou cenu experimentováním. Hudby, která chce být srozumitelná, která si přeje, aby jí bylo možné nějakým způsobem sledovat a mít z ní nějaký zážitek.

Foto: František Hloušek