„Soubor zaujal od prvních tónů bezstarostnou hrou, intonační čistotou a stylem interpretace svěžího Myslivečkova díla.“

„Jean Guihen Queyras svým zvukovým projevem zapadl do souhry tělesa.“

„Veškeré zvukové nuance byly zřetelně slyšet díky mistru zvuku Jakubu Hadrabovi.“

Druhým koncertem pokračoval nekomerční první ročník Festivalu komorní hudby 2021. Pořádající Doležalovo kvarteto si tentokrát přizvalo jako hosta špičkového světového violoncellistu. Jean-Guihen Queyras se zapojil v interpretaci Kvintetu C dur Franze Schuberta se dvěma violoncelly.

Koncert, který je možné i nyní zhlédnout díky platformě YouTube, obsahoval na začátku kromě zajímavých průvodních slov jak primária kvarteta Václava Dvořáka, tak hostujícího violoncellisty Jeana-Guihen Queyrase, i proslov Jaroslava Šolce, místostarosty Městské části Praha 2, který představil místo konání koncertu, Gröbeho vilu v Havlíčkových sadech.

Program hodinového koncertu vyplnilo jedno rané, poměrně krátké dílo – Kvartet A dur op. 3 Josefa Myslivečka a jeden opus závažný – čtyřvětý Smyčcový kvintet C dur, D 956 Franze Schuberta.

Kvartet A dur Josefa Myslivečka natočilo Doležalovo kvarteto v minulém roce pro label Supraphon. Soubor, v současné době složený z hráčů Václava Dvořáka – první housle, Jana Zrostlíka – druhé housle, Martina Adamoviče – viola a violoncellisty Vojtěcha Urbana, zaujal od prvních tónů bezstarostnou hrou, intonační čistotou a stylem interpretace svěžího Myslivečkova díla. Po úvodním velmi krátkém Allegru vyzněly v krásném souznění jak dialogy prvních a druhých houslí, tak violy a violoncella ve druhé větě – Larghettu, zkomponovaném zajímavě v dominantní tónině E dur. Závěrečné Presto nepostrádalo lehkost, samozřejmostí byla bezchybná intonace třeba i v ošemetných místech všudypřítomných stupnic.

Smyčcový kvintet C dur pro dvoje housle, dvě violoncella a violu zkomponoval Franz Schubert dva měsíce před svou smrtí, v září roku 1828. Ve stejné době třeba napsal i tři své poslední velké klavírní sonáty. Kvartet byl vydaný dlouho po Schubertově smrti, roku 1853, a prvního provedení se autor už nedočkal… Dílo začíná monumentální první větou zkomponovanou v sonátové formě. Hráči Doležalova kvarteta si spolupráci s hostujícím hráčem na violoncello užívali a i Jean-Guihen Queyras svým zvukovým projevem zapadl do souhry tělesa. Bylo zajímavé sledovat, jak cellista, který je mimo jiné členem Arcanto Quartet a klavírního tria s Isabelle Faust a Alexandrem Melnikovem, dovede na svůj nástroj tvořit tón i za použití minimálního smyku. V Adagiu se hráči shodli v absolutním klidu, podpořeném v pizzicatech violoncella. Zajímavě vyzněl kontrast mezi dramatickým středním dílem v f moll a krajními díly věty. Obrovskou dynamickou škálu předvedli hráči v následujícím Scherzu. Maximum také vytěžili z vyznění četných změn tóninového průběhu. V závěrečném Allegrettu vystihli hráči dokonale charakter až zemitého tance pomocí vyslovených předtaktí a přítomných synkop. Stejně jako vyzněly naprosto zřetelně melodické ozdoby v prvních houslích v Myslivečkovi, i zde vyzněly veškeré sólové výstupy díky naprosto uvolněnému hracímu aparátu Václava Dvořáka znamenitě.

Dlužno říci, že veškeré zvukové nuance byly zřetelně slyšet díky mistru zvuku Jakubu Hadrabovi. Ani obraz nezaostával, kamery Kryštofa Pobořila a Jana Tenglera živě zprostředkovaly zážitek z koncertu i bez osobní přítomnosti v sále.

Jestliže se primárius kvarteta v úvodních slovech vyjádřil o těšení se na už živé setkání s publikem při příštím festivalovém koncertě 30. září v Libeňském zámečku, nezbývá než popřát tomuto přání zdar…

Foto: Doležalovo kvarteto