„Komorní obsazení orchestru umožnilo vyniknout instrumentálním liniím, v kterých krásně vyzněly především hoboje a lesní rohy.“

„Martina Bačová vytěžila z Rybova koncertu maximum. Její podání bylo velmi muzikální a temperamentní.“

„Haydnovu první symfonii zahrál ansámbl L’Armonia Terrena pod vedením Zdeňka Klaudy s šarmantní výstavbou a důvtipnou dynamikou.“

Zahajovací koncert čtvrtého ročníku Festivalu Jakuba Jana Ryby se odehrál 16. května v galerii podbrdského muzea v Rožmitále pod Třemšínem. Na programu byly skladby Josefa Myslivečka, Jakuba Jana Ryby a Josepha Haydna v podání L’Armonia Terrena Ensemble. Orchestr od cembala řídil jeho umělecký vedoucí Zdeněk Klauda a sólový part ztvárnila houslistka Martina Bačová.

Festival Jakuba Jana Ryby patří k nejmladším svého druhu, ale troufám si říci, že právě osobnost českého kantora si takovou pozornost skutečně zasloužila. Úvodní koncert festivalu, který se bude odehrávat na různých místech, zahájil jeho zakladatel Šimon Kaňka, starosta Rožmitálu Pavel Bártl a dramaturg festivalu Zdeněk Klauda. Posledně zmíněný během svého projevu vyhlásil veřejnou soutěž o dokončení Rybova cembalového koncertu, z něhož se dochovaly všechny party s výjimkou toho sólového. Je to tedy velká výzva pro všechny skladatele, kteří se mohou pokusit vytvořit sólový part, samozřejmě v Rybově duchu a kompozičním stylu.

Učitel, skladatel, spisovatel a básník Jakub Jan Ryba byl mužem rozličných uměleckých talentů, ale pro další generace je především autorem nesmírně zajímavého kompozičního díla. Jen do roku 1783 Ryba napsal třicet kvartetů a dvanáct sonát. Z více než pětatřiceti symfonií a pětatřiceti serenád je však téměř vše ztraceno. Koncertů bývá uváděno dokonce osmatřicet, zachovalo se však rovněž jen torzo. Jedná se o dvouvětý Koncert pro housle a orchestr F dur a především Koncert pro housle D dur, který se zachoval v opise kaplana a později rožmitálského faráře Františka Česaného z roku 1799.

Na počátku zazněla předehra La Passione di nostro Signore Gesù Cristo Josefa Myslivečka. Dramatické dílo bylo zahájeno pomalým úvodem v tečkovaném rytmu. Komorní obsazení orchestru (nástroje byly nejčastěji obsazeny dvěma hráči) umožnilo vyniknout instrumentálním liniím, v kterých krásně vyzněly především hoboje a lesní rohy. Provedení mělo dramatickou akci a chytré rozvržení temp. Také akustika, až na občasné přebuzení nahrávací techniky, měla příjemnou a konkrétní délku dozvuku.

Mezi první a druhou kompozicí mohli internetoví diváci poznat také legendárního předsedu společnosti Jakuba Jana Ryby, pana Huberta Hoyera. Jeho zasvěcené vyprávění s Šimonem Kaňkou bylo příjemným zpestřením. Klíčovým dílem zahajovacího koncertu byla ovšem druhá skladba: Rybův Koncert D dur pro housle a orchestr, který přednesla houslistka Martina Bačová. Skladba má tradiční formální schéma: Energické Allegro první věty je v sonátové formě. Druhou větou je zachmuřené Adagio a finální část koncertu Rondo. Allegretto tvoří hravé rondové téma.

Martina Bačová vytěžila z Rybova koncertu maximum. Její podání bylo velmi muzikální a temperamentní. Houslistka se s nadhledem přenesla přes technická úskalí rozsáhlé první věty. Ve druhé větě Bačová vytvořila nádhernou atmosféru a čarovala s hudební barvou. Její nádherný tón oplýval kultivovanou brilancí a ušlechtilou elegancí, hudební fráze provázela zpěvná a chápavá výstavba. Z interpretace bylo zřejmé čisté a jasné pochopení tvůrčího záměru. Bačová Rybův koncert zahrála znamenitě, a ačkoli sama sebe považuje za „hobby soloist“, domnívám se, že by ji mnoho posluchačů a diváků rádo vidělo v této roli mnohem častěji. Rozhodně k tomu má všechny předpoklady.

Závěr koncertu patřil hudbě Josepha Haydna. Jeho první symfonii „Lukavickou“ zahrál ansámbl L’Armonia Terrena pod vedením Zdeňka Klaudy s šarmantní výstavbou a důvtipnou dynamikou v duchu mannheimského crescenda. Sofistikovaně vyzněla také pomalá věta s nazlátlým zvukem smyčcových nástrojů. Slavnostní ráz nechyběl závěrečnému Prestu, kde Klauda i hráči opět přesvědčili pochopením kontextu a završili symfonii jako dílo čerstvé, křišťálově čisté fantazie, nezatížené nadbytečnými inovacemi.

Festival Jakuba Jana Ryby nenese atraktivní přívlastek „mezinárodní“ ani nemá důvod zaujmout nějakou exkluzivitou. „Pouze“ se pečlivě, erudovaně a pokorně věnuje odkazu Jakuba Jana Ryby. Skladatele, který si zaslouží trvalé místo v srdci.

Foto: Festival Jakuba Jana Ryby / KlasikaPlus