„Jako první zaznělo radostné a rozverné Capriccio F dur Georga Friedricha Händela. Skladba je určená původně pro cembalo, nicméně se dá velmi dobře zahrát i na varhany.“

„Následující jímavé Offertorium z málo známé Mše c moll Roberta Schumanna přednesla Alvarezová kontemplativně, přičemž vynikla i tmavší barva jejího hlasu.“

„Hodinový koncert přinesl vynikající výkony všech účinkujících. Především můžeme říci, že varhaník Jaroslav Tůma vytěžil z nástroje skoro vše, co bylo možné.“

Dramaturgie Pardubického hudebního jara zařadila po Dialogu varhan a smyčců už druhý koncert se sólovou varhanní tematikou. Koncert se stejným názvem, tedy Krása varhan a zpěvu, avšak s jinými účinkujícími, se měl uskutečnit už minulý rok. Kvůli koronavirové pandemii musel však být o rok odložen a převeden do streamované podoby. Představili se na něm naši špičkoví interpreti, rozezněly se velmi vzácné varhany Abrahama Starcka z Lokte z roku 1692. Na programu byla barokní hudba německá i česká, taktéž skladby autorů romantismu i 20. století.

Na úvod večera promluvil zdejší římskokatolický kněz, Dr. Miloslav Paclík, o svatém Jakubu, jemuž je kostel zasvěcen, o varhanách, o době baroka a poselství Velikonoc. Posléze promluvil varhaník tohoto koncertu Jaroslav Tůma blíže o zdejším nástroji a mile poděkoval za pozvání. Jako první zaznělo v jeho podání radostné a rozverné Capriccio F dur Georga Friedricha Händela. Skladba je původně určená pro cembalo, nicméně se dá velmi dobře zahrát i na varhany. Tůma vkusně kompozici přizdoboval jemnou ornamentikou a pedálem doplňoval fundamentální bas. Následovala árie Ich weiss, dass mein Erlöser lebet z oratoria Mesiáš od stejného skladatele v podání sopranistky Petry Alvarez. Ta, ač je především operní pěvkyní, dobře vystihla obsah duchovní skladby a adekvátně jej přednesla.

Následovalo Preludium a fuga G dur z druhého dílu Dobře temperovaného klavíru Johanna Sebastiana Bacha. Tůma začal hrát Preludium na čtyřstopý rejstřík Octava, přičemž jeho repetice registračně obohatil. Vyhrál si i se zdůrazněním disonancí. Zařazování skladeb určených původně pro cembalo je velmi dobrým řešením problému s malým rozsahem manuálových i pedálových klaviatur, krátkých velkých oktáv, menšího počtu rejstříků i nesamostatného pedálu českých barokních varhan. Hru temperovaného klavíru na varhany vřele doporučuje i prof. Christoph Bossert z vysoké hudební školy ve Würzburgu. Následně se představil mexický tenorista Rafael Alvarez v Händelově árii Dank sei Dir, Herr z jeho Cantaty con stromenti známé i jako Arioso. Jeho přednes byl značně odlišný od projevu Petry Alvarez, byl až moc teatrální ‒ zpíval s velkým hlasovým vibratem a dosti silně. Chrámovému prostoru více vyhovuje decentnější projev.

Poté Tůma zahrál Fugu C dur českého barokního mistra Josefa Ferdinanda Norberta Segera, jehož opěvuje i Charles Burney ve svém cestopise. Fuga pochází z vydání Segerových Osmi toccat a fug, které dohromady spároval Daniel Gottlob Türk. Jedná se o velmi veselou a hravou skladbu. Zařazení Segerovy skladby pro interpretaci na Starckových varhanách zřejmě není náhodná ‒ Seger totiž hrával na nástroj tohoto stavitele v kostele svatého Jakuba v Praze, ten je však dnes už podstatně jiný.

Následující jímavé Offertorium z málo známé Mše c moll německého romantika Roberta Schumanna přednesla Alvarezová kontemplativně, přičemž vynikla i tmavší barva jejího hlasu. Poté se představil Jaroslav Tůma nejen jako sólový varhaník a doprovazeč, ale i jako skladatel. Zahrál své zpracování části České mariánské muziky Adama Václava Michny z Otradovic. Jednalo se sedmivětou partitu, které předcházela Michnova harmonizace jeho vlastní skladby Allegro na nebe vstupujícího Krista Ježíše. Na první poslech zněla daná Tůmova kompozice ryze barokně, přičemž každou jednotlivou větu si odlišně narejstříkoval, čímž představil zajímavé kombinace barev zdejšího nástroje.

Poté zapíval Rafael Alvarez krátkou Modlitbu Hugo Wolfa, se kterou si už o mnoho lépe poradil, v jeho podání zazněla přesvědčivě, přičemž zaujala i jeho pregnantní německá výslovnost. Wolfovu píseň vystřídala další Tůmova kompozice, opět na Českou mariánskou muziku, nyní však na Oheň svatodušní. Zahrál své rozverné Passamezzo, Hymnus a Saltarello, které na rozdíl od předešlé partity zněly vysloveně moderně, současně. Saltarello skončilo „úderem“ krátkého akordu. Radostné Laudamus Te z Gloria Antonia Vivaldiho patřilo oběma pěveckým sólistům, které jeho autor koncipoval jako určitý dialog mezi sopránem a tenorem.

Poslední sólovou varhanní skladbou bylo Recitativo z Koncertu pro varhany C dur s podtitulem Grosso Mogul Johanna Sebastiana Bacha, která je jeho střední částí. Jedná se o hudbu neperiodickou, netematickou, s mnoha pasážemi, která potřebuje velkou dávku agogiky, pro niž má Tůma velký smysl. Zařazení zrovna této věty lze považovat za zajímavý počin, většinou se totiž hrají krajní věty či celý koncert. To může být inspirativní i pro další varhaníky. Na závěr večera zazněl Otče náš amerického skladatele a varhaníka Alberta Haye Malotteho, autora velkého množství filmové hudby, který se právě touto skladbou proslavil. Na její konec navázal Tůma improvizací, čímž večer slavnostně uzavřel. Zpočátku se mohlo zdát, že se jedná o skladatelovu originální dohru, nicméně další vývoj odkryl, že se jedná o moderní uchopení Malotteho.

Hodinový koncert přinesl vynikající výkony všech účinkujících. Především můžeme říci, že varhaník Jaroslav Tůma vytěžil z nástroje skoro vše, co bylo možné, a to po stránce zvukové (vytvořil mnoho pěkných rejstříkových kombinací) i učené hry, která rozehrála nástroj přesně tak, jak by to mělo být. Starckovy varhany zněly dobře nejen v hudbě barokní, ale i romantické a moderní. O tomto nástroji jsme psali zde. Pochvalu si tentokrát zaslouží i kamera, která přinesla zajímavé detailní záběry na ruce varhaníka i pedál. Též pohled na zpěváky zespoda vypadal dobře. Nejen z hlediska zvuku, ale i vizuálního zpracování působil tento stream zcela profesionálně.

Foto: Lada Kolesárová, Miloš Kolesár